Zamčené dveře

14. prosince 2015 v 21:13 | Anna |  Listy z deníku mého života
A děli se různé věci. V jistém městě a v jistém domě se něco divného dělo také. Nebo, lépe řečeno, stále se to děje.


Každý obyvatel domu by měl mít svůj vyhrazený prostor - místo, kam se skryje před zraky svých spolu obyvatelů. Dítě má především svůj vlastní pokoj, který v mladších letech slouží spíše, jako "dětský koutek", v dospívajících letech jako prostor, kde si můžete pouštět nahlas hudbu a nebo jako tak zvaný prostor: Nechte mě být, všichni jste blbí, já jsem dokonalá.

Mně byl tento prostor odebrán. Včera jsem přijela od babičky a chtěla jsem si jít odpočinout po skoro čtyřhodinové cestě autem k sobě do pokoje. Dveře zamčený. Zkusím tedy silněji zatlačit na dveře, jestli třeba nepřimrzly - často se mi to teď stává s dveřmi od auta. Jenže, vzhledem k tomu, že auto stojí celou noc v zimě na mrazu, zatímco dveře pokoje jsou v teple domova, moje pokusy o otevření byly bezúspěšné. Když jsem se tedy celá rudá vztekem začala pídit po pravdě, PROČ zrovna JÁ mám zavřené dveře, dopadlo to tak, že mi moji drazí rodičové, s kterými ještě sdílím střechu nad hlavou, vystěhovali šuplíky s učením a dál mi řekli "jen tak mimochodem", že budu spát v ložnici - s tátou.
Dospěla jsem tedy k názoru, že bude nejmodernější se po klíčích nepídit. Už jen z důvodu, že se nejspíš jedná o předělávání pokoje, jako vánoční dárek. Ale řeknu vám... nic tak hrůzného, jako spaní s někým, jako je můj táta, neexistuje. Už jen samotné dýchání v polo spánku je za trest - každý nádech zní, jako by měl být jeho poslední. A to můj tatínek není až tak starý!

No, uvidíme. Vánoce jsou až za deset dní, takže za sebe a za své zdraví doufám, že táta PŘESTANE dýchat tak hlasitě, jinak půjdu spát do vany.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Teresa / style-teresa | Web | 15. prosince 2015 v 11:38 | Reagovat

Já teda sama pokoj nikdy neměla, celý svůj život mám pokoj s bráchou a pěkně mi to štve, protože nikdy nemůžu být v pokoji sama, vždy je tam on. Ale tak těch pár dní to vydržíš a pak budeš mít určitě krásnej novej pokoj :3

2 Anna | E-mail | Web | 15. prosince 2015 v 11:57 | Reagovat

[1]: Já měla jednu dobu také pokoj se sestrou a druhý pokoj jsme měli "na hraní". Doufám, že se jednou dočkáš i svého pokoje :)

3 S c a r s | Web | 15. prosince 2015 v 15:41 | Reagovat

Soucítím s tebou :D Můj tatínek pěkně chrápe, ale z nějakého důvodu mi to ani tolik nevadí :D Když přišlo na to, že jsme přijeli k babičce a měli spát na jedné posteli, horší byl nedostatek místa, protože má přes dva metry, já sama mám skoro 190 a postel menší verze dvojlůžkové postele :D A prej že se já roztahuju :D

Každopádně držím palce, ať se ti ta změna pokoje líbí :D Takhle já jednou přijela z prázdnin a nemohla spát u sebe protože mamky přítel dělal něco na střeše a rupnul tam trám, který mi udělal střešní okno do pokoje :D Ten měsíc na gauči byl peklo, ale předělání pokoje stálo za to :D

4 Smile | Web | 15. prosince 2015 v 15:42 | Reagovat

Podle mě pokoj slouží puberťákovi spíš proto, aby měl soukromí, než aby říkal, jak jsou všichni blbí. Ale tak nevím, jak je to u jiných doma, u mě je to tak, že dveře jsou stále zavřené a když někdo vchází, klepe, protože je to taková moje garsonka :D. Už mi chybí jen koupelna a lednice a můžu bydlet v pokojíčku 3 x 4 metry úplně v pohodě. :D (Což chápu, že by nešlo.)
No ale k tématu: Podle mě je pěkné, že ti takhle udělali překvapení, jen tě asi měli varovat, že dveře jsou zamčený a že teď tam prostě nemůžeš. :) Každopádně chápu tvé obavy, já slyším v noci přes zeď chrápat prarodiče a když přestanou, mam málem strach, že se udusili.
BTW, spát ve vaně neni zas až tak hrozný, vlastně je to celkem pohodlný. Mluvím z vlastní zkušenosti, věř mi. :D

5 Anna | E-mail | Web | 15. prosince 2015 v 17:13 | Reagovat

[3]: Já, ačkoli mám oba rodiče vysoké, tak jsem opravdu maličká. Ale roztahovat se umím, to zase musím přiznat :D

Děkuju, trochu se děsím, co tam ti dva (mamka s tátou) vyvedou a jak ta změna dopadne - už jen z důvodu, že mám uprostřed pokoje dřevěný sloup, který drží strop :D Ale jsem zvědavá na změnu.

[4]: Na soukromí samozřejmě také, to hlavně. Ale neříkej mi, že si někdy nezalezeš do pokoje a tam nezačneš nadávat na cely svět :D To dělají všichni.
Já se na ten pokoj ohromně těším. Doufám, že to dopadne dobře, ačkoli mám trochu obavy, ale na druhou stranu, jsem člověk, co překvapení miluje. Tak uvidíme...
Nevím, jestli by to spaní byli tak pohodlný v naší vaně, už jen z důvodu, že se tam nevejde ani moje mladší sestra s metrem padesát :D

6 Simix | Web | 16. prosince 2015 v 19:39 | Reagovat

~Čaué~
Spát v ložnici s tátou?
Nemoci do svého pokoje?
To je dost zvláštní...
Třeba to spaní u táty bude stát za to a ty budeš mít super pokoj!!
Nech se překvapit :)

7 Smilee | Web | 16. prosince 2015 v 20:39 | Reagovat

Naprosto vím, jak se cítíš. U nás se pokoje teď také předělávají. Ten můj naštěstí o prázdninách, kdy jsem doma vůbec nebyla, ale teď se pracuje na pokoji mé sestry. No, a jelikož se nemá kam dát nábytek, tak je u mě. Takže nejen, že můj pokoj ani do této doby nebyl moc velký, tak teď je tu i plno dalších zbytečných věcí. Sestra ale naštěstí spí někde jinde, takže já si užívám svého prostoru.
Jo, hlasité oddechování je strašné. Já nemůžu spát u ničeho, potřebuji mít fakt dokonalý klid.
Snad ten pokoj bude vypadat alespoň dobře, když kvůli tomu musíš takhle trpět :DD

8 Anna | E-mail | Web | 16. prosince 2015 v 22:38 | Reagovat

[6]: Sama v to pevně doufám a nemůžu se dočkat Štědrého dnu, abych už viděla své nové hnízdo :).

[7]: Snad se pokoj tvé sestry brzy předělá a ty budeš mít zase svůj prostor o něco větší :). Přesně tak! Nevadí mi hudba v sluchátkách, třeba když jsem jezdila na tábory, tak to byla jediná věc s kterou jsem usínala, ale nějaký postižený chrápání fakt nedávám :D Děkuju, sama doufám, že pokojík bude za něco stát :))

9 Kate | Web | 18. prosince 2015 v 20:06 | Reagovat

Ahoj, promiň, že se ozývám až po takové době, ale psala si mi, že ráda spřátelíš, tak ti chci jenom říct, že jsem si tě zapsala a děkuji :)

10 Lucka | E-mail | Web | 19. prosince 2015 v 13:33 | Reagovat

Zdravím tě po tak dlouhé době a jsem moc ráda, že mám rovnou co číst. :) Popravdě ani nevím, jak bych se cítila. Na jednu stranu by mi to určitě vadilo, protože ze strany tvých rodičů mohlo přijít nějaké varování jako připrav si tohle a tohle, budeš spát jinde atd., ale na druhou stranu je to od nich celkem pěkné překvapení. :-) Já mám pokoj s mladším bráchou, ale i tak ti nezávidím to dýchání, můj brácha chrápe strašně. :D Zkus špunty do uší, třeba pomůžou... :) Pak můžeš nový pokojík vyfotit, jsem na něj zvědavá. :-)

11 Anna | E-mail | Web | 20. prosince 2015 v 11:37 | Reagovat

[10]: Vítej zpátky! Jsem moc ráda, že zase píšeš, miluji tvůj blog a tvé články :).

Ano, nějaké varování skutečně mohlo přijít. Musím říct, že už jsem v mini depresi, že nemám žádné soukromí. Je to hrůza. Ale na nový pokojík se těším a už počítám dny do Štědrého dne :). Určitě ho vyfotím alespoň na instagram, ale možná bych napsala i nějaký článek, kam bych přihodila fotografii :).

12 Lia | E-mail | Web | 21. prosince 2015 v 17:56 | Reagovat

Jsem se musela zasmát, já bych šla asi spát rovnou do té vany :D :D Hodně štěstí :D

13 Anna | E-mail | Web | 21. prosince 2015 v 21:49 | Reagovat

[12]: Je neuvěřitelné, že už jedu druhý týde :D Spánek maximálně na pět hodin, úža :D Děkuju, budu ho ještě na těch pár dní potřebovat :D)

14 Lia | E-mail | Web | 22. prosince 2015 v 23:43 | Reagovat

[13]: Ty ještě žiješ :O Teda, nezávidim ti ani trošku :D Spíš velkej respekt :D

15 Anna | E-mail | Web | 23. prosince 2015 v 9:55 | Reagovat

[14]: Sama se tomu divím :D Ale už jenom poslední den a sbohem chrápání a nespavosti! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama