Na konci cesty čeká vždy duha

31. května 2016 v 20:37 | Anna |  Listy z deníku mého života
Dneska bylo velmi zajímavé a rozporuplné počasí. Ráno, když jsem opouštěla stěny našeho rodinného domku, lilo jako z konve. Bylo to poprvé, za celé tohle úmorné období! Mám déšť ráda, ačkoli jsem byla tentokrát schovaná pod červeným deštníkem, takže jediné, co jsem mohla slyšet, bylo neposedné ťukání vodních kapek o jeho povrch. Proto mě tak mrzelo, když jsem z oken školních budov opět viděla, že se rozjasnilo a slunce už znovu nemilosrdně žhne na školní trávníky.

O počasí tento článek ale nebude. Spíš o tom, že jsem poslední dobou nějaká přešlá. Nic mě nebaví, nic mě netěší, ačkoli se tak na povrch tvářím. Také jsou tu věci, ke kterým nevím, jak se postavit a jak jim čelit. A tak vždy, když se mě někdo ptá, co to se mnou je, odpovídám stejně. Nic mi není. A myslím to vážně.


Upřímně bych měla být usměvavá a šťastná. Vždyť se mi děje tolik pěkných věcí! Například, včera jsem se prošla tam a zpátky do dva kilometry vzdálené vesnice; je pravda, že mě k tomu dokopal až balík, který jsem si měla na poště vyzvednout, ale i tak to bylo příjemné osvěžení dne.
Další věc, která by mě měla těšit, jsou právě tyhle balíky, které mi chodí čím dál častěji - jedná se o knihy, které mi posílají nakladatelství a já na ně následně píši recenze. Ačkoli je má hlava aktuálně plná vzorečků do matematiky či jiného kdy-to-jako-budu-potřebovat předmětu, recenze na jednu nebo dvě takové knihy už mám naplánované.
A jako poslední věc, která by mě měla obzvlášť těšit, jste vy - vaše návštěvnost na blogu je až nadpozemsky odlišná od té, kterou jsem si kdysi vysnila. Jen za poslední týden vás tu bylo šest set! Těší mě, když vidím, že vás baví číst mé životní příběhy nebo příběhy, které já sama hltám a píši vám o nich. Nečekala jsem to a jsem vám za to neskutečně vděčná. Inu, děkuji.

Ale momentálně se cítím divně. Bezduchá, hlavou v oblacích. O literatuře, hodině, která pro mě má ve škole ještě nějaký smysl, jsem dneska, v době četby, skoro usnula. To bych si nikdy nedovolila! A hlavně teď, když se zase blíží (už probíhá) období, kdy se známky uzavírají a kdy studenti začínají věřit v Boha a různé amulety štěstí, bych spát rozhodně neměla.


Věřím, že je to jen nějaká před fáze, předtím než se zase budu deprimovat z matematiky, která mi vychází na trojku a ze které prostě musím získat dvojku, i kdyby mi to mělo roztrhat žíly. Myslím, že můj aktuální stav změní i kamarád, který za mnou má v pátek přijet (respektive se máme sejít na jedné zastávce metra) a na kterého se moc těším. On je přesně ten typ kamaráda, kterého prostě potřebujete; kterému můžete říct všechno a který vás opravdu vyslechne. Je to úžasný člověk a přála bych si, abyste ho mohli všichni poznat.

Teď sedím ve svém pokoji u pracovního stolku a ťukám do klávesnice tahle slova, která skládám do vět, aby dávala smysl, aby byli věty poetičtější, aby lépe se četla. Abyste pochopili, jak se cítím a co prožívám, ačkoli já sama to moc dobře nechápu. Ale píšu. Občas se sice musím podívat na čtvercovou obrazovku, abych se ujistila, že nepíšu blbosti, ale píšu.
Najednou vstanu a přejdu k oknu, abych načerpala inspiraci. Nebe je zase tmavé a vypadá to, že bude překrásná letní bouřka, které tak miluji a které shledávám na létu pozitivním. Obloha je tak černá, že už nevidím ani slunce, které zmizelo za tmavými hustými mraky. Já se však nebojím, že jej už nikdy neuvidím.

Protože po bouřce a blescích se vždy zase vyjasní.


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sedmikráska216 | Web | 31. května 2016 v 20:53 | Reagovat

Máš to moc hezký napsaný ,někdy je člověk unavený ,ale jak si napsala vždy se vyjasní a bude líp

2 Lady de Vampire Victoria | Web | 1. června 2016 v 3:27 | Reagovat

krásný blog

3 Nana | E-mail | Web | 4. června 2016 v 11:19 | Reagovat

Tvoje články mě snad nikdy nepřestanou bavit číst.

4 Smilee | Web | 4. června 2016 v 19:41 | Reagovat

Jak je možné, že všechno dokážeš tak krásně napsat? Úplně tvůj styl psaní zbožňuji.
Neboj, v téhle náladě nejsi jediná. Nejspíš je to koncem školního roku, kdy už z tebe učitelé stačili vysát všechnu životní energii. Já jsem na tom podobně, po chodbách školy chodím jak nějaký duch a i když si povídám s kamarádkami, tak se přistihnu jak zírám do prázdna a vůbec neposlouchám. Prostě už se těším na prázdniny až zase do žil nějakou energii a nadšení dostanu.
S matikou ti držím palce. Vím, jaká je to hrůza. Já z ní ale bohužel dvojku asi vážně neudělám :)

5 Anna | Web | 4. června 2016 v 23:31 | Reagovat

[4]: Ach, mockrát děkuji :).
Nejspíš to bude i tímhle. Nejsem problémový žák, ale nedávno se mi o matice zapnul zvuk u nějaké hry v mobilu a všichni se na mě - byla hodina matematiky :D - podívali. Jindy bych se okamžitě omluvila a schovala mobil do tašky, ale jsem už tak unavená výmluvami, že jsem matikářce na férovku řekla, že je její výklad nudný. Její obličej byl v tu chvíli k nezapomenutí :D.

6 Sheilene | Web | 5. června 2016 v 14:16 | Reagovat

Také mívám dny, kdy mě nic netěší a nebaví. A upřímně je nesnáším a modlím se, aby byl konec dne a přišel další (snad lepší). Na létě asi nejvíce miluji bouřky, které mi pak v zimě neskutečně chybí. I já raději vidím nebe zahalené do černé, ale v poslední době mi je dopřáno pouze to a bouřka pořád nikde, i když je venku teplo a dusno. :/

7 Anna | Web | 6. června 2016 v 15:11 | Reagovat

[6]: Snad každý chce, aby tyto dny plné nudy a otravy odpluly a už se nikdy neukázaly.
Jak jsem již zmiňovala v článku, letní bouřky jsou dle mého jednou z nejkrásnější věcí v létě, možná i v celém roce.

U nás jsou bouřky v jednom kuse - žiji ve Středočeském kraji :).

8 Gabriella | Web | 6. června 2016 v 22:04 | Reagovat

Hrozně se mi líbí tenhle vzhled! :)
a souhlasím takové dny má asi každý :/ a upřímně stojí za nic. Ach ta matika :D hodně štěstí!! ♥ a bouřky jsou v létě asi to nejlepší :D

9 Anna | Web | 6. června 2016 v 22:11 | Reagovat

[8]: Ach děkuju :)! Jsem srdečně ráda, že se ti líbí :').
Děkuju, štěstí budu zítra potřebovat na závěrečný test. Doufám, že to zase podělám :---). Zítra na mě prosím mysli :)!

10 E. | Web | 7. června 2016 v 11:53 | Reagovat

Já miluji déšť a bouřky, jak říkáš pozitivum na létě!
Takovéto chvilky navštíví občas každého a nejhorší je, když jsme sami, to pak myslíme jen na tohle a nechápeme to.
Snad brzy tyto časy odletí a ty se tím nebudeš muset zaobírat.

11 Smile | Web | 7. června 2016 v 14:48 | Reagovat

Tak nejdřív gratuluji k návštěvnosti, ty i tvé články si to zasloužíte. :)
Déšť mám hrozně ráda, miluju jaro, ale spíš podzim, protože nikde není pyl, a léto je pro mě naprostá katastrofa, to fakt. Ale aspoň je volno...
Myslím, že teď je přešlý téměř každý, protože se blíží konec roku, lidi už myslí na volno, ale furt se na ně valí povinnosti, škola a úkoly a všechno možný.. Komu by se to líbilo.
Těším se na recenze na knihy, jestli tu budou. :)

12 Anna | Web | 7. června 2016 v 21:15 | Reagovat

[10]: Ano, samota je v těhlech věcech jednoduše na prd. Hlavně nás nějakým způsobem nutí upadat do depresí, což by se nám tak z šedesáti procent, plus minus, s někým v naší společnosti nepovedlo.

[11]: Mockrát děkuju :)!
Já se tak nějak pořád nedokážu rozhodnout, které roční období mi sedí nejvíce. Mnoho let jsem byla přesvědčená, že je to právě podzim, nejen kvůli tomu, že jsem se právě na podzim narodila, ale také kvůli té po-letní/před-zimní atmosféře. Ale na tom jaře je prostě kouzelné to počasí, ačkoli je všude pyl a moje plíce zažívají peklo.

Určitě budou, budu trpělivě čekat na tvé názory po jejich přečtení :).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama