Období temna

11. ledna 2016 v 19:54 | Anna |  Listy z deníku mého života
Dnes v Praze celý den pršelo. Bylo zvláštní sledovat přes školní okno, jak venku pomalu slézá sníh. Docela jsem si na něho zvykla, zeleň se mi za celý rok zprotivila a trochu omrzela. Doufám, že ještě něco napadne, abych se nemusela dívat na seschlou a nezdravě zelenou trávu.

Ráno jsem si odbyla první zkoušku z češtiny. Byla primitivní, přesto si myslím, že tam mám dvě, tři chyby. Každopádně, ať už dostanu jakoukoliv známku, vím, že jsem proto udělala maximum.
Zítra píšu matematiku. Jsem z toho mírně dost slušně v depresi. Není to tak, že bych to neuměla, - umím vše, až na jednu kapitolu - jde spíš o to, že se bojím, že tam bude něco, co mě zmátne a já u zkoušky zpanikařím. Jsem šílený nervák a při každé zkoušce, i těch nejjednoduších, se mi prostě klepou ruce a špatně dýchá.

A nebo je to kvůli něčemu úplně jinému.


Jsem jedna z těch studentů a lidí, kteří si jsou schopni ze sebe do určité míry udělat srandu. Ovšem, když se lidé denně baví na váš účet a zesměšňují vás, že jste naprostí pitomci, co nic neumí a nic v životě nedokáží, už to se srandou nemá nic společného. Proto si myslím, že můj důvod, proč se momentálně nacházím v té největší depresi, v které jsem kdy byla, je ten, že lidem, co si myslí, že jsem pouze kašpar, chci dokázat, že i kašparové jako já, jsou schopni něčeho dosáhnout. V mém případě, jedničky z matematiky, mé achillovy paty.

A nebo je to taky kvůli tomu, že už je to letos vážné. Tyhle známky se mi budou zaznamenávat u zkoušek na střední a jde o ně víc, než kdy dřív. A já prostě podvědomě vím, že když to napíšu blbě, podepíše se na tom moje přijetí na školu.

Ať už je to tak, nebo onak, matematiku si napíšu okolo jedenácté hodiny ráno. Doufám, že si na mně všichni vzpomenete v tomto Období temna a pomodlíte se za mně k bohu matematiky. A samozřejmě i já vám všem přeji (a modlím se za vás ke všem bohům!), abyste všechny zkoušky zvládly tak dobře, jak jen dokážete.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 adelleheally | Web | 12. ledna 2016 v 17:35 | Reagovat

Jo, tak to znám - taky mě vždycky zesměšňovali. Když mám být zkoušená, tak se hrozně klepu a den předtím nechci do školy, je mi špatně, bolí mě hlava a tak :D Nesnáším zkoušení... Minulý týden jsem řekla učitelce, že prostě NECHCI bejt zkoušená, ať mi rovnou dá pětku, že prostě nechci :D byla trochu zaskočená no :D
Jo no, střední... já nejspíš s mýma známkama půjdu na učňák, jak to tak vidím.. :D Ale co se dá dělat :D

Držím ti palce, tohle zkouškový období je fakt šílený :X

2 Smile | E-mail | Web | 12. ledna 2016 v 17:53 | Reagovat

Minulý týden jsem trávila v Praze spoustu času. Většinou mě lidí ani na ulici nepoznají, maskuju se kapucí, přes kterou vidím tak metr chodníku a chodím jen po paměti. Ale stejně mě štve, že jsem viděla, jak ten sníh mizí a místo toho jsou všude louže a bláto. Hnus.

Já jsem teď taky ze všeho pořád zkoušená, už mě to fakt štve. Celý rok na to učitelé kašlou, ale jakmile je pololetí, Vánoce nebo konec roku, to máme testy pomalu i o přestávkách. Ať s tím jdou do pryč...

Mám to nějak podobně. Hrozně se stydím mluvit před třídou. Před jinými lidmi, třeba když dělam přednášku nebo se zúčastním besedy či diskuze, mi to nevadí. Ale před mojí třídou jo, protože tam jsou občas takový případy, že se to vážně nedá vydržet. A potom mám pocit, že každej ten tichej smích a úsměv se mi vysmívá  a  všechna sranda jde na můj účet. Taky si ze sebe dokážu dělat srandu a to v dost vysoké míře, ale určitě ne když jde o něco tak vážnýho a důležitýho, jako je škola a zkoušení.

A neměj strach, sice jsem to nestihla a přečetla si článek pozdě, ale i tak doufám, že ti to dopadne dost dobře na to, aby to na přihlášce na střední vypadalo dobře. A ikdyž tě možná učitelé straší, věř mi, že jedničku z matiky budou na střední brát jako zázrak, to vím jako druhák až moc dobře. :)

3 Anna | E-mail | Web | 12. ledna 2016 v 22:08 | Reagovat

[1]: Já se vyzkoušet sice vždy nechám, ale nesnáším to. Za to mám ať neobvykle hodně ráda prezentace čtenářských deníků, ale i prezentace jako takové, třeba na dané téma. Nejspíš nějaká chyba v matrixu, či co :D.

[2]: Tohle na Praze nenávidím. Ty lidi. Je to krásné město s dlouhou historií, ale ty lidé v něm... no hrůza. Moje mamka je z Moravy, takže se už od mala učíme se sestrou lidi na ulici zdravit. Když však pozdravím osobu, která vchází do naší školy, v čase, kdy já odcházím, kamarádka na mně kouká pohledem, jako: "proč tu starou babu zdravíš?"

My máme během roku doslova svátky. Ani na chemii, ani na fyzice si nikdo ne vzpomene na slovo "zkoušení", ale hned, jak je po svátcích nebo pololetí, je to jako jméno Boží.

Přesně tak. Třeba dnes jsem měla prezentaci na dějepis a hned, jak jsem si stoupla před interaktivní tabuli, všichni začali "foukat". A jedna spolužačka: "pozor Aničko, ať tě ten vítr neodvane." Bylo to hrozně trapné.

Test z matematiky dopadl... škoda mluvit. Učila jsem se na něho dva týdny, ale nakonec jsem byla tak nervózní, že jsem nebyla schopná udržet ani propisku. Každopádně doufám, že i dvojka na vysvědčení není žádná pohroma a že si na mně na střední nezblajznou :).

4 Eli | Web | 17. ledna 2016 v 14:28 | Reagovat

Ach jo, to učení...
Snad ti ta matematika dopadla podle tvých představ. A pokud ne? Ať se všichni zblázní, máš přednosti někde jinde. Hodnocení podle tabulky uměle vytvořené nějakým teoretikem se mně samotné příčí, i když mám samozřejmě radost, když dosáhnu i v tak neobjektivním měřítku hodnocení někam na vrchol.

5 Anna | Web | 17. ledna 2016 v 14:32 | Reagovat

[4]: Matematika dopadla katastrofálně, ale musím říct, že jsem nadšená, že je to za mnou - alespoň na těch pár týdnů.
Stejně jako ty, jsem i já ráda, když dosáhnu krásné známky u něčeho, čemu absolutně nerozumím a co zřejmě nikdy potřebovat nebudu.

Děkuji za milý komentář!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama