Klíč k mým dveřím

30. července 2016 v 2:38 | Anna |  Téma týdne
Prázdnota. To, co mě obepíná ze všech stran je jen černo černá tma, kterou nemohu zlikvidovat, zničit, odstranit. Peru se s ní. Máchám okolo sebe rukama ve snaze rozehnat ty dotěrné mouchy, které mě zevnitř likvidují. Ale nejde to. Mohu jejich počet jen zmenšit, ale nikdy úplně nezmizí.



Nevím, kolik času uběhlo od doby, kdy jsem si uvědomila svou odlišnost od ostatních. Mohlo to být pět dnů, nebo pět let. Myslím, že to trvalo ale i mnohem delší dobu. Prostě to přišlo. Neklepalo to na okno, když jsem se chystala v klidu usnout, nežádalo mě to o pozvání. Bylo to jako rána z čistého nebe, dlouho plánovaný atentát na mou osobu, o kterém jsem neměla nejmenší tušení.

Cítila jsem se jako začínající kouzelník ve svých vlastních Bradavicích. Svět, který se najednou objevil přede mnou byl podobný tomu, který jsem znala ze svých dětských snů. Najednou mi všichni rozuměli, všichni chtěli znát můj příběh, všichni se dožadovali nových odpovědí. To samé lidstvo, které mě ve skutečnosti celou tu dobu tak dusilo, mě najednou chtělo znát.

,

Každopádně důvod, proč se něco takového stalo, mi dodnes zůstává skryt. V době, kdy se i mezi nejmladší generace rozšířil internet, se mi otevřeli i ty zamčené a tajné dveře, ovšem i s klíčkem v zámku. Stačilo prostě jen jednou, nebo dvakrát otočit a puf. Najednou jsem už jen celé dny psala a psala a psala. Na svém vlastním neviditelném psacím stroji v podobě tehdejší maličké klávesnice u mobilního zařízení, které mi za krátko pomalu ničilo oči.

Nikdy jsem otočení toho magického klíčku nelitovala. Ačkoli v osud nevěřím, jsem si jistá, že tohle mohl být on. Blogování je už mou neodmyslitelnou součástí. Lidé, kteří mě neznají a časem poznávají, zjišťují tuhle informaci mezi vůbec prvními. Jo, tak ona je blogerka, myslí si, ale dál se nezajímají. Proč by také měli? Svět, který je samotné obklopuje, jim vyhovuje. Tedy některým. Někteří ještě stále bloudí tmou a pokračují v otevírání neznámých dveří s jediným cílem.

Najít ty správné.


(téma týdne: bloguju, protože)
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 zuzanni | 30. července 2016 v 8:09 | Reagovat

Moc hezke :)

2 Shetlandy | Web | 30. července 2016 v 10:42 | Reagovat

Pěkně napsané. Svou vlastní odlišnost házím za hlavu, nemůžeme každému vyhovovat. :)

3 Anna | Web | 30. července 2016 v 11:59 | Reagovat

[2]: Není to myšleno tak, ze si stěžuji. Naopak. Beru to jako svou největší výhru :). Jsem ráda, že se článek líbí!

4 Shetlandy | Web | 30. července 2016 v 12:58 | Reagovat

[3]: Jasný, však já to chápu. :) Je to lepší, než jít v davu jako ovečky, raději budu vybočovat jako černá ovce. :3

5 Kris | E-mail | Web | 3. srpna 2016 v 10:12 | Reagovat

Každý z nás je svým způsobem podivín a liší se od ostatních- jen je potřeba si to přiznat, smířit se s tím a říct si, že je to tak správné. Nikdo nediktuje, co je správné a co ne, to jen někteří z nás přebírají názory ostatních a nějákým způsobem jim začnou věřit a vydávat je za své- a tím pádem za správné..
Pokud nebudeme hledět na názory ostatních ale budeme si dělat vlastní, pak se teprve smíříme sami se sebou a začneme si cítit dobře takoví, jací jsme ;)

6 Nikki Allen | Web | 3. srpna 2016 v 20:30 | Reagovat

napsala si to krásně.

7 Smilee | Web | 7. srpna 2016 v 15:43 | Reagovat

Wow, strašně hezky napsané. Vlastně ani pořádně nevím, co na to napsat. Prostě mi podivíni jsme super :DD

8 Anna | Web | 8. srpna 2016 v 21:57 | Reagovat

[6]:

[7]: Moc vám děkuju!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama