Sama poprvé na cestách

23. července 2016 v 21:16 | Anna |  Listy z deníku mého života
Život v divočině, den šestý

Teoreticky bych dnešek mohla označit už za sedmý, ale jelikož jsem ten jeden den byla v dosahu sítě, wifi a všeho okolo, nemůžu to nazývat divočinou, že.



Dneska to ale nebude vyprávění o mém, naprosto odlišném, životě tady na Moravácku (tož tady u nás se tomu tak říká), nýbrž o mé cestě sem. Jak už jsem v minulém článku psala, měla to být má vůbec první cesta, kdy cestuji sama, kamkoli.

Cestovala jsem pendolínem v 11:43 z Hlavního nádraží. Okolí této zastávky metra nazývám sama pro sebe Sídlem Bezdomovců a Všech Pochybných Existencí (jinak taky známé jako SBaVPE). Za tu dobu, co jsem jezdila na kreslení, jsem narazila na tolik zvláštních jedinců. Ovšem samotná budova nádraží je krásná. Je tam plno pěkných obchodů a na mě to tam působí stejným dojmem, jako na letišti. Bylo opravdu brzy a tak, já a mamka knihomolové, jsme zamířili k neskutečně velkému knihkupectví. Tuším, že to byl Neoluxor. Měl dvě patra a byl plný knih, které jsem znala, chtěla, potřebovala. Bohužel jsem v kufru vláčela asi dalších patnáct knížek, mezi nimiž byly například bestsellery Zmizelá nebo Pravda a jiné lži. A v batohu na zádech jsem tahala Pýchu a Předsudek, tlustou bichli, která svou tloušťkou jasně říkala Nepotřebuju žádného parťáka do batohu, fakt ne.

Nejnovější kousek v mé knihovně

Asi po hodině mého "jé", "páni", "od koho to je?", "mamí, tohle hrozně moc chcí", jsme se přesunuli do horního patra. Bylo už okolo jedenácté, ale na plošině s oznámením, odkud jaký vlak vyjíždí, jsme ten můj ještě nezpozorovali. Oznámení se objevilo asi půl hodiny před výjezdem. Hned, jak se tedy objevil, jsme za zvuku koleček mého kufru, pospíchali na nástupiště. Kdybych měla chvíli čas (a nebyla tak zatraceně nervózní!), určitě bych si ho vyfotila, vypadalo jako nástupiště spisovatelky Rowlingové Devět a tři čtvrtě. Na nástupišti jsme postávali jen chvilku, pendolíno se totiž objevilo už v 11:20 a já okamžitě zamířila k vagónu čísla pět. Mamka mě křečovitě držela za ruku, táta tři kilometry před námi s mým kufrem. Oba byli ale v plném nasazení, když jsme se octli ve vagónu a hledali mé místo. Je opravdu blízko ke dveřím, takže až tu budu šaškovat s kufrem, nemuselo by si toho všimnout moc lidí, pomyslela jsem si, když jsem se usadila jen čtyři sedadla od dveří. Nakonec mi s kufrem stejně pomohl jeden moc hodný stevard.

 
Měla jsem jen jedno sedadlo, takže jsem si nemusela dělat žádné starosti s tím, že by si vedle mně sedla nějaká stařenka, která by si chtěla povídat o vnoučatech. Krom toho, že jsem byla po celou cestu ponořená do světa Jane Austenové, jsem si mohla užívat i wifiny, která ve vlaku byla.
Někdy v čase, kdy pendolíno stavilo v Pardubicích, jsem si všimla, že se mnou ve vlaku cestují i youtubeři. Já tuhle blogovou scénu sice moc nesleduju, moc mě to neuchvátilo , ale má sestra by určitě jančila. Hlavně z toho důvodu, že právě na zmiňované zastávce nastoupil Ment, kterého naprosto miluje. Když jsem jí to potom volala, ječela nadšením a proklínala se, že tam nebyla.

Není nad kvalitu mobilního zařízení

Další zastávkou byl Olomouc, na kterém jsem vystupovala. Stevard mi pomohl s kufrem a hned, jak se dvoukřídlé dveře otevřely, jsem uviděla příbuzné. Po celou cestu vlakem jsem byla tak nervózní, že něco zpackám, takže jsem nebyla schopná usnout, ale hned jak jsme nastoupili do auta, jsem usla jak batole.

Byl to zajímavý zážitek, to určitě, ale já budu prozatím dávat přednost hromadnému cestování s rodiči, přáteli, příbuznými.
Alespoň do doby, kdy se budu moct považovat stále za dítě.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Atabe | 24. července 2016 v 0:26 | Reagovat

Jojo, když se jede ve více lidech, tak je to lepší. Nesnáším, když jedu sama vlakem a nemám pro koho hrát písničky. Poslední dobou mám ale štěstí na lidi. Téměř po každý se najde někdo s kým se dá povídat a komu se dá hrát.

2 Gabriella | Web | 24. července 2016 v 9:53 | Reagovat

Za pochvalu dessu ti mockrát děkuju,ale já si ho sama nedělám. Em já neumím s grafikou téměř nic. I moje pokusy o covery k wattpadu jsou děsné :D dess si objednávám u Adís, která je v tom báječná! Zmizelou jsou si chtěla delší dobu přečíst, ale moc mě neláká způsob detektivky. Podle mě je lepší jet vlakem sama, nikdo tě nepeskuje :D .

3 Anna | Web | 24. července 2016 v 10:38 | Reagovat

[2]: Možná bych jí jednou do budoucna požádala :). Známe se z mého minulého blogu.

Upřímně, já nejsem vůbec detektivkový tip člověka. Naopak! Love story a všechna druhý slaďáren, u toho Anna nesmí chybět. Ale Zmizelá je příště fenomén a hlavně... není to tak úplně detektivka. Nazvala bych ji spíš Psycho thrillerem. Aktuálně jí čtu a věř mi - stojí to za to :).

4 Hanka | Web | 24. července 2016 v 11:32 | Reagovat

Cestování mám moc ráda, ale je pravdou, že ve více lidech, to miluju!

5 Ev. | Web | 24. července 2016 v 13:43 | Reagovat

To knihkupectví jsem na nádraží viděla, ale musel by být na to čas a že já bych toho času potřebovala... :D
Máš ještě dobrý, že tě rodiče doprovodili na nádraží a na dalším tě zase příbuzní vyzvedli, taky nerada někam cestuju sama.

6 bestinblack | Web | 24. července 2016 v 14:53 | Reagovat

Zrovna v pátek jsem hodinu čekala na vlak na nádraží a přemýšlela, zda se v tom knihkupectví stavit, jak jsem se ale koukla na své úspory v peněžence po mém cestování, rychle jsem zahnala touhu se tam jen podívat. Vím, že bych se neudržela a domů jela s částkou deseti korun. :D

7 Anna | Web | 25. července 2016 v 9:54 | Reagovat

[5]: Já jsem v něm byla poprvé a to jsem tam teď skoro tři roky procházela na kreslení, takže... :D

[6]: To dobře znám :D!

8 Alex | Web | 25. července 2016 v 20:17 | Reagovat

To jsi měla docela pohodovou cestu :) tak tě to aspoň neodradilo do cestování :D Já naopak docela ráda cestuji sama, protože se pak necítím blbě, když si vytáhnu knihu a pustím se do čtení. V knihkupectví mám takové stavy pokaždé :D Moc se mi líbí, jak to máš napsané :)) Je to takové svižné, čtivé :)

9 eLLen May | E-mail | Web | 26. července 2016 v 21:17 | Reagovat

Jestli můžu něco poradit my ..tedy MORAVÁCI neříkáme TEN, ale TA Olomouc.
A kupodivu internet i wifinu tady taky máme "někde" :D Penďolííno je fajn ..ráda jezdím vlakem je to příjmné cestování, když si na to zvykneš :)

10 Anna | Web | 27. července 2016 v 10:42 | Reagovat

Sem napište komentář

[8]: Ano, bylo to moc fajn, považuji to za pěkný zážitek i zkušenost :). Jsem ráda, tě se ti článek líbil!

[9]: Grr, omlouvám se. Já proti Moravě opravdu nic nemám, naopak, v minulém (tuším, možná předminulém) článku jsem psala, že se mi líbí ten kraj :).

11 smile-la | 28. července 2016 v 3:24 | Reagovat

Z Prahy do Olomouce je to hrozně jednoduchá cesta, řekla bych, ale když jede člověk poprvé, tak chápu, že je nervozní, já jela poprvé sama ve 13, 350 km a x hodin ve vlacích, busech a mhd. :D Ale bylo to supr.
Nooo já ytb znám asi až moc, a to ani nesleduju, na tohle mam docela štěstí, stále někoho potkávám nebo je osobně znám. Kamarádky mě za to nesnáší. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama