Letní noc hrůzy

6. července 2016 v 17:27 | Anna |  Listy z deníku mého života
"To byla nejhorší noc v mém životě."
Oznámí nám, když sejde z horního patra a přisedne si k jídelnímu stolu. Pod očima má stejné tmavé pytle z nedostatku spánku jako já a hrbí se ještě o trochu víc, než obvykle.
"Ty si máš co stěžovat," zabručím rozespale a neohrabaně si namažu toast marmeládou. "Tys aspoň nespal obklopenej zpocenými těly a na raftu."
"Tys zas spala jak Ježíš!"


Předevčírem jsem sledovala jak z příjezdové cesty před naším domem odjíždí černé auto značky Renault. Zvuk štěrku, když jeho gumová kola klouzala po malých drobných kamínkách, si pamatuji až moc dobře. Mám ten zvuk moc ráda, ale v ten moment mi trhal uši.

"Tak zase za měsíc, pitomče." šeptla jsem, když mi kluk na zadním sedadle naposledy zamával. Rázem ale zmizel za rohem ulice a já se musela zase naučit žít sama. A po svém.


Bratranec přijel v den vysvědčení, aby se mnou a našima strávil nějaký čas prázdnin. Měli jsme naplánovanou pražskou Zoo, do které se chtěl mermomocí podívat na Medojedy (věděli jste například, že má tak tuhou kůži, že jí neprokousne ani pes?). Celý jeho pobyt mě zásoboval zajímavostmi, které mě ani v nejmenší nezajímaly, ale radši jsem nic nenamítala.
Usídlil se v mém pokoji na nafukovací matraci (kterou máma propagovala všude a přede všema), které jsme kvůli občasné mořské nemoci, kterou jsme na ní trpěli, začali s chutí říkat raft. Můj nový spolubydlící mi ukradl jeden z mnoha polštářků, které s oblibou skladuji ve své posteli. O tom se bavit ale nebudu.
Další večer se do mého pokoje přimotala i má sestra, která si usmyslela, že bude nocovat s námi v jedné místnosti. Byla jsem příliš zabraná do knížky, než abych tomu věnovala velkou pozornost, takže jsem si potom všimla, že si přivlastnila druhou polovinu mé široké, přesto pro dva lidi malé, postele, musela mi celou situaci zopakovat. S povzdychnutím jsem to ale nechala plavat.

Můj bratránek je ale totální cvok.
Vážně, nepřeháním. Nelíbila se mu představa, že on jako jediný zůstane spát na raftu, takže, když jsme se všichni chystali zalehnout do postele, lehl si k nám. Do postýlky, která se najednou začala pro tři lidi jevit jako malá a stísněná. Nevím jakým zázrakem se stalo, že jsme v tom malém prostoru všichni usli, ale když jsem se o dvě hodiny později vzbudila znovu, moji dva sourozenci spolu ze spánku konverzovali. Zatímco sestřička mluvila ze spaní o pokemónovi (vážně to nechápu, na pokémóny jsme se nikdy nedívali), bratranec ze spaní sčítal čísla. Upozorňuji, že ani on není vášnivý počtář a matikou opovrhuje stejně jako já.

Unavená a rozespalá jsem se nějak dostala z postele a odpadla na raft, který beze změn ležel pod mým obdélníkovým oknem. Hned, jak jsem na matraci dopadla, zamotala se mi hlava. Než jsem nad tím ale mohla začít přemýšlet, pohltil mě znovu svět snů a já usla.

Byla to rozhodně ta nejhorší noc, kterou jsem zatím zažila. Mnoho nocí, které jí předcházeli, jsem ponocovala déle, spala na horších postelích a s horšími lidmi, ale tahle noc byla nějakým způsobem exkluzivní. Milá a hrozná zároveň.

Ale teď, když mám postel zase sama pro sebe bych dala cokoliv na světě, abych tu noc zažila znovu.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Leri Goodness | Web | 6. července 2016 v 18:26 | Reagovat

Nádherný článek, taky bych chtěla spát jak Ježíš! :D

2 all-is-magic | E-mail | Web | 6. července 2016 v 19:27 | Reagovat

Jojo, ty chvíle nepohodlí za to dobrodrůžo stojí :)

3 Shetlandy | Web | 6. července 2016 v 21:18 | Reagovat

Já nemám ráda, když se někdo mačká do mé postele. Naštěstí mi do ní nikdo neleze, jinak bych toho nešťastníka musela vykopat. :D

4 Anna | 6. července 2016 v 22:10 | Reagovat

[1]: Vážně nechápu, jak jsem mohla spát jako Ježíš :D Budu se ho na to muset příště zeptat :D

[3]: Věř mi, kdybych nebyla zabraná do četby, rozhodně bych někomu něco provedla :D

5 Ev. | Web | 6. července 2016 v 23:58 | Reagovat

A to já jsem zase ráda, když se můžu v klidu sama vyspat ve svojí posteli :D Nedovedu si ani představit, že bych se měla mačkat s dalšíma dvouma lidma v jedný posteli :D

6 Anna | 7. července 2016 v 10:34 | Reagovat

[5]: Já miluji svoje soukromí. Opravdu nadevše. Takže, když se tihle dva přimotali do mého pokoje, chtěla jsem je s chutí vykopnout, klidně i na ulici :D.

7 E. | Web | 7. července 2016 v 19:48 | Reagovat

Nerada cestuji někde mimo domov, kde nemám svojí postel, protože už jsem se setkala i s tím, že pode mnou ta postel rupla, to byla sranda, takže se kdejakému cestování vyhýbám, protože miluji svoji postel! :D

8 Anna | 8. července 2016 v 16:50 | Reagovat

[7]: Já cestování miluji, ale kdybych si s sebou mohla vozit i svou vlastní postel, mé cesty by mi to v mnoha ohledech zpříjemnilo :D!

9 Smilee | Web | 8. července 2016 v 18:38 | Reagovat

Nedávno jsem něco podobného také zažila. Čtyři jsme se prali o postel, která ani pro dva nebyla velká a na chvilku jsme na ní dokonce zmáčknutí spali. Než se jeden z nás rozhodl, že tam fakt není místo a mě nakonec vykopal pryč :DD
No, asi to muselo být fakt nepohodlné.
Jo mimochodem... jak spí Ježíš? :D

10 Anna | 9. července 2016 v 21:01 | Reagovat

[9]: To věřím :D. Někdy mi je tak smutno, když tím někým koho pošlou pryč, jsem pokaždé já.
No, to je právě ono... myslím, že on sám neví, jak takový Ježíš spí :D.

11 Adéla Nebeská | E-mail | 10. července 2016 v 6:50 | Reagovat

Už se na tvuj blok koukám hodně dlouho Ani a miluju ho. Piš dál xx

12 Anna | 10. července 2016 v 10:15 | Reagovat

[11]: Mockrát děkuju Áďo :)x

13 darthnellr | Web | 12. července 2016 v 14:56 | Reagovat

Uuuu zpocený těla na raftu :D Ale tak tyhle přespávačky jsou fajn, aspoň si tam nebyla sama :D Alee jsou prázdniny třeba kámoška přespí ne ? :))

14 Anna | Web | 12. července 2016 v 22:20 | Reagovat

[13]: Někdy tu samotu docela preferuji :D. Máš pravdu, jelikož jsou prázdniny, tak mě nejspíš ještě jedno nebo dvě zpocený těla čekají :D.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama