Fotograf

20. února 2016 v 23:12 | Anna |  Listy z deníku mého života
Dnes mi táta přinesl snídani do postele. Bylo to tak milé gesto, že jsem zapomněla na včerejší hádku a s úsměvem na rtech snědla ta úžasná míchaná vajíčka, která umí ze všech nejlépe.
Odpoledne se chtěl jít podívat na fotografie Prahy do pražské věže, o které jsme si oba doteď mysleli, že je nepřístupná okolí. Nebyla a tak jsme šli.


Miluji, když si s sebou na vycházky vezme fotoaparát. To, s jakou vášní fotí budovy, lidi nebo krajinu, mě nikdy nepřestane udivovat. Dokáže se každé fotce tak poddat a udělat z ní umělecké dílo, které ve vás vyvolá tolik vzrušujících emocí. Vždy, když mi ukazuje fotografie, které nafotil minulý večer, oči se mu rozzáří štěstím, jako by byl malý chlapec, který našel pod vánočním stromkem vysněné autíčko.
Když se dívám na fotografii, kterou vyfotil na dovolené, je to jako bych se vrátila v čase a dívala se na všechny ty tváře na ní. Nikdo z nich mě nemůže pozdravit ani obejmout, přesto jsem tak šťastná, když je vidím zvěčněné na kousku lesklého papíru.
Nedávno si koupil starý foťák a do něho film. Tvrdil, že mi brzy ukáže, jak se taková fotografie rodí, jak vzniká. Když mi vypráví o době, kdy mu bylo podobně jako mně, o době, kdy do čtyř do rána tvořil tyhle fotografie, mrzí mě, že jsem se narodila do doby, kde stačí pouhé cvak. Technologie udělá vše za nás.

(zákaz kopírování)

Těším se na to, až si vyjdeme zase do Prahy - on s foťákem, já s tátou. Až se zase poddá tomu, co tak hluboce miluje, že je schopen zapomenout na vše okolo. Těším se na to, až se z něho zase stane fotograf našich životů.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Bocian | E-mail | Web | 20. února 2016 v 23:34 | Reagovat

To je pekné, že má tvoj otec takúto vášeň. U nás by sa síce profesionálny fotograf nenašiel, ale mamka rada fotí naše spoločné zážitky. Vždy, keď potom listujem v albumoch, cítim presne také to šťastie, o ktorom píšeš. :-)

2 T. | Web | 21. února 2016 v 15:08 | Reagovat

Ta fotka je naprosto úžasná ! Sama fotím roky, ale poslední dobou to není to nadšení jako dřív..
Taky jsem se pohádala s taťkou.. Dovezl mi dort, takže všechno zapomenuto :D

3 TlusŤjoch | Web | 21. února 2016 v 18:45 | Reagovat

Vůně stříbrných solí je nade vše...

4 Smile | E-mail | Web | 21. února 2016 v 20:12 | Reagovat

Úžasně jsi to popsala. Já miluju, když jdu s někým ven a jdeme třeba fotit. Nejsem umělec, neumím to tak upravit, ale fotím ráda. A moc mě baví jít s někým, kdo má třeba zrcadlovku, a umí s ní zázraky, třeba jako tvůj táta. Je úžasný sledovat, co se může zrodit. Jak se moment zvěční...
Moc pěkný článek.

5 Anna | E-mail | Web | 21. února 2016 v 21:14 | Reagovat

[2]: Tuhle fotku mám osobně nejraději. Tak nějak vyjadřuje svobodu a cítím z ní i tu chuť žití.
Jsem ráda, že jsi se s tvým tátou udobřila :).

[3]: Souhlasím.

[4]: Jsem moc ráda, že se ti článek líbil :).
Přesně, jak jsi napsala; je úžasné vidět, jak člověk vedle tebe zaostří s foťákem, trošku se nahrbí a zmáčkne "spoušť". A zaznamená tak okamžik života.

6 Lucka | E-mail | Web | 22. února 2016 v 20:49 | Reagovat

Moc krásně jsi to napsala, nejen o fotografiích a o lásce tvého táty k nim, ale především v tom je cítit tvoje lásky k taťkovi, to je hrozně pěkné. :-) Já fotit vůbec neumím a i na fotkách se tvářím strašně, ale tvůj taťka opravdu umí, krásná fotografie, úplně to dýchá atmosféru! :-)

7 Anna | Web | 22. února 2016 v 21:29 | Reagovat

[6]: Děkuji za milý komentář :). Ano, tátu mám moc ráda, nejen z důvodu, že je to skvělý člověk.
Nic si z toho nedělej, já se na všeho fotkách, které někdo fotí nečekaně (na momentkách) tvářím jako mrtvý kuře nebo jako chcíplá velryba :D.

8 Jam | Web | 23. února 2016 v 21:28 | Reagovat

Očarilo ma ako dokážeš opísať emócie z takej pre niekoho obyčajnej situácie. Vyčarila si mi úsmev na tvári keď si opisovala lásku tvojho otca k fotografovaniu.

Aby som nebola len výplodom tejto doby nedávno som si tiež zohnala fotoaparát na film a určite je to niečo čo raz musíš skúsiť. :)

9 Anna | Web | 23. února 2016 v 22:13 | Reagovat

[8]: Mockrát děkuji za tak krásnou pochvalu!
Jak už jsem zmiňovala v článku, chystám se s tátou vrhnout na film a neskutečně se těším. Snad se nám to tedy, oběma, bude líbit :).

10 Routha | Web | 24. března 2016 v 15:07 | Reagovat

Ta fotka je nádherná! S tátou máte moc hezký vztah :) Taky si chci pořídit nějaký retro foťák, aby měl černo-bílý film, protože mám hrozně ráda takový ten "starý" nebo prostě retro nádech fotek.
Moc pěkně napsaný článek :)
Routha.

11 Veronika | Web | 2. dubna 2016 v 20:27 | Reagovat

Ach, Praha! To město plné historie a krásných míst! Taky si tam s potřebuju zajet, jen já a foťák :) O prázdninách se sbalím a na celý den vypadnu. Je vážně skvělé, co všechno může jedna fotka říct, jaký může zanechat dojem. Ta s ptákem je opravdu super, vyzařuje z ní nostalgie a zároveň něco nového (dává to smysl?) a ještě k tomu ladí s pozadím! :D

12 Anna | Web | 14. dubna 2016 v 20:46 | Reagovat

[10]: Už jsem chtěla napsat "děkuju", ale jelikož není má můžu jen říct, že jí mám také moc ráda a moc se mi líbí :).

Táta je úžasný člověk s dětskými sny a nejspíš proto si spolu tak báječně rozumíme. Když se něco povede jemu, jsem na něho pyšná a tak je to i naopak.

Do foťáků je celý zapálený a trochu je sbírá. Zjistila jsem, že to vlastně není ani tak drahé a když máš štěstí seženeš foťák i za pětistovku a míň ;).

[11]: Také mám Prahu ráda a nedokážu si představit, že bych bydlela v jiné části republiky. Alespoň s věkem mám pocit, že jsem spíše člověk do velkoměsta než někam na vesnici :).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama