Řekni to.

21. ledna 2016 v 15:18 | Anna |  Téma týdne
Nevím, jaká byla má největší životní chyba. Chybuji denně, abych se znovu zvedla a zkusila to udělat jinak, lépe. Každý den se mi stane jiná chyba, která je horší, než ty ostatní, na kterou si přeji zapomenout a vymazat ji, jakoby nikdy nebyla.
Jestli ale udělám ještě jednu chybu, ztratím člověka, který pro mně znamená příliš.

V jednom určitém momentě ve vašem životě se musíte naučit odmítat věci, které vám jsou nepříjemné. Někteří lidé se to naučí dřív, jiní později. Jiným to nedělá problém, jiní se z toho můžou psychicky zhroutit. V mém případě jsou to nejspíš ty horší možnosti.

V naší třídě je dívka, kterou bych byla schopná uškrtit za její neskutečnou aroganci a debilitu. Je dětinská, všechny s chutí pomlouvá a je to to nejvíc drzé děcko, které si umíte představit. Znám jí osm let a jednu dobu jsme byly velké kamarádky. Jenže postupem času se měníte vy i vaše myšlení. Její zůstalo pořád někde v době, kdy nám bylo deset.
Naopak na druhé straně je má nejlepší kamarádka, která jí nenávidí. Zatímco ona dokáže lidem zpříma říct, že za nic nestojí a dokáže je přímo odmítnout, já se raději vymlouvám a různými způsoby se snažím obejít přímou odpověď.
Nedávno jsme se pohádali kvůli téhle pitomé holce. Nebylo to ani tolik o řvaní, jako spíš o dohadování se a výměně argumentů. Celá hádka byla stavěná na tom, že když si X (říkejme jí tak) přisedne o přestávce do mé lavice, jsem na ní milá. Neumím jí říct, že mi její společnost vadí a vím, že bych prostě měla říct to krátké slovo a vyhnat jí od sebe.
Musím se naučit říkat lidem NE, jinak přijdu o jedinou kamarádku, kterou mám. Musím se vyhnout té největší chybě v mém životě.

(téma týdne: největší chyby)
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Leri Goodness | Web | 21. ledna 2016 v 18:09 | Reagovat

Někdy je dobré být k lidem upřímná a bez ohledu na to, jaké z toho budou následky. Snaž se jí odpálkovat a říct jí vše narovinu, protože (vlivem jejího myšlení) to zřejmě jinak nepochopí. Z vlastní zkušenosti vím, že to jde velice snadno, zvlášť ve chvíli, kdy tě tak neskutečně začne iritovat, že už to nedokážeš vydržet - a pak to jde jak po másle.
Není času nazbyt se zahazovat s hlupáky. Držím palce, zvládneš to! Byla by velká škoda jen díky "nerozhodnosti" přijít o to nejlepší. :)

2 Anna | Web | 21. ledna 2016 v 18:21 | Reagovat

[1]: Doufám, že máš pravdu a až se s ní uvidím, že to bude snadné. Mockrát děkuju za hezký komentář i podporu :).

3 all-is-magic | E-mail | Web | 21. ledna 2016 v 18:40 | Reagovat

S tímto mám taky někdy problém... Tak snad obě dvě zatneme zuby a zbavíme se toho :)

4 Anna | Web | 21. ledna 2016 v 18:58 | Reagovat

[3]: Někdy se prostě bojíme, co na to řeknou ostatní a že budeme vyvrhelem. Doufám, že obě sebere kuráž a dokážeme se tomu podívat zpříma do tváře :)

5 Broken girl | Web | 21. ledna 2016 v 19:48 | Reagovat

Mám to úplně stejně - i s podobnou holkou... Tento týden jsem měla zároveň s ní službu na mazání tabulí - nikdy jsem jí nedokázala říct ne, takže jsem to v podstatě dělala sama ://

6 Michelle | Web | 21. ledna 2016 v 19:49 | Reagovat

Já většinou držim hubu. Všichni si myslí, že jsem v pohodě, zatímco já je stihnu v hlavě několikrát zabít (: Vycházet s lidma je někdy kurevsky těžký.

7 Anna | Web | 21. ledna 2016 v 20:00 | Reagovat

[5]: Musíme se naučit říkat lidem, ať táhnou k čertu. Někdy je to dost těžký, protože ta osoba je třeba oblíbenkyně třídy, ale nesmíme na to dbát. Snad to jednou budeme umět obě dvě :).

[6]: Čistá pravda :). Já X zabila už tolikrát, že by to stačilo na dva života ve vězení. Je to zatraceně těžký, ale musíme, lépe řečeno měli bychom, se to naučit. Jinak s námi v životě každý vytře podlahu.

8 Lucka | E-mail | Web | 22. ledna 2016 v 11:59 | Reagovat

Bohužel já mám podobný problém, taky neumím být na některé lidi, které upřímně v lásce nemám ostrá a říct jim hnusnou pravdu do očí. To samé je například s mobilními operátory, kteří pořád volají a otravují, neumím jim říct, že nemám zájem hned na začátku, protože je mi hloupé je přerušovat, tak si počkám, až se vymluví a teprve potom jim slušně řeknu, že nemám zájem. Taky strašně nerada něco zařizuju a řeším, třeba objednat pizzu mi děsně vadí, můj přítel z toho roste, ale já nevím, z části je to asi i pohodlnost (vím, že on ji za mě objedná :D ), ale na druhou stranu cítím, že tam je někde nějaký problém, na kterém bych měla začít pracovat. I říkat ne je důležité...

9 Anna | E-mail | Web | 22. ledna 2016 v 12:20 | Reagovat

[8]: Nedávno jsem vedla s mamkou konverzaci na téma, že mi je nepříjemné si i něco objednat. Když si mám objednávat třeba v kině, tak mi to většinou nevadí, protože jsem v takové euforii, že zase ucítím popcorn, že si ani neuvědomím, že na mně lidé špatně koukají :D. Ale třeba pizza nebo restaurace je hotové peklo.
S moderátory to dobře znám, jenže mě jich je někdy tak líto, když je všichni posílají do háje, že s nima kecám třeba hodinu :D.

Jsem ráda, že jsi zase zpátky a že zase komentuješ! Tvoje milé komentáře mi moc chyběli :)!

10 k2007 | E-mail | Web | 22. ledna 2016 v 19:48 | Reagovat

Já patří mezi lidi, co na sebe neradi upozorňují a nedokáží vyjádřit svůj názor. Dalo by se říci, že tě chápu, protože ani já bych takové X nedokázala říct NE. Já totiž nedokážu říct nikomu 'ne'  a ne jen lidem, co zrovna moc nemusím. Neumím být k lidem upřímná a když už někdy něco řeknu, po většinu času se nenávidím a říkám si, proč jsme prostě nemohla držet pusu. Tohle mě naučilo být ticho. Když to není nutné, nechávám si svůj názor pro sebe, protože se bojím, co bych způsobila tím, že bych to všechno vypustila k uším ostatním.

11 Anna | E-mail | Web | 22. ledna 2016 v 19:56 | Reagovat

[10]: Já se snažila být vždycky ke všem upřímná, ale NE je prostě těžké říct a jen tak někomu vpálit do ksichtu.
Ovšem musím říct, že tenhle rok jsem taky povětšinou potichu a jen, když se mě zeptá kantor odpovídám. Být potichu je lepší ve všech ohledech.

Tak mě dojalo, když jsem uviděla komentář od tebe :'). Jsem ráda, že jsi na mně nezapomněla :).

12 Terezka Ohnsorge | Web | 23. ledna 2016 v 10:56 | Reagovat

Já jsem typ člověka, co nemívá s lidmi konflikty, protože s takovými lidmi prostě nemluvím. Ale když mi někdo leze fakt krkem, tak jsem agresivní. No co, každej je nějakej :D

13 Kiara | E-mail | Web | 23. ledna 2016 v 11:49 | Reagovat

Taky neumím říkat ne. Buď jej neřeknu, nebo ho řeknu tak zaobaleně, že tím naštvu dotyčného člověka. Ale tak to prostě chodí.
Není moc věcí, které bych viděla jen černobíle. Myslím si, že mnoho věcí vidím jinak než ostatní, a možná proto mě pár lidí nemá rádo, možná proto mě pár lidí rádo právě má. Co chci ale říct, je to, že co pro někoho je chybou, pro druhého může být jediná smysluplná cesta, pro třetího naopak velké plus. Takže já ve věcech nevidím ani chyby, jako spíš rozhodnutí. A beru je tak, jak jsou. Přece jen, moje rozhodnutí ze mě dělají to, kým jsem. Proti tomu se nedá moc dobře bojovat.

14 Anna | E-mail | Web | 23. ledna 2016 v 11:56 | Reagovat

[12]: Pod slovem agresivní si představuji, jak se měníš v nějakého boxera a tomu někomu dáváš tak dlouho pěstí, až ho musí odvézt sanitka :D.

[13]: Mám to úplně stejně. Raději se snažím to říct nějak mile, empaticky, ale často je to ještě větší chyba, než tomu dotyčnému říct NE.

To jsi napsala krásně. Naše rozhodnutí jsme my. A zahrnuje to jak chyby, tak ty lepší momenty v našem životě.

15 Anice | Web | 23. ledna 2016 v 12:43 | Reagovat

Čusky, protože jsi naprosto top žena, přidala jsem si tě do Anicers xD

16 Anna | E-mail | Web | 23. ledna 2016 v 12:44 | Reagovat

[15]: Tak to moc děkuji!

17 k2007 | E-mail | 24. ledna 2016 v 15:52 | Reagovat

[11]: Jak bych na tebe mohla zapomenout..? =*

18 extras-diary | E-mail | Web | 24. ledna 2016 v 21:03 | Reagovat

Jsem ráda, že nejsem jediná, kdo není schopen říkat ne. Asi bych se to už měla naučit, ale nerada ubližuju lidem, a tak se radši obětuju, než abych je odmítla :/ Vím, že to je špatně, ale jsem prostě hrozně snadno zlomitelná, nebo tak něco :D

19 Anna | Web | 26. ledna 2016 v 14:14 | Reagovat

[18]: Myslím, že i dospělí mají mnohdy problém říkat ne, není to problém jenom omladiny.
I já často raději couvnu, protože nemám ráda spory, proto se jim raději vyhýbám.
Děkuji za komentář!

20 adís. | E-mail | Web | 27. ledna 2016 v 18:06 | Reagovat

máme asi všichni své lidi, které jen pohledem nenávidíme a nakonec se ukáže, že jsou svým způsobem opravdu takový, jaký jsme si představovali.
Taky jsem to tak měla. Nakonec ta holka přešla, rotože jsme ji šikanovali, což... není pravda. Byla to královna třídy a k tomu diktátorka. My si myslím ani nedovolili jí něco říct, natož šáhnout.

upřímně ti rozumím. taky neumím říct 'ne',jelikož se neví, jestli té osobě tím slovem neublížíme. sama vím, jaké to je, být od někoho tímto slůvkem.. 'odehnána'.

držím ti palce, ať neztratíš svou kamarádku. hlavně; nenech se jinými slovy odradit. Jsou to JEN slova. ^^

21 Anna | Web | 27. ledna 2016 v 21:33 | Reagovat

[20]: Nejdřív musím poznamenat mimo téma článku: Vítej zpátky :D!

A teď už ke komentáři...
Ano, lidi, které si představujeme sebehůř jistě máme, ale jsou i lidi, které si představujeme, jako démony a všemožné posly zla a oni se nakonec ukáží i jako milí občané této Země.

Já tuto kapitolu, kdy se učím říkat lidem upřímně co si o nich myslím, ještě neuzavřela. Je to, dle mého, jedna z nejtěžších částích našeho života a přečtení ji nás stojí velké úsilí.

Mockrát děkuji, budu na to myslet, že se nemám zahnat do kouta. A hlavně, slova téhle potvory mě nemůžou nijak zlomit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama