Country

8. srpna 2016 v 21:52 | Anna |  Recenze pro mudly

Tato knižní novinka se u mě vyskytla vlastně tak nějak nechtěně (respektive já po ní nijak zvlášť netoužila). Když jsem se totiž domlouvala přes mail na další knížce, prosila jsem (kdyby to šlo, klekla bych si před ním i na kolena!) o třetí díl After, nebo o nejnovější kousek spisovatelky Jojo Moyesové. Z konečné domluvy jsem proto nijak zvlášť odvařená nebyla. Country se ničím nepodobala knihám, které mě na první pohled zaujmou. Inu, v tomhle případě lze snad jen říct: "Nesuď knihu podle obalu."


Ženy, které jsou ochotny vzdát se všeho jen ve prospěch vlastních dětí? Samotná představa na tak sebeobětavou manželku je směšná. Žádnou takovou ženu nikdo nikdy neměl a pokud ano, rozhodně o ní brzy přišel.
Pokud si tohle myslíte, tak to rozhodně neznáte Stephanii Adamsovou, oddanou ženu a matku, která žila ještě donedávna ve svazku manželském, přestože si se svým mužem už léta nerozumí - poté, co ji před sedmi lety podvedl se ani není čemu divit. Svou bolest se však rozhodla pohřbít hluboko do sebe, aby případným rozvodem neranila své děti. Samotná představa, že by jim nějak uškodila, ji totiž bolela mnohem více, než manželova nevěra.
Pak se ale stane nečekaná nehoda a ona dostává šanci na nový život Její muž je mrtvý, což ji velice zarmoutí a ponoří do několika měsíčního smutku, na druhou stranu je to pro Stephanii možnost, aby se posunula dál a znovu se zamilovala. Bohužel ti, kteří jí nedovolí udělat za svým starým životem s nevěrným manželem tlustou čáru, jsou právě její milované děti.
Když ji ale náhoda zavane až do dalekého Las Vegas, nečeká, že právě tam potká slavného zpěváka country, Chase Taylora. Nejenže se tedy setká s někým, o kom si mohla nechat jen tiše zdát, ale také má novou šanci začít znovu žít.
Tam, kde před sedmi lety přestala.

"Carpe diem."

(překlad z latiny: "Užívej dne.")

Jak jsem již zmiňovala v úvodu, kniha je na první pohled tak nějak... tragická. Smutné je i to, že je samotná kniha napsaná teprve v roce 2015, ale podle obálky to spíše vypadá někdy na minulé století. Nejsem si ale jista, zda to nebyl účel. Každopádně já osobně jsem byla z přebalu až v šoku, jak se mi zdál na první pohled ohavný. Hodnotím ho silným podprůměrem.

Autorka knihy je, hlavně mezi starší generací, zkrátka pojem. Když jsem mamce oznamovala, že mi přijde knížka od Steelové, její slova zněla takhle (cituji): "Á, to bude nějaká pořádná romantická slaďárna, co?" Později jsem zjistila, že i babička tuhle spisavetlku zná. Trochu se stydím přiznat, že mi až donedávna byla neznámá.

Co se týče postav v knize, byla jsem s nimi tak nějak za dobře. Stephanie byla typickou hlavní hrdinkou, která byla šíleně sebeobětavá, krásná, optimistická, milující a tak dále. Nic zajímavého jsem na ní neshledávala, ale žádnou výraznou averzi jsem k ní také nechovala.
Chase byl typický pohodář, řekla bych. Spíš než country zpěváka mi svým zjevem ale připomínal rockera. Dlouhé červené vlasy, potetovaná kůže a chrastící řetězy... hm, to na žádného zpěváka country zrovna nevypadá, no ne?
Nejpříjemnější mi byla Stephaniina nejlepší kamarádka Jean. Byla to taková ta typická kámoška, co vám řekne: "Jdi do toho po hlavě, holka!", nebo nějaká motivační slova, když je vám nejhůř.
Též jsem měla ráda Alyson, protože to byla taková husa, že jsem se místy její naivitě až smála - vskutku jsem se válela smíchy po podlaze. Byla jsem proto ráda, když se ke konci její život jen zkomplikoval a ona pochopila, že ho nemá tak růžový, jak si doposud myslela.

Zápletka knihy byla primitivní, typický letní románek, který si přibalíte do piknikové tašky na pláž. Obyčejná hlavní hrdinka potká svého největšího idola, který je slavný a zamilují se. Naivní, okoukané, přesto stále všemi milované. Mně se ale kniha líbila, přestože jsem se ze začátku bála, že ji zkritizuji. Nakonec jsem jí ale přelouskala za necelé tři dny a těšila se, až vám o ní něco napíšu. Country je zkrátka oddechová četba vhodná na léto, když nemáte téměř žádnou chuť číst, ale nechcete se cítit blbě, že za celé dva měsíce nesáhnete ani jednou po knize - pro takovou příležitost je tahle knížka skvělá.

Celkově bych knihu ohodnotila jako kladnou, pohodovou četbu, nijak závažnou na pochopení.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství IKAR.

6/10*

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 cincina | Web | 9. srpna 2016 v 23:02 | Reagovat

Já si nemůžu pomoct, ale když vidím nějakou knihu, kterou napsala Danielle Steel, tak nějak odvracím hlavu. Nevím, čím to je, ale je to přesně ten typ knih, který nečtu:D

2 the lizz. | Web | 10. srpna 2016 v 17:41 | Reagovat

ta obálka je fakt děsná :D a nevím, jestli by mě ten obsah taky nadchnul... ale kdo ví, na pláž jako relax asi fajn:D)

3 Anna | Web | 10. srpna 2016 v 21:13 | Reagovat

[1]: Upřímně, nevím, jestli mám chuť si od ní ještě něco přečíst. Možná, kdybych doslova musela, tak fajn, ale sama od sebe? Nejspíš už ne :).

[2]: Uf, jsem ráda, že nejsem jediná, která má nějaký průpovídky :D. Ale prostě obálka (!) by měla být vyšperkovaná, aby zaujala, no ne?

4 Gabby | Web | 11. srpna 2016 v 9:45 | Reagovat

Prej: Kniha je na první pohled tragická :D :D Ale máš pravdu, že když je napsaná v roce 2015, tak by mohla vypadat trošičku moderněji, ale osobně si myslím, že Steelová má prostě svůj styl, ze kterého nevystoupí. Ale zase moje mamka je její velká fanynka :)

5 Anna | Web | 11. srpna 2016 v 10:02 | Reagovat

[4]: Jsem ráda, že jsem tě pobavila :D. Ano, když jsem se dívala, všimla jsem si, že má jakýsi svůj styl, ať už v obálce, nebo i v tom psaní :).

6 Sheilene | Web | 12. srpna 2016 v 14:27 | Reagovat

Co se týče obalu, tak bych po téhle knížce také nesáhla. Vím, že se říká, že se nemá nic soudit podle obalu, ale já jsem nepoučitelná (a mnozí jistě také) a dělám to. Úspěch u mě slaví hlavně fantasy, kterých se nedovedu nabažit. :)

7 Anna | Web | 12. srpna 2016 v 19:42 | Reagovat

[6]: Já jsem s fantasy začínala a nějak se to přeneslo do lásky Young adult a celkově romantičtějších knih :).

8 sarushef | Web | 14. srpna 2016 v 15:51 | Reagovat

Tak to by asi nebyl můj šálek čaje :)

9 Inamorata | E-mail | Web | 21. srpna 2016 v 19:04 | Reagovat

Mamka Steelovou a takovéto slaďárny miluje, ale mně to tedy opravdu nic neříká. :D Přečetla bych to jen z opravdu veliké nudy a nejspíše bych při tom musela mít silnou depresi (jedině tehdy se koukám na romantické komedie). :D
Ale článek je super :)

10 Anna | Web | 21. srpna 2016 v 19:11 | Reagovat

[9]: Rozumím :). Já jsem zase člověk, který bez té lásky v ději nedá ani ránu. Tak nějak si myslím, že láska do knih prostě patří, ovšem uznávám, že zrovna Steelová je opravdu jedna velká slaďárna - přesto to není, například k moří, vůbec špatná četba :).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama