Nechtěla bych být vymyšlená

2. dubna 2016 v 19:23 | Anna |  Jen tak do větru
Důvod, proč v poslední době nebyly články, je prostý - seriály. Řekla bych, že je to problém hlavně dnešní generace, která nepřetržitě čučí do tabletů na své oblíbené příběhy s fiktivními hrdiny. A jelikož i já jsem v poslední době chodila spát ve čtyři ráno kvůli jistému seriálu, došel mi jeden zajímavý fakt, který bych chtěla trochu více rozebrat v následujícím článku.

(v článku je několik přirovnání podle seriálu TVD)

Všichni jsme se někdy ztotožňovali se životy našich oblíbených postav z fiktivního světa; ať už byli z knihy nebo seriálu. Otázka však je, jestli bychom byli štastní, kdyby jsme takový život vážně měli.
Vemte si například Harryho Pottera - vážně by jste chtěli rok co rok řešit nějakého týpka, kterému ani nenarostl nos? Nebo Elenu Gilbertovou - já bych si vážně nechtěla vybírat svého přítele mezi dvěma upíry.



U posledního dílu TVD jsem se musela tedy vážně zamyslet, jestli bych chtěla žít život hlavní hrdinky. Jasně, musí být asi skvělé flirtovat s někým tak hezkým jako je Damon Salvatore, ale na druhou stranu, zvládla bych to? Zvládla bych se dívat, jak mi před očima umírá člověk za člověkem?
Já teda raději než to skutečné umírání preferuji to umírání při hodinách matematiky a i to mi přijde dost smrtelné. Navíc opravdu obdivuji každou postavu ve fiktivním světě, která i po tolika ztrátách na životech dokáže v klidu spát.

Když tedy hrdinka brečela kvůli tomu, že chce žít normální život, litovala jsem jí. Nemít ani šanci utéct, vymazat si vzpomínky na všechno zlé a prostě začít nový život. Nechci ani pomyslet na to, jak bych se cítila já. Vlastně jo, už jsem nad tím přemýšlela - já bych jednoduše nezvládla ten nátlak a asi bych požádala jednoho z X upírů, aby mě oddělali.

Tímto článkem chci zkrátka říct to, že jsem ráda, že jsem se skutečně narodila a nejsem vymyšlená postava. Jsem ráda, že každý den vycházím z domu s tím, že mám více než devadesáti procentní šanci, že se večer zase těmi samými dveřmi vrátím.
Je pěkné čas od času relaxovat u filmu, knížky nebo seriálu, ale to neznamená, že bych chtěla být součástí jejich příběhu.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Leri Goodness | Web | 2. dubna 2016 v 19:42 | Reagovat

Při představě, že bych byla někým naprogramovaná....brr, úplně mě přejel mráz po zádech!

2 Veronika | Web | 2. dubna 2016 v 20:16 | Reagovat

Podle mě jde především o to najít svou vlastní cestu, své vlastní štěstí. Vím, že když jsem před pár lety neměla moc přátel nebo mi nešla škola a celkově jsem byla smutná a všechno mi připadalo nudné, dala bych cokoli, abych mohla žít třeba v tom světě Harryho Pottera. Teď jsem se z toho smutku nějak vyhrabala a každý den se ráno probouzím a těším se, že uvidím své přátele a že si koupím tu děsně dobrou sušenku, co mi tak chutná a všechno je fajn a najednou nemám potřebu žít jinde. Jasně, na chvíli vypadnout do fikce a prožít osudy jiných, vymyšlených lidí je pořád stejná zábava jako dřív, ale tady mi je dobře, tak proč bych měla chtít utéct? :) (Mimochodem, seriály jsou mor :D)

3 Džejní | Web | 3. dubna 2016 v 10:30 | Reagovat

serialy beriem ako unik z reality a nikdy som sa nezamyslala nad tym, ze by niekto naozaj mohol zit tak, ako postavy z mojich oblubenych serialov. TVD pozeram uz iba zo zotrvacnosti, podla mna je kazda seria iba horsia a horsia, ale to byva u vacsiny serialov. odbocila som. mozno existuje serial, v ktorom by bola postava, s ktorou by som sa stotoznovala, ale myslim, ze som taky este nenasla. serialy pozeram, ked nemam co robit a je to proste nieco na oddych. pomaly sa mi vsak dari vypustat ich zo svojho zivota a obmedzovat pocet hodin stravenych pozeranim serialov, pretoze mam pocit, ze som nimi bola v poslednych rokoch fakt az prilis zamorena.

4 Lucka | E-mail | Web | 3. dubna 2016 v 13:54 | Reagovat

Tak tohle je opravdu krásně napsané, zprvu mě hned pobavila zmínka o Voldemortově nosu. :D Něco na tom, co jsi napsala, je opravdu zajímavé. I já jsem typický seriálový maniak, co se velmi rád ztotožňuje s nějakou z postav a potom si před spaním promítám život, ve kterém bych byla v podobné situaci... A když se nad tím teď tak zamýšlím, máš pravdu. I když je pěkné myslet si, že se o mě zajímají dva sexy upíři, ten život je svým způsobem tragický. Většina hvězd mých oblíbených seriálů to má vlastně strašně těžké a kdybych byla na jejich místě, nejen že bych měla noční můry, ale asi bych se z toho zbláznila. Zrovna v TVD je spousta umírání, já dosud zažila jeden pohřeb blízké osoby a skoro mě položil, představa toho, že bych měla přijít o tolik blízkých členů... No, jde mi mráz po zádech. Když to tak vidím, nemáme svým seriálovým hrdinům co závidět. A proč se vlastně dívám na někoho, kdo se permanentně topí v krizi? Snad kvůli doufání ve šťastné konce, protože ve filmech to přeci vždy končí dobře. A já pak snad doufám, že i mé drobné problémy nakonec skončí dobře... Moc krásně napsané, mluvíš mi z duše. :-)

5 eLLen May | E-mail | Web | 4. dubna 2016 v 21:12 | Reagovat

Mám taky ráda nekonečný seriály, ale při představě, že budu Ellena Gilbert... bych si po prvním dílu nechala vystřelit mozek z hlavy ..tolik k umírání v TVD.
Je to rok od posledního pohřbu na kterým jsem byla a obávám se že k tomu musím přidat slovo ZATÍM... a bylo to smutný jelikož to byl pohřeb kamaráda, mladého člověka co měl ještě celý život před sebou ..utěšujeme mě pouze fakt, že ho jednou uvidím ať už "nahoře nebo dole"

6 Smile | Web | 4. dubna 2016 v 21:28 | Reagovat

Ani já bych nechtěla být vymyšlená. Mám ráda seriály jako american horror story, the walking dead nebo the 100, kde bych opravdu žít nechtěla, ale občas, při sledování, si říkám, jaký by to asi bylo. A třeba když hlavní hrdinka v t100 ztratila milovanou osobu, co ztratila, musela ji zabít, říkala jsem si, co kdybych to byla já a přítel?.. A tak jsem ráda, že žiju tady, na opravdovém světě. Pěkný článek.

7 shelly | Web | 5. dubna 2016 v 16:39 | Reagovat

ahoj nechceš se účastnit mé soutěže ?
http://prolhane-krasky-fans.blog.cz/1603/navrh-na-soutez

8 Shetlandy | Web | 14. dubna 2016 v 20:30 | Reagovat

Vzpomínám si na dobu, kdy jsem byla TVD... ne posedlá... ale měla jsem je dost ráda. Nevím, poslední série mě již nelákají.
Každopádně to odbočuji od tématu. Sice si sem tam řeknu: Chtěla bych být v jejich světě, ale... asi mi nedochází, že ty světy nejsou reálné. Bohužel. Ale myslím, že nějakou podobnou frázi si alespoň jednou kde kdo řekl. :)

9 Sheilene | Web | 6. května 2016 v 20:52 | Reagovat

Možná to vyzní divně, ale já bych si na Elenino místo stoupla. Asi by to nebyla tak velká změna. Přišla jsem během deseti let o 5 členů mé rodiny a ve světě TVD je kolikrát možnost přivést mrtvé zpět, což já v mém světě nikdy mít nebudu. Whatever... :)

10 Vee | E-mail | Web | 29. června 2016 v 11:30 | Reagovat

Tvůj blog je úžasný.
A "Nechtěla bych být vymyšlená" je úplně šílené téma k článku. Asi jedinný nadpis co mě za poslední týden zaujal. A ten článek k němu. WoW. Klobouk dolů :)
Jsi fajn! :)

Vee

11 Anna | Web | 29. června 2016 v 15:06 | Reagovat

[10]: Mockrát děkuju, tvůj komentář mě šíleně moc potěšil :). Doufám, že tě na svém blogu ještě někdy zmerčím :').

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama