Dostihy po nemocnici

13. března 2016 v 17:07 | Anna |  Listy z deníku mého života
Jarní prázdniny mi utekly rychle a mně je do breku, že zítra zase začíná ranní vstávání do toho otřesného ústavu. No jo, jenže co nadělám? Nic, musím jenom poslouchat a učit se ty zpropadené vzorečky do matematiky. Než však tahle rutina znovu započne, chci vám říct, co za nepříjemnou zkušenost jsem si zažila.


Hned v sobotu, 05.03., jsem si s rodiči zahrála večer dostihy. Doslova.
Večer mi nebylo nejlépe, tak jsem si šla už kolem osmé lehnout a nějakým zázrakem se mi vskutku podařilo usnout. Ironií bylo, když jsem se za necelé dvě hodiny vzbudila znovu, s naprosto nelidskou bolestí břicha. Za rodiči jsem přišla, když už měli něco napito. Nemohla jsem se vůbec otočit na levý ani pravý bok a sebemenší dotek na místo pod mými (z mé strany) levými žebry mi způsobil štiplavou a palčivou bolest. Máma mi rychle sbalila nejpotřebnější hygienu, kdybych musela v nemocnici zůstat na pozorování. Netrvalo ani pět minut a už jsme všichni tři - já, máma, táta - seděli v autě.

Horší vzpomínky mám snad jen z druhé třídy, když jsem měla podezření na slepé střevo. Dost hrozné vzpomínky jsou i z doby před základní školou, když jsem měla jakýsi problém s nervami a nemohla jsem povolit ruce z pěstí.
V ten okamžik jsem se ale cítila tak mizerně, že mě nějaká předešlá doba vůbec nezajímala. Když jsme dorazili na pohotovost, byli nepříjemní a obvinili mě ze zaražených větrů. Když jsem jim neustále opakovala, že dokážu rozeznat tuhle bolest od bolesti tamté, vůbec mě neposlouchali a poslali mě na Dětské. Bylo zvláštní vidět mojí mamku tak vyděšenou; je to velmi silná a vyrovnaná žena a vidět jí, jak se o mně bojí bylo zkrátka divné. Ale svým způsobem i příjemné.
Na Dětském byli dvě moc milé doktorky (ta jedna byla nejspíš sestřička, ale nejsem si jistá). Obě zkritizovali pohotovost se slovy, že budou ignorovat tu zprávu, kterou jsme jim od nich přinesli. Ačkoli byli obě moc milé, jejich vyšetření mi nijak neulevilo, spíše mě jen více vyděsilo. Místo, které mě tak hrozně bolelo bylo místo, kde "sídlí" vaječník. Poslali mě tedy na gynegologii.

Nic jsem tam neměla. Bylo to příjemné zjištění, že jsem jen něco špatného snědla. Jako by se mi i trochu ulevilo. Domů jsme přijeli něco málo po půl druhé. Ačkoli to nebylo zas až tak hrozné, byla jsem unavená tak, jakobych nezamhouřila oči tři neděle.

Díky všem Bohům, že už mě břicho od té doby nebolelo ani jednou.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 B. | Web | 13. března 2016 v 17:51 | Reagovat

Tak to mám podobnou zkušenost, jen o trošku horší. Z bolesti, která mě jeden večer postihla (ovšem již pár dní před tím posílala poslíčky), jsem se v ten nejhorší moment pozvracela. Pak se jelo na pohotovost, odtud do další nemocnice a skončila jsem na gynekologii s cystou na vaječníku. Už tedy prasklou. Opravdu opravdu velká bolest, k tomu se přidaly horečky a zánět močového měchýře a takto jsem strávila svoje poslední letní prázdniny – v nemocnici, v těch největších vedrech, s urýpanou paní na pokoji a na patře s novopečenými maminkami (tudíž s velkým neutušitelným křikem miminek.) Jinak k tvému dotazu u mě na blogu – tu báseň jsem psala já :) A děkuji ti moc.

2 Leri Goodness | Web | 13. března 2016 v 17:51 | Reagovat

Občas mi přepadne husina, když si uvědomím, že se mi slepé střevo může kdykoli ozvat, protože jsem ho ještě neprodělala...a jak se říká, je lepší si tím projít v dětství, než v dospělosti..

3 Smile | Web | 13. března 2016 v 18:16 | Reagovat

Já taky naprosto nesnáším doktory a sestry, co zpochybňují to, co říkám. Dělali mi to taky a pak zjistili, že mám náběh na zánět... Hovada prostě.
Tak snad už ti je vážně líp a nebude se to opakovat. :)

4 Anna | Web | 13. března 2016 v 18:26 | Reagovat

[1]: Tak teď se cítím vážně hloupě, když jsem si myslela, že jsem na tom nejhůř. Snad už se ti daří mnohem lépe a letošní velké prázdniny strávíš záživněji a hlavně mimo nemocnici.
Za nic neděkuj, patří ti jedině můj velký obdiv :).

[2]: Souhlasím. To samé platí třeba u neštovic, které nedávno prodělal spolužák. Zatímco já je prodělala někdy v mateřské školce, možná nástupem do školy, on je prodělával před půl rokem, zrovna když nastoupil na víceleté gymnázium. Čím straší, tím horší.

[3]: Mě už je nepříjemný samotný zápach. Nemohla bych v nemocnici dělat a jsem moc ráda, že jsem doposud měla to štěstí a v nemocnici nemusela strávit jedinou noc.
Ano, už je mi vskutku lépe a sama za sebe doufám, že už se to nebude nikdy opakovat :).

5 all-is-magic | E-mail | Web | 13. března 2016 v 18:57 | Reagovat

Tak to já opravdu můžu zaklepat, že jsem nikdy takové potíže neměla a ani břicho mě nebolívá... ani z jídla, ani z menstruace.
Já si celkem jako vegan hlídám co jím, takže z jídla nic pravděpodobně nechytnu :D

6 Anna | Web | 13. března 2016 v 19:47 | Reagovat

[5]: Tak to ti jedině závidím. Já jsem po mamce migrenik, ale nástupem do puberty bolesti odeznívají a nemívám migreny tak často. Naopak, nástup do puberty způsobil i častější zažívací problémy, hlavně co se tedy žaludku týče. Doufám, že jednou však zmizí, jako zmizely migreny.

7 k2007 | E-mail | 14. března 2016 v 16:48 | Reagovat

Tak to je mi opravdu moc líto. Dříve jsem mívala (aspoň od posledně se to znovu neopakovalo) bolesti v okolí ledvin. Vždycky to hrozně bolelo a jednou jsem na den skončila jako invalida skoro neschopná se pohnout.
Abych řekla pravdu, mně taky týden prázdnin utekl jako voda. A když se mi v 6:00 rozezvučel v pondělí ráno budík, myslela jsem, že si zahraju na Lighta a budu hledat Death Note... prostě cokoli, jen abych do tý školy nemusela. A hned při pondělku tělocvik... naštěstí místo tý otravný melodie, co mě budila už asi měsíc a půl mi dneska hrála písnička od 5SOS, takže se hned lépe vstávalo :')

8 Anna | Web | 14. března 2016 v 18:45 | Reagovat

[7]: To také asi nebyl příjemný zážitek. Osobně se mi stalo jen párkrát, že by mě bolelo v kříži nebo, že by mě bolely ledviny, ale pokaždé to bylo něco šíleně nepříjemného.
Souhlasím. Když mě přišel vzbudit táta, myslela jsem, že se rozpláču. My máme tělocvik až ve středu a samotnému Bohu (nebo Satanovi?) za to děkuju.

9 Lucka | E-mail | Web | 17. března 2016 v 11:21 | Reagovat

Tak to muselo být opravdu nepříjemné, já sama naštěstí tyhle zážitky moc nemám. S nemocnicí jsem přišla do styku minimálně, obvykle pro svou naprosto levost... Na chirurgii to už dobře znám, od naražených prstů po dvakrát zlomenou nohu. :-D Ale je mi jasné, že to se s tvým zážitkem nedá srovnávat, já jsem věděla, s čím do nemocnice jedu a když člověk neví, ale jen má bolesti, budí to různé děsivé scénáře a to nejen u rodičů. Hlavní ale je, že to nakonec bylo přeci jen něco malicherného a že jsi v pořádku. :-)

10 Reita-chan | Web | 17. března 2016 v 14:43 | Reagovat

fuha to musleo byť strašne :(a hlavne tí lekári ktorý stále vedieť všetko bez toho aby ta poriadne vyšetrili :/ . Ja mávam bolesti často niekedy ani nevstávam z postele ale brusnicový alebo bylinkový čaj  a teplé veci urobia divi XD. Teraz som si kúpila jeden na močové a ženské  problémy z jednej čajovne takže dufam že až príde tá bolesť tak ten čaj vyskúšam.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama