Neumím číst mezi řádky

9. listopadu 2015 v 13:53 | Anna |  Listy z deníku mého života
Slyším novou písničku od Bring Me The Horizon, ale slova nechápu. Nechápu, o čem Oliver zpívá tentokrát. Jaká je pointa téhle skladby? Proč jsem jediná, která nevidí ten podtext?

Písně nejsou to jediné, co mi dělá problém pochopit. Nedávno jsem psala článek o tom, že mám oslabenou imunitu a že jsem aktuálně marod. Tak, v neděli mě táta vytáhl z postele se slovy, že takhle to dál nejde a jeli jsme na pohotovost. Nebylo mi dobře. Měla jsem chraplavý kašel, který mě nepříjemně tížil na hrudníku.
Netrvalo dlouho na pohotovost dojet, delší bylo to čekání. Bylo tam tolik uřvaných děcek, které mi vždycky připomenou, proč vlastně nechci své vlastní.


Trvalo bez mála hodinu, než na mě přišla řada a já i s tátou (který se snažil být správný rodič), jsme zmizeli za dveřmi ordinace. Doktorka se mě zeptala, co mi je. Povyprávěla jsem jí, jak jsem si nejdřív myslela, že to je chřipka, ale nakonec jsem začala mít teploty, rýmu a zanedlouho se dostavil i zmiňovaný kašel. Všechno mi odkývala na důkaz, že tomu rozumí a poslechla si mně. Nakonec mi oznámila, že je dobře, že jsme přišli tak brzo (týden jsem už ležela doma, to není zrovna brzo), protože na levé plíci jsem měla zaděláno na zápal. A potom mi napsala prášky. Jako největší pablb jsem se nezapomněla zeptat na více než směšnou a jasnou věc.
"Chci se jenom ještě zeptat, jak se školou...?"
"Máš antibiotika princezno, s tím do školy stoprocentně tak týden nemůžeš."

Mě nedošlo, že jsou to antibiotika. Taková banalita a mně nedojde. Asi by mi těžko dávala prášky na uklidnění, že ano.
Když jsem potom seděla na zadní sedačce auta, v uších mi hrály tóny Heart like yours, došla mi jedna zásadní věc. Nejsou to jenom texty k písničkám. Jsou to i běžné konverzace, které nechápu. Zkrátka se mi nedaří číst mezi řádky.
Připadám si kvůli tomu opravdu trapně. Běžný sarkasmus chápu. Chápu, když se mi něco řekne přímo, ale když věc, která se jiným zdá, jako samozřejmost, není vyslovena nahlas, tak jí jenom v menšině pochopím a většinou jsem za toho blba, co se ptá. Možná jsem prostě jenom nevyspělá a časem se mi to bude dařit lépe, ale momentálně je to jedna z mých největších slabin.

"Malé porozumění se projevuje na první pohled. K velké je potřeba dospět nedorozuměním"

Paul Claudel
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 samjueljede | E-mail | 9. listopadu 2015 v 16:45 | Reagovat

Mám řád okurky a ten článek je hezkej 👍👍👍

2 adelleheally | Web | 9. listopadu 2015 v 19:03 | Reagovat

Já třeba texty písniček chápu, jejich hlubší významy a tak. Ale neumím číst mezi řádky v běžné konverzaci. Mě to prostě nejde, já to nechápu :D Prostě se mi to musí pořádně a podrobně vysvětlit. I to, co je přece jasné, se mi musí vysvětlit. :D

Jak jsi  psala to s těmi antibiotiky -
Já bych se zachovala stejně jako ty :D mě by to prostě nedošlo :D

PS: Do Affs tě beru, máš skvělý blog! :) :3

3 Anna | Web | 9. listopadu 2015 v 20:01 | Reagovat

[2]: Přesně. Všechno se musí podrobně a jasně vysvětlit, aby to i lidi jako jsem já, mohli pochopit :D
Že jo? Komu by to došlo? :D

Jé, moc děkuju! Jsem ráda, že mě bereš, tvůj blog sleduji už nějaký čas :)

4 Amazonka | Web | 9. listopadu 2015 v 20:41 | Reagovat

U těch písniček bych to moc neřešila, já osobně si u nich sama představuju, co slova znázorňují a taková ta známá věta "...co tím chtěl autor říci?" jde většinou mimo mě. I když někdy mě to taky samozřejmě zajímá. Je to individuálně u každé písně. Navíc u BMTH jde krásně navodit atmosféru, i když textu ani nerozumím, natož vědět, co znamená. (...sice už je umím nazpaměť, ale tak chápeme...)

A v těch konverzacích to mám naprosto podobně. Vůbec nic mi nedochází a štve mě to, často jsem za retarda a pak se cítím hrozně vymaštěně. (Možná protože jsem, ale nejsem ráda, když na to někdo přijde.)

5 Nusi | Web | 9. listopadu 2015 v 20:47 | Reagovat

Tvůj problém určitě nemáš jen ty, třeba když já nechápu nějakou písničku (a že je to mnohdy u BMTH) tak si prostě domyslím, jak by se mi to asi líbilo a jak to na mě působí..:D a s těma lidma, já mám nějaké naznačování hrozně ráda, někdy člověk ani nemusí nic říkat a já z jeho očí poznám co chce říct, ráda vnímám různé pohledy, úsměvy, slova a skládám si je dohromady, přijdu si pak jak Sherlock, který řeší záhady:D

6 Anna | E-mail | Web | 9. listopadu 2015 v 21:13 | Reagovat

[4]: Na písničky od BMTH to nebyl asi nejlepší příklad. Chtěla jsem říct, že mi opravdu dělá problém skoro každá písnička, třeba i od 5sos, které opravdu miluji. Nedávno vydali nové album a já jenom sedím, poslouchám a v hlavě mám jeden velký otazník s pidi větou "Anno, zapni mozek, ten text není tak složitý, abys ho nepochopila".
Jsem ráda, že nejsem jediná a objevila jsem tu více takových lidí. Někdy je to trapné, hlavně pokud jsi někde ve společnosti - stává se mi to třeba i v nějakém monoloku v divadle. Herci nic neřeknou, jen se na sebe tázavě podívají a celý sál se začne smát, kromě mně.
Moc děkuji za komentář!

[5]: Naznačování je vskutku nádherná věc, líbí se mi ve vztahu, když se lidé navzájem poznávají doteky, pohledy a tak dále. Ale v běžné konverzaci s rodiči, přáteli, učiteli a v tomhle případě i s doktory, se mi nedaří přijít na to, co vlastně chtěli říct.
Také si ráda hraju na Sherlocka, ale trochu v jiném duchu - když někoho potkám v autobuse, zaměřím se na člověka a hledám nějaké "úchytné body", podle kterých bych přišla na to, čím se daná osoba živý, kolik má dětí, jestli žije sám nebo je ve vztahu, a tak dále.
Děkuji za milý komentář! :)

7 Lucka | E-mail | Web | 10. listopadu 2015 v 15:50 | Reagovat

V první řadě bych ti chtěla poděkovat za krásné komentáře na mém blogu a taky tě přivítat mezi mými affs. :)

A teď abych se vrhla na tvůj článek, věř mi, že v tom nejsi sama, ani já spoustu písniček nechápu a vlastně si i myslím, že spousta písniček ani nemá žádný skrytý podtext, který by se dal nějak interpretovat... Co se týče ostatních věcí, tak někdy to člověku zkrátka trvá dýl, než se na naladí s ostatními na stejnou vlnu, na které by chytal ty "tajné" zprávy a signály. Zmínka o sarkasmu mi trochu připomněla Sheldona z Teorie velkého třesku, čímž se ti nijak nevysmívám, ale prostě mě to pobavilo. :)

S tou imunitou, tak to ti naprosto rozumím. Od dětství až do nějakých sedmnácti jsem trpěla snad pořád kdejakou nemocí, slabá imunita, prášky na její posílení, začala mi chřipka a hned vzápětí jsem měla angínu... Těch hodin, co jsem ve škole promeškala (a stejně jsem se vždycky ptala, jak to bude se školou :D ). Ta písnička, na kterou jsi hodila odkaz, je hrozně hezká. Asi jsem ji nikdy neslyšela, ale teď si ji hraju pořád dokola a myslím, že ještě chvilku budu, takhle já to totiž mám, když narazím na písničku, co mě nějak zaujme... Moc příjemná melodie.

Na závěr bych chtěla říct, že se mi moc líbí nejen to, jak jsi to sepsala, ale i tvůj styl psaní. Není toho moc a přesto to dokáže na člověka zapůsobit, to bych chtěla taky umět. Snad ti brzy bude líp, Lucka. :)

8 Anna | Web | 10. listopadu 2015 v 16:07 | Reagovat

[7]: Tak nejprve - moc, moc děkuji za jeden z nejkrásnějších komentářů, které jsem kdy dostala! Moc mě potěšil :)
To mě vůbec nenapadlo - vždycky jsem si myslela, že písničky prostě mají nějaký význam, něco mají světu vzkázat. Když jsi to teď zmínila, tak opravdu i mně to připomnělo Sheldona :D
Mě dokáže i obyčejná bolest hlavy "vyhodit" z toho správného režimu, už jen kvůli tomu, že jsem po obou rodičích migrenik.
Ohledně té písničky - jsem ráda, že se ti tak zalíbila. Já jí znám z filmu 'If I Stay' a mám jí opravdu ráda, ačkoli to není úplně "můj styl" :)

Znovu ti chci poděkovat za takový kompliment, právě se tu červenám, jako rajče :') Děkuju, také doufám v brzké uzdravení :)

9 Lucka | E-mail | Web | 10. listopadu 2015 v 16:15 | Reagovat

[8]: Věř mi, že jsem se u tvého komentáře červenala taky, moc mě potěšil. :) To ti věřím, že migrény tě dokážou dost potrápit, já jsem dost dlouho trpěla bolestí hlavy - taky dědičné po taťkovi, ale v pubertě se to všechno zlomilo, teď už mi po něm zůstalo jen astma, samý lepší věci. :D Nicméně migréna jako takové mě nikdy netrápila, spíš jen ostrá bolest hlavy. Film mi podle názvu nic neříkám, musím si to najít, dneska večer nemám na co koukat, tak když tam byla taková pěkná písnička, určitě to bude pěkný taky. :)

10 Anna | Web | 10. listopadu 2015 v 16:22 | Reagovat

[9]: To jsem ráda :) Také mám samé dobrévěci z tátovy strany - alergie, jako menší to bylo též astma... no, mám tátu za tohle opravdu ráda :D
Film je mnohem slabší, jak soundtrack, ale dá se na něho koukat :) Spíše doporučuji, ale knížku, ta je opravdu moc pěkná.

11 Lia | E-mail | Web | 10. listopadu 2015 v 19:22 | Reagovat

Miluju básničky, miluju texty písní, kde jsou pocity takové, uzavřené no :) Musíš číst mezi řádky, dívat se na ně malinko jinak, ráda něco takového také skládám, ale co se týče rozhovorů a ironie, číst mezi řádky, tak to fakt nedávám, nesnáším to, pak si připadám hloupě a hlavně tak taky vypadám :D

Chtěla jsem ti poděkovat moc za tvůj článek u mě na blogu. Moc si toho vážím, jsem ráda, že jsem potkala na blogu další milou osobu ^^

12 Anna | Web | 10. listopadu 2015 v 19:47 | Reagovat

[11]: Snažím se a doufám, že s přibývajícími roky se mi to bude dařit více a více. Běžné konverzace jsou pro mě zlo, protože jak jsi zmínila, že vypadáš blbě - já taky. Všichni si potom určitě myslí, kdovíjak nejsem blbá :D

To vůbec nestojí za řeč :) Kdybys cokoliv potřebovala, stačí mi napsat mail a jsem tu, abych si tě vyslechla :))

13 Smile | Web | 11. listopadu 2015 v 11:04 | Reagovat

Myslím, že tímhle se vůbec trápit nemusíš. :) Všechno se vrátí do starých kolejí, jen co budeš zdravá, a všechno chce čas. Sice je to skoro klišé, ale je to pravda. Ať už časem dospěješ, nebo se naučíš číst mezi řádky, půjde to. I já mam někdy dny, kdy absolutně nic nechápu, přijdu si taková otupělá a blbá, že se na všechno ptám. Normálně jsem taková, že i já sama píšu tak, že lidi musí číst mezi řádky. I při běžné konverzaci...
Navíc, to že to byla antibiotika jsi vědět nemohla, takovou blbinkou se netrap. Nejsi doktor (předpokládám:D), a léků jsou tuny, kdo může vědět, co ti na to napíše. I doktoři někdy dělají dost zvláštní rozhodnutí, mě třeba dali na chřipku jen kapičky do nosu a ibalgin. :)
Doufám, že už ti je líp, že ty prášky pomáhají a že se brzy uzdravíš. :) A neměj strach, čtení mezi řádky a chápání toho při běžný konverzaci přijde. :)

14 Anna | E-mail | Web | 11. listopadu 2015 v 11:18 | Reagovat

[13]: Nejspíš máš pravdu, někdy jsem taková otupělá, bohužel tomu často bývá i v čase, kdy nemocná nejsem. Hlavně v té konverzaci. Ale jak říkáš, chce to nejspíš jen čas a já se to "naučím".
To asi ne, bohužel to pochopili všichni v místnosti (táta, sestra a nečekaně o tom věděla i sama doktorka:D). Ne, doktor skutečně nejsem :D.
Ano, už se cítím lépe, jen jsem taková mrtvá po těch prášcích. Myslím, že to je ale normální :).

Moc děkuji za krásný komentář!

15 Smilee | Web | 15. listopadu 2015 v 16:24 | Reagovat

Být tebou, tak se s tím vůbec netrápím. Někdy je i lepší nebýt schopná mezi řádky číst. Já to je často zkoumám až moc a hledám v nich věci, které tam nikdy nebyly. Potom o tom neustále musím přemýšlet a někdy mám pocit, že se z toho zblázním.
A neboj, myslím, že ani mně samotné by to s těma antibiotikama nedošlo xD Někdy jsem taky hodně zpomalená. Navíc to mohlo být i kvůli tomu, že jsi byla nemocná, takže ti moc věcí nedocházelo. :)
Ale rozhodně věřím, že to je trochu nepříjemné, když se na něco musíš zeptat, protože to nechápeš a lidi na tebe koukají jako na blázna. Někdy to taky dělám. Úplně mi nedojde, co tím člověk myslí a pak na něj koukám jako na blázna. To jsem potom úplně typická blondýnka (což je pro ostatní potom mnohem zábavnější, protože blond vlasy mám) :D
Takže ti rozumím. A souhlasím se Smile, že se to postupem času naučíš. Neboj :)

16 Anna | E-mail | Web | 16. listopadu 2015 v 18:45 | Reagovat

[15]: Nejspíš máš pravdu, neměla bych to tak řešit, čas mě naučí a já to budu umět lépe.
Nejhorší to je teď, když jsou všichni moji spolužáci/kamarádi v pubertě a já si tou největší procházela před rokem. Baví se o věcech, které mi připadají hloupé a když se zeptám, co jednotlivá věc/zkratka vlastně znamená, dívají se, jako kdybych byla UFO nebo nějaký duch. Já sice blond nejsem, ale často o tom také silně pochybuji, jestli mě rodiče v dětství nepřebarvili :D

Děkuji za komentář! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama