Naivita a naděje

17. listopadu 2015 v 16:57 | Anna |  Téma týdne
Existují dva druhy naivity - věci, v které doufáme, ale víme, že jsou nemožné a věci, v které též doufáme, ale můžou se stát realitou. Té druhé možnosti říkáme naděje.

Řekla bych, že jsou dnes všichni alespoň trochu naivní, ať se jejich naivnost týká lásky, práce, školy... Každý v něco slepě doufáme, ale víme, že už je to dávno prohráno. Avšak, někdy se stane zázrak a naše naivita se stane nadějí. Třeba, když v práci začnou zvažovat vaše přijetí, ačkoli vám řekli, že vás nepotřebují. Pohádali jste se v manželství a vyhrožovali jste si navzájem rozvodem, ale vypadá to, že hádku přece jen urovnáte. Nepřijali vás na vysněnou školu, ale potom vám zavolají, že jste byl vybrán jako náhradní uchazeč. Mezi naivitou a nadějí je totiž velmi tenká vrstva ledu a snadno se stává, že se jedna nebo druhá věc, přehoupne na druhý břeh.
Řekla bych, že jsou tyhle dvě věci docela magické, nemyslíte? Někdy slepě doufáme ve věci, které se prostě nestanou. Vy se neprovdáte za prince Harryho, nepřijmou vás na Harvard, nebo se z vás nestane výkonný ředitel vysněné firmy. Někdy je potřeba se na věci dívat realisticky. Připustit si, že se nic z toho nikdy nestane. Být slepě zamilovaný, ačkoli to hrozně bolí? Stojí to za to? Tyhle věcí si musíte zodpovědět. Ale... čas od času prostě musíte být optimistou, jinak byste se zbláznili. Někdy musíte začít věřit v kouzla.

(téma týdne: život bez kouzel)
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lovkyně A. | E-mail | Web | 17. listopadu 2015 v 17:06 | Reagovat

Strašě se mi líbí, jak v textu dáváš i nějaké příklady, které spojíš rovnou ve větě. :3
Absolutně jsem třeba nechápala, co myslíš tím začátkem, ale jakmile jsem to přečetla, bylo mi to jasné.
Souhlasím s tím, že naivní je dnes asi každý. Ale to asi neovlivníme... >,>

2 Anna | E-mail | Web | 17. listopadu 2015 v 17:09 | Reagovat

[1]: Jsem ráda, že se ti líbily příklady, které jsem v článku použila. Uf, já se vylekala, že jsem to nějak blbě napsala, když jsem článek vydala, vůbec jsem si nebyla jistá, jestli to nepůsobí zmateně a tak :D. Já si osobně myslím (a psala jsem to i v článku), že je někdy správné, být naivní. Děti také slepě věří v Ježíška, než jim rodiče řeknou pravdu, ne :)?

3 Leri Goodness | Web | 17. listopadu 2015 v 17:17 | Reagovat

Moc pěkně napsané, souhlasím se vším, co jsi tu uvedla. Mnohdy člověk dokonce ví, že věří v něco neuskutečnitelného, avšak mě stále zaráží, jak se někteří dokážou stále držet falešné naděje, kterou si vytvořili. V mém okolí to dělá hrozně lidí a já si to pořád nedokážu vysvětlit, možná proto, že já bych toho schopná nebyla.

4 The Silent Brother | E-mail | Web | 17. listopadu 2015 v 17:30 | Reagovat

Ty napsané příklady jsou vážně super a dalo by se říci, že i s tebou souhlasím. A ještě se mi moc líbí design... :)

5 Anna | E-mail | Web | 17. listopadu 2015 v 17:44 | Reagovat

[3]: Mockrát děkuji. Já sama se držím neskutečného snu, ráda si to představuji, ráda o tom píšu, ale jsem si vědoma toho, že to je nemožné. Ale někdy je hezké říct si: "možná v budoucnu" :).

[4]: Mockrát děkuji :)!

6 Lucka | E-mail | Web | 17. listopadu 2015 v 17:48 | Reagovat

Naše profesorka vždy říká, abychom měli velké sny, že se jich nemáme bát, naopak že ty velké cíle nás nakonec mohou motivovat. :) Když někdo řekne, že chce pracovat v hotelu, ona se na něj zářivě usměje a povídá: "To asi chcete dělat ředitele, že?" Nevysmívá se, naopak se snaží motivovat. Ona je cizinka, takže má trošku jiný pohled na život než my Češi, ale někdy je tohle vážně příjemná změna. :)

7 Anna | E-mail | Web | 17. listopadu 2015 v 18:00 | Reagovat

[6]: To musí být asi velmi milá paní :). Je úžasné mít velké sny a cíle, ale je také dobré si uvědomit, že někdy jsme vůči něčemu naivní. Doufám, že mě chápeš. Ale věřím, že to musí být příjemná změna :).

8 Sigmund Werther | Web | 17. listopadu 2015 v 18:02 | Reagovat

Zajímavě pojaté téma týdne. Opravdu krásně napsaný článek, stručný, ale všeříkající.
Mám jednu podivuhodnou známou (shodou okolností je jedno z jejích jmen stejné jako tvé) a ta říká, že když člověk bude opravdu věřit, že se něco stane, stane se to. Nevím, jak to dělá, ale funguje jí to. Konstatovala ovšem, že to může být i dost nebezpečné. Když člověk věří, že ho na silnici něco přejede, je silná pravděpodobnost, že se tak opravdu stane.

9 Anna | E-mail | Web | 17. listopadu 2015 v 18:07 | Reagovat

[8]: To musí být jistě zajímavá žena. Je pravda, že někdy se mi také stane, že něco doufám a ono se to vážně stane, ale většinou se jedná o nějakou banalitu, například v deskové hře, když si přeji, aby padla šestka, většinou se to vážně stane. Ale na druhou stranu - slepě doufat, že se do vás zamiluje osoba, která vás (třeba) nenávidí? To je opravdu hodně naivní.

Jsem ráda, že se ti článek líbil a děkuji za komentář :).

10 Lena | Web | 17. listopadu 2015 v 18:55 | Reagovat

Krásny článok. Keď som bola mladšia tiež som hlúpo verila vo veci ohľadom lásky aj keď som vedela, že sa to tak nestane.Ale slepo som dúfala. A tiež sa mi stalo, že ma nezobrali na školu, na ktorú som tak strašne chcela ísť ale život ide ďalej a treba sa tešiť aj z maličkostí. Veď všetko zlé je možno na niečo dobré. :-)

11 Anna | E-mail | Web | 17. listopadu 2015 v 19:02 | Reagovat

[10]: Jako děti doufáme, že najdeme prince z pohádek, budeme mít trilión dětiček a odjedeme žít do Andalasie. Postupem času zjišťujeme, že nežijeme v pohádce, že některé sny zůstávají opravdu jenom sny.
S tou školou mně to mrzí, ale život jde dál a já věřím, že za rok nebo za dva se ti zkoušky už podaří, pokud šlo o vysokou :). A nebo se ti to už nepodaří a půjdeš na jinou školu, která tě bude bavit a budeš šťastná.

Jsem ráda, že se ti článek líbil!

12 k2007 | E-mail | Web | 17. listopadu 2015 v 19:50 | Reagovat

Ano, naivní je dnes asi opravdu každý, většina z nás má určitě toho vysněného prince na bílém koni, ať je to zpěvák, herec nebo dokonce fiktivní postava. (Ehm... A někdo máme všechno... :D) Každý doufáme, že si nás ta osoba nějakým zázrakem všimne a co vy víte, třeba se s ní vezmete a bude mít dvě děti. - To je ta sladká naivita, která bolí asi nejvíc. Nádherný článek ^^

13 Anna | E-mail | Web | 17. listopadu 2015 v 20:42 | Reagovat

[12]: Ne nadarmo se říká, že platonická láska bolí nejvíc. Jsem ráda, že se článek líbil :).

14 Smile | Web | 19. listopadu 2015 v 16:23 | Reagovat

No, naivita a naděje mi nepřijdou moc jako kouzla, každopádně máš pravdu v tom, že je mezi nimi jen tenká hranice... Já jsem spíš realista, ale každý potřebuje svůj naivní sen... Někdo jeden, někdo víc.

15 Terezka Ohnsorge | Web | 19. listopadu 2015 v 22:27 | Reagovat

Já osobně v naivitě vidím takové to slepé přehlížení detailů, až hloupost. Takovou trochu natvrdlost. Princezny v pohádce se maj fajn. Myslet si, že celej svět předemnou poklekne jako před princeznou, že mi vše padne k nohám, že si vezmu, na koho ukážu a že se budem bezmezně milovat to konce věků, to je pro mě naivita.
V naději vidím poslední záchranu. Když člověk už nemá nic, má aspoň nějakou naději, že se to zlepší. Naděje je podpora z nitra člověka samého. Nezbývá, než doufat.
Ale je to moc hezky napsaný článek :)

16 style-and-live | 20. listopadu 2015 v 17:32 | Reagovat

beriem ťa do affs :) idem si ťa zapísať :)

17 Anna | E-mail | Web | 20. listopadu 2015 v 18:18 | Reagovat

[16]: mohla bys mi napsat tvou adresu blogu, prosím? Mám minimální wifi a budu ji mít až zítra, hodně bys mi ulehčila :)

18 Dollie | Web | 21. listopadu 2015 v 13:17 | Reagovat

adresu máš v komente pod webom :) ja už ťa mám zapísanú :)

19 Anna | E-mail | Web | 21. listopadu 2015 v 13:47 | Reagovat

[18]: Taky jsem si tě už zapsala, omlouvám se za komplikace :)

20 princesna susana s prahi | 30. listopadu 2015 v 22:45 | Reagovat

zuřiví snílci neztrácejí naději

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama