Jediné, co se změnilo, je číslo v kalendáři

14. července 2016 v 15:52 | Anna |  Téma týdne

"Hmm, a odkud je znáš?" zeptala jsem se jí. Babičce se v okamžiku rozzářili oči a nadšeně mi začala vysvětlovat, jak je poprvé uslyšela a věděla, že je to láska na první pohled. Usmívala jsem se tomu, jak gestikulovala rukama, jak se jí motala slova, protože se mi snažila všechno vysvětlit. Vnímala jsem jí jen na půl, protože v hlavě mi to šrotovalo. Přemýšlela jsem nad tím, jak je vlastně vše stejné. Ačkoli ona, narozená za druhé světové války, byla o šedesát let starší než já, v ten moment jsem cítila, že jsme hluboko uvnitř obě stejné. A možná, že kdybychom se narodili ve stejné době, bylo by vše jinak.


Už je to pár dní, co jsem se vrátila domů. Vždy, když mám k babičce a dědovi přijet na návštěvu, těším se jak malá holka. Většina dětských vzpomínek, které mám, pochází právě z mých návštěv u nich. A vždy, když je opouštím, cítím ten nepopsatelný pocit smutku a úlevy.
Když jsem ten den odpoledne začala balit mé a sestřiny věci do malé cestovní tašky, ani jsem si nevšimla, když za mnou babička přišla. Šli jsme ten den do místního bázenu a cestou tam jsme si povídali o mé sobotní cestě pendolínem do Olomouce. Svěřila jsem se, že nevím, jak cestu přežiju, protože všechna sluchátka, která jsem kdy měla, nefungují. Buď je zničený drát, nebo jedno ze sluchátek přestalo hrát. Byla jsem nadšená, když mi řekla, že doma skladuje jedny sluchátka, která jí z uší vypadávají a že pokud mi budou, bude ráda, když si je vezmu.

Když za mnou tedy zašla později do ložnice, mezitím, co jsem mně a sestře skládala kousky oblečení do úhledných komínků, obešla mě ke své straně postele. Sedla si na ní a z přihrádky v nočním stolku vytáhla starého walkmana a několik cédéček. Nakonec i ta slíbená sluchátka. Byla jsem tak nadšená, že mi jsou! V eufórii z toho, že mám konečně funkční sluchátka, jsem se jí zeptala, co to je za cédéčka na té posteli. Všechna byla od jedné hudební skupiny, a ačkoli jsem na přebalu viděla nějaký název, který zněl španělsky, tipovat jsem se neodvážila.


"To jsou Il Divo," odpověděla mi pyšně. "Tenhle je Španěl," ukázala na vysokého muže na obálce cédéčka. "A ten vedle něj je Francouz. Ten s dlouhými vlasy je Švýcar a tohle je David, ten je z Ameriky."

Po mé následující otázce, odkud je zná, byla v sedmém nebi, že mě to zajímá. Usmívala jsem se a poslouchala jí. Poté, co jsem všechno úhledně poskladané oblečení naskládala do cestovní tašky, dala mi do uší sluchátka a přehrála mi ve walkmanovi její nejoblíbenější písničku. Musela jsem uznat, že to vůbec nebyla špatná hudba. Vlastně se mi i docela líbila. Lišila se od toho, co jsem poslouchala já, ale to neznamená, že se mi nelíbila.
Dlouho poté, co jsem od ní odjela, jsem nad tím vším musela dlouze přemýšlet. Nad celou touhle "starou" a "novou" generací. Řeči o tom, jak "za nás nebylo tohle a tamto", mi přišli vždy ubohé a hloupé a toho dne se mi vše jenom potvrdilo. Generace se nijak závažně nemění. Ani lidé z ní. Hluboko uvnitř se nezměnilo vůbec nic. To, co je jiné a odlišné od předchozí doby, jsou věci, které používáme. Místo walkmana použijeme náš geniální smartphone. Namísto těžké knihy sáhneme po lehoučké čtečce. Ale to je asi vše. Většina žen bude navždy zamilovaná do knih z červené knihovny, většina mužů bude vždy oceňovat dobrý alkohol nebo automobily. A všichni milujeme dobré jídlo a příjemnou hudbu.

Naše generace se v zásadě nemění.
To jen čísla v kalendáři.

(téma týdne: hluboko uvnitř)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 hedd | Web | 14. července 2016 v 16:44 | Reagovat

Přesně tak... Všichni jsme propojeni vnitřky našich já. A tys to vystihla dokonale! :)

2 Sarah's History | Web | 14. července 2016 v 16:50 | Reagovat

Ach, to je krásný článek! Mluvíš mi z duše, lidé jsou, vždy byli a také i budou stejní. Mění se jen prostředí kolem nás.

3 Anna | Web | 14. července 2016 v 17:16 | Reagovat

[1]: Mockrát děkuji!

[2]: Jsem potěšena, že se ti článek líbí :).

4 Stitch | E-mail | Web | 14. července 2016 v 18:22 | Reagovat

Týjo, to bylo fakt hezké. Je fajn, že máte s babičkou takový skvělí vztah :-)

5 Broken girl | Web | 14. července 2016 v 23:01 | Reagovat

Napsala jsi to strašně krásně ;) Taky nemám ráda tyto kecy za nás...

6 Anna | Web | 14. července 2016 v 23:40 | Reagovat

[4]:

[5]: Mockrát děkuju :)!

7 Jana | E-mail | Web | 15. července 2016 v 11:08 | Reagovat

To je tak nádherné, že jsem se lehce dojala :)

8 Anna | Web | 17. července 2016 v 10:59 | Reagovat

[7]: Děkuji :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama