Předsudky ze strany slečny Bennetové

16. července 2016 v 7:19 | Anna |  Listy z deníku mého života
Jen z představy, že za pár hodin odjíždím na tři týdny pryč, do míst, kde wifi v životě neviděli, se mi svírá žaludek. No a co, tak jsem dítě dnešní společnosti. Na příbuzenstvo se ale těším, mám je ráda. Jsem trochu nervózní, protože když k nám domů polovina z nich na začátku prázdnin přijela, bylo to... nepříjemné.


Netuším, jestli jsem se o tom kdy dříve zmiňovala, důležité ale je to, že v rozepsaných článcích mám stále uložený článek s názvem Anorektikem ze dne na den. Začala jsem ho psát koncem května, ale nikdy jsem ho nedopsala a vlastně se k tomu ani neodhodlala - a rozhodně nechystám. Každopádně faktem zůstává to, že od toho května, plus minus, mě všichni hlídají, kolik toho sním, kolik toho vypiju, kolik vážím, kolikrát denně se hýbu. To, že jsem chtěla (a stále jakýmsi způsobem chci), abych já a mé tělo vypadalo k světu a začala třeba smažené kuře nahrazovat jablky a tři toasty jedním, přece neznamená, že mám okamžitě poruchu příjmu potravy, no ne?


Za ty necelé tři měsíce jsem si i já ale všimla, že jsem zhubla. Když jsem se naposledy vážila, byla jsem překvapená, o kolik čísel méně se na váze objevilo. S vlastně skoro nic neděláním, jenom menšími porcemi jídla a hlavně zdravější výživou. Když ale přijela teta, strýc a bratránek, kterého (navzdory své debilitě, která je ale v naší rodině nejspíš jakýmsi virusem, šířícím se napříč generacemi) tak zbožňuju, byla jsem v šoku z toho, jak na mě hlavně má teta reagovala.
Bratranec totiž trpí velkou podvýživou. Není to tak, že by nejedl, nebo mu snad nedávali najíst. Když vidí brambůrky, zhltne je dřív, než je někdo další stihne vůbec zaregistrovat. On je jen nesmírně vybíravý. A líný vstát a udělat si něco k jídlu.
Každopádně, když mě teta uviděla, při pohledu na mé tělo se zděsila (a to jsem prosím zhubla jen tři kila). A od svého příjezdu k nám mi při každé příležitosti společného jídla, koukala do talíře a doslova kontrolovala, kolik toho sním. Neumíte si představit, jak mi v ten moment bylo do breku, jak trapně jsem se cítila. Bylo to hrozně ponižující.

Teta byla vždycky skvělá. Mám jí mnohem raději, než kterékoliv jiného příbuzného, když nepočítám babičky. Ale myslím, že tímhle jejím chováním a podezíráním, že na záchodě jídlo hubnu, anebo, že nejím vůbec, náš vztah akorát ničí, demoluje ho. A upřímně se bojím, jak se těch jednadvacet dní bude vyvíjet. Také jsem si trochu oddychla při představě, že strýce i tetu uvidím jen o víkendu, jinak budu s prarodiči. A svým skoro-bráchou.

Ale už pryč od jídla.

Také se chci už předem omluvit za mou budoucí neaktivitu, protože si nejsem vůbec jistá, jak se mi podaří psát články, vzhledem k tomu, že nebudu na wifi, data už mám také vyčerpané a hlavně jsem si nedávno pořídila několik krásných literárních kousků do mé sbírky, viz. instagram. A krom toho, jedu na Moravu. Na Moravu! Chci toho podniknout příliš mnoho a ty zážitky budu muset také nejdřív vstřebat, než o nich psát sáhodlouhé články, nemám pravdu?


Za chvíli mám také narozeniny a jelikož to budou Velké narozeniny slavící mou skoro-dospělost, chtěla jsem si říct i o krásný dárek. Ne o nic drahého, jen něco, co pro mě bude hodně znamenat a využiji to.
První nápad se nabízel mobilní telefon. Můj telefon bude za chvíli slavit třetí narozky a přestože jsem si ho koupila celý za svoje úspory, už bych ráda přivítala novou chytrou krabičku. Ale na druhou stranu... volat ještě umí, tak proč s ním ještě nepřežít další rok? Navíc, příští rok by se mi už možná i poštěstilo najít první brigádu a koupit si mobil za své první vydělané peníze mě přece jen láká víc, než žebrání u rodičů.
Jako další mě napadl fotoaparát. Už v článku Fotograf, který mám sama ze své tvorby nejraději, jsem zmiňovala, že je můj tatínek posedlý focením a já ho v této jeho vášni maximálně podporuji. Sama jsem se začala pokoušet fotit své fotky, hlavně sem, na blog. Ale jde to semnou pomalu, potřebuju čas. Foťákem, kterým však fotky pořizuji, je přece jen trochu... horší kvalita. A mě fotit moc baví, přestože na to nemám téměř žádný talent.
Co si o tom myslíte vy? Byl by to dobrý dárek?

Tak jo, už slyším, jak táta dupe po schodech. Co nevidět vtrhne ke mně do pokoje a vynadá mi, že zdržuju. Vlak mi jede za několik hodin, ještě ale musíme vysadit sestru před jejím autobusem, kterým pojede společně s ostatními dětmi na tábor. A přestože mě to všechno čeká až za poměrně dlouhou dobu, já se musím psychicky připravit na dlouhou cestu, během ní mi bude jedinou společnost dělat Jane Austenová a její Pýcha a předsudek.

A stejně jako pan Darcy, i já, budu muset několik týdnů snášet plnou řadu předsudků.
A to nejen od mé vlastní slečny Bennetové.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Shetlandy | 16. července 2016 v 7:36 | Reagovat

Do míst, kde WiFi v životě neviděli... to chceš říci, že na Moravě není wifi? xD

No... povím Ti, že chápu, jak Tě ostatní kvůli jídle hlídají. Mám to stejné. Můj problém je ale spíše v tom, že nemám hlad, nebo chuť k jídlu.

Foťák je podle mě dobrý nápad, já sama jsem Lumixe též dostala letos k narozeninám, a to snad už jen kvůli tomu, že se po prázdninách na střední fotografii věnovat budu. Navíc si myslím, že když Tvůj taťka tak rád fotí, bude rád, že i Ty. :)

Užíj si to tam.

2 Jan Turon | E-mail | Web | 16. července 2016 v 10:01 | Reagovat

Tak to musí být opravdu nějaké odlehlé místo Moravy...Mimochodem, také uvažuji o koupi foťáku...

3 Ginger White | Web | 16. července 2016 v 10:25 | Reagovat

Bez wifi? Třeba se ti to zalíbí, to odtržení od techniky. :) A s tím jídlem to znám, akorát já můžu jíst jak prokopnutá a nepřiberu ani deko. Mám rychlý metabolismus a všichni mají pocit, že mě musí s jídlem pořád hlídat. Těžko se jim vysvětluje, že za to nemůžu. :D
Foťák by se mi taky líbil. Máš fajn blog. :)

4 Anna | Web | 16. července 2016 v 13:04 | Reagovat

[1]: To ne, ale zrovna u babičky fakt není :D.
Někdy si přijdu jak v nějakém ústavu, ke to tak ponižující, když mi před každou návštěvou říkají: "papej".
Já osobně přemýšlím o Canonu, vyhovuje mi :).

[3]: Upřímně se těším na to, jak budu sestře a přátelům psát na tábor dopisy, já to zkrátka miluji! Je to neskutečně roztomilé a myslím, že to každého potěší tak třikrát víc, než esemeska.
Chápu. Já mám též rychlejší metabolismus a hned, jak něco pozřím, musím na záchod. Nic ve mně nevydrží - ani se nedivím :D.
Mockrát děkuju :).

5 Shetlandy | Web | 16. července 2016 v 13:34 | Reagovat

[4]: No já se už lekla. :D Strašně mi to připomnělo, když mi kamarádka vyprávěla o takové 'menší' rodinné sešlosti, kde byl i její strýc z Prahy, kterého vlastně téměř neznala - že ji nabádal, ať někdy přijede do Prahy, že tam mají 3D kino a pak se strašně divil, když mu řekla, že to máme i my na Moravě. xD
Osobně jsem nejprve zkoušela na Nikonu, který mi asi třikrát půjčil známý od rodičů a vyhovoval mi, dělal opravdu pěkné fotky. Nakonec jsem ale dostala Lumuxe a nemůžu si stěžovat. :)

6 Natálie | Web | 16. července 2016 v 22:03 | Reagovat

s tím upozorňováním na to, že člověk nejí moc dobře znám.. je to hodně nepříjemné..

7 radyprosuperholky | E-mail | Web | 18. července 2016 v 7:45 | Reagovat

Tento, clanek si myslim, ze patri mezi nejlepsi o zivote.

8 Anna | Web | 19. července 2016 v 13:56 | Reagovat

[7]: Mockrát děkuju!

9 Gabriella | Web | 20. července 2016 v 8:53 | Reagovat

S jídlem tě naprosto chápu. Nikdo mě sice nehlídá, ale hlídám samu sebe. Jako bych v hlavě měla čip co mi říká, kdy už to stačí a kdy ještě můžu trochu. Ale někdy to ostatní opravdu přehání, když druhý začne jíst zdravě menší porce a více se hýbat. Na Moravě si tu užij! :)

10 Anna | Web | 20. července 2016 v 16:50 | Reagovat

[9]: Těch pár dní, co jsem tady, mám pocit, že jsem chodící balón. Chce se mi ze sebe samotné brečet a určitě až přijedu domů, tak budu držet nějakou hladovku, za což bych se nejradši profackovala, protože já dobře vím, že je to ŠPATNĚ. Ale jak říkáš. Máme v sobě jakýsi čip, který nám říká "nejez, budeš tlustá". A vedle mě do mně hučí bratranec, jestli si neuděláme popcorn. No, snad to ještě přežiju.

11 Whirpy | E-mail | Web | 22. července 2016 v 10:03 | Reagovat

Snad to nebude v divočině tak zlé. Myslím, že horší je to hlídání s jídlem...já mám stravovací návyky, které prostě naopak pochopí spíše rodina a široké okolí se na mě divně dívá...
Shodou okolností jsem o tom psala nedávno zde: http://whirpy.blog.cz/1607/lapalie-divnych-stravovacich-navyku

Jinak foťák je podle mě mnohem lepší varianta narozeninového dárku než mobilní telefon, zvlášť pokud tě focení baví. :)

Těším se na nové články a snad i na recenzi Pýchy a předsudky, Jane Austenovou mám moc ráda! :)
A ještě bych ráda dodala, že jsem si na tvém instagramu všimla Zmizelé, mi se tato kniha moc líbila, rozhodně víc než Dívka ve vlaku a od stejné autorky bych ti ráda doporučila Ostré předměty, ty mi přijdou celkem nedoceněné, neboť dle mého názoru je to mnohem větší psycho než Zmizelá.

12 Taya Arkatt-Leonnwis, první svého jména | E-mail | Web | 22. července 2016 v 17:07 | Reagovat

Držím packy ať to vyjde s tím foťákem! :D A když ne... jednou Ti ho koupím! :333
Co se týče toho jídla, něco málo jsi mi říkala, a já to chápu. I když to s Tvou rodinou asi není moc jednoduché, dle toho, co poisuješ... :/
Já mám k jídlu velmi zamilovaný vztah. :D ALe je pravda, že když nemám hlad, tak za den sním jablko a vůbec mi to nevadí. Mnohem raději piju. Vodu, samozřejmě.
A vždy mám takové dva stavy. Ten zdravější, kdy si toho dávám méně, protože mi to opravdu stačí, a 'jím zdravě' a potom ten druhý, kdy vidím pizzu a... mňáááám! :D
Pak je takový standard, kdy sním vše, co mi dají. :D

13 Anna | Web | 22. července 2016 v 17:28 | Reagovat

[11]: Mockrát děkuju za skvělé doporučení! Zmizelá... ah. Teď jsem  v polovině a nemůžu se jí nabažit. Bála jsem se, že to nebude tak dobré, protože jsme četla moc kladných recenzí a měla vysoká očekávání, ale vážně - smekám. Rozhodně si chci OP přečíst, protože jestli jsou jen z poloviny dobré, jako Zmizelá, tak mě rozhodně ohromí!

[12]: Aaach, tak to teda děkuju :3!
U nás doma je zkrátka kapitola JÍDLO sama o sobě, která se musí respektovat a chápat. Hlavně teď. Dřív jsem snědla na co jsem přišla, byla strašnej masožravec a teď se začínám pomalu, ale jistě stávat vegetariánem. Ne zaměrně, prostě maso začínám odsouvat na vedlejší kolej.
Kdyžs teď připomněla pizzu... :D Asi řeknu tetě xD

14 cincina | Web | 24. července 2016 v 9:51 | Reagovat

Jenom kvůli tomu, že si zhubla tři kila tě teta začala kontrolovat? To mi přijde trochu přehnané ne?:D Taky jsem v poslední době zhubla tři kila a nikdo kolem mě si toho nevšiml:D

15 Anna | Web | 8. srpna 2016 v 0:31 | Reagovat

[14]: Tiše závidím :D. Moje máma je hrozně všímavá v těhlech věcech. A potom to všem cpe, jak je to hrozný.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama