Nenechme to shořet

31. srpna 2016 v 21:00 | Anna |  Jen tak do větru
Jsou to jen hovada zkorumpovaný společností.

Řekla bych, kdybych chtěla být jako oni. Jenže já taková nejsem a ještě dlouho nebudu; aspoň na papíře ne. Co když se ale nechci takovou stát, například... nikdy?

Aneb článek o tom, jak se všichni stáváme otroky stoletého systému, aniž bychom si to uvědomovali.

Původně jsem chtěla psát o tom, v jaké jsem depresi z toho, že začíná škola. Přiznejme si ale fakt, že článků o škole je na blogu aktuálně kvanta a je zbytečné, aby jej psala ještě další depresivní holčička. Naopak mám téma, o kterém bych před vámi chtěla otevřeně mluvit a vyjádřit vám, jak se cítím a co si o tom myslím. Dlouho jsem se článek o životě dospělých bála napsat, ale když jsem včera míjela jeden úsek za druhým, opřená o okno v autobuse, poslouchajíc Let It Burn od kapely Red, něco se ve mně pohlo, usadilo a rozhodlo se o tom mluvit.

A dnešní konverzace přes aplikaci Wattpad s kamarádkou Leace mi jen potvrdila, že bych tenhle článek měla skutečně napsat.


Bojím se dospělosti.

Neuvěřitelně se jí bojím. Bojím se velké imaginární nálepky DOSPĚLÁ, která ke mně bude za tři roky připoutaná už na celý život.
Budu se muset zajímat o věci, jako jsou finance a ekonomika. Možná si i začnu kupovat noviny, abych byla neustále informovaná o politice u nás i ve světě. Čtení pod peřinou s baterkou mezi zuby? Ts, už nebudu dítě, budu dospělá. Skutečná dospělá osoba, která bude moci volit nového prezidenta.

Koho to láká? Kdo takovým chce být?

Mám dojem, že starosti, jako jsou peníze, ekonomika nebo politika, mnoho lidí zničila a mnoho lidí ještě zničí. Ničí osobnost, přetváří ji pod tlakem celého světa do něčeho, co poté už nelze nazývat osobností. Kam se poděly vaše dětské sny o tom, být princeznou? O modelingu? O slávě?

Vyrostli jsme, odpovídáte mi.

A já bych vám nejraději nahlas zakřičela do ucha: "Zhloupli jste! Zapomněli jste na věci důležité a nahradili je banalitami dnešní doby."


Je ode mne sobecké chtít zůstat člověkem s dětskou myslí? Vědět o politice, přesto se raději zajímat o nový pořad v televizi? Platit vše potřebné, přesto nepočítat každou korunu? Chtít, žádat po společnosti, aby nenechala shořet naděje a sny jednoho dospělého, který nikdy nedospěl?

Možná žádám příliš. Možná za pár let nebudu schopna pochopit svého syna, který mi bude tvrdit, že z něj bude statečný strážce v Buckinghamském paláci.

Jsi blázínek, řeknu mu.

Nejsem, mami, odpoví mi. Jen jsem ještě malej a nechápu starosti všedního života.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 sarushef | Web | 31. srpna 2016 v 21:47 | Reagovat

Já úplně nemyslím, že to musí člověka zničit. Jistý obavy taky mám, ale spíš nad tím moc nepřemýšlím.

2 Kris | E-mail | Web | 31. srpna 2016 v 22:13 | Reagovat

Perfektní článek. Já musím přiznat, že mé osmnácté narozeniny už jsou dáááávno tytam a nikdy jsem k nálepce "dospělá" nepřirostla. Možná proto, že stále studuji a bydlím u rodičů,tak mě několik dospěláckých starostí zatím úspěšně minulo. I přes to jsem však od mládí byla vedena k velké zodpovědnosti. A byla bych schopná si vydělat na vlastní obživu a živobytí- díky bohu, nemusím. A určitě bych kvůli tomu nečetla noviny a všemožné články o ekonomice, financích, politickém dění na celém světě ani kruzech na burzách.  Jen se snažím některé věci nebrat tak vážně, protože nic není tak horké, jak se to uvaří.. a stále se na některé věci dívám jako malá holka.. být dítětem je někdy prostě lepší.

3 Honza | E-mail | Web | 31. srpna 2016 v 23:01 | Reagovat

dětské sny o modelingu? o tom být princeznou? pobavil :D

4 Anna | Web | 1. září 2016 v 12:39 | Reagovat

[2]: Jsem ráda, že se článek líbil!

[3]: I když to nebyl účel, tak jsem ráda, že tě článek pobavil :D.

5 Leace Drayen | E-mail | 1. září 2016 v 13:41 | Reagovat

Tenhle článek mi nahnal slzy do očí, protože... Je to jako bys otiskla všechny moje skryté myšlenky a dala jejich složitosti nějakou pochopitelnou formu.

Tenhle článek je od teď mým nejoblíbenějším. Nejen na tvém blogu, ale vůbec ze všech, co jsem za poslední dobu četla.

Možná je přesně tohle ten důvod, proč se toho tolik bojím. Mám strach, že tím, že sfouknu těch osmnáct svíček se definitivně upíšu osudu realistického člověka, dospěláka, který svým životem prochází a přežívá ho, místo toho, aby so užíval každé vteřiny a žil. Asi to je určitým způsobem naivní, ale tohle je přesně to, co bych chtěla - být šťastná a na samém konci si říct, že bych ničeho nelitovala.

Ale už teď to vnímám. Když bych se na sebe podívala do zrcadla, nemohla bych spatřit nějakou odlišnost. Ale přesto to cítím, něco se ve mně změnilo. Nepatrně, ale přesto. Popadla mě zodpovědnost. Než něco udělám, sama sebe se ptám, jestli je to moje rozhodnutí hodné mého věku. Když po něčem toužím, přepadají mě důvody, proč pravděpodobně selžu.

Ale proč? Kdy nastal ten zlom?

Když jsem byla malá, zoufale jsem toužila být dospělá, velká holka. Dneska, na pokraji dospělosti, bych se nejraději vrátila zpátky. Do těch dob, kdy se nic nezdálo nemožné, princové přijížděli na svých bílých koních a na  konci každého příběhu zaznělo "šťastně až do smrti".

Myslím, že se budu prát do posledního dechu, aby ve mně kousek toho dítěte zůstal. Nenechám si ho vzít.

Nenechám to shořet.

6 Eli | E-mail | Web | 1. září 2016 v 14:23 | Reagovat

Dospělost člověka zničí jen v případě, že si to ta daná osoba nechá sama sobě udělat.
Ano, koloběh práce a péče o jiné, člověka to zmůže. Ale pokud je člověk schopen si najít relax, schopen přestat být otrokem výplatní pásky, a má pořádek ve všech papírech, je to "pohoda". My jsme dostávali/dostáváme od rodičů luxus, který musíme nějak jinak vrátit. A to je dospělost. Být dítě či náctiletý taky není jenom růžové. :)

7 Anna | Web | 1. září 2016 v 15:40 | Reagovat

[5]: Nejradši bych ti napsala: „Už toho nech!“ Protože se tu zase hihňám nad počítačovou obrazovkou. Pravdou však je, že nechci, abys v tom přestala, takhle psát, takhle mi dělat každou svou reakcí radost. Mám z toho prostě neskutečnou radost, protože tě sem nic netáhne - žádná zodpovědnost sem chodit a číst si to, přesto to děláš. Sakra, zas jsem se dojala. Ale děkuju. Zas a znova :').

8 Gabriella | Web | 2. září 2016 v 18:21 | Reagovat

Upřímně mě také děsí budoucnost. Nechci a natoužím po dospělosti. Nezajímá mě politika a ani ekonomie, navíc tomu ani moc zrovna nerozumím.Sice si všichniněkdy ztěžují na to, že jsou děti, ale je to někdy o dost lepší než být dospělí. Moc pěkný článek! Eh jako vždy :D

9 Bestinblack | Web | 3. září 2016 v 18:00 | Reagovat

Neuvěřitelný článek! Přemýšlím nad tím často a nejvíce mě ničí představa mých rodičů, kteří si myslí, že jsem jen zatím nedospěla a nechápu život dospělých. Ale já to chápu a bojím se toho. Nechci to a snažím se to oddálit, ikdyž už slyším, jak si to pro mě jde. Nijak mě to neláká a politice (ani dalším věcem, jako ekonomika, nějaký ten náš systém, který má mít pravidla, ale přesto si to jde, jak se tomu chce) nerozumím.

10 naoki-keiko | Web | 4. září 2016 v 14:41 | Reagovat

Podle práva již dospělá jsem, ale myšlenkově jsem ještě hodně dětská. Tím chci říct, že jsem vyspělejší než v patnácti, ale na druhou stranu jsem ještě nezevšedněla. Mám radost, když můžu sledovat ptáčky a přírodu, všímám si detailů a divím se jim jako malé dítě. To je taky základ filozofie- divit se a ptát se pořád proč. Momentálně se cítím mnohem dětštěji než když jsem byla malá a nezletilá.

11 Anna | Web | 4. září 2016 v 16:16 | Reagovat

[8]:[9]: Děkuju a děkuju ♥!

12 Smilee | Web | 4. září 2016 v 17:15 | Reagovat

Tenhle strach mám už nějakou dobu. Děsí mě to, co mi říkají rodiče a příbuzní, když tvrdím, že se nikdy nestanu tím a tím člověkem: "Také jsem říkala, že taková nebudu, ale nakonec jsem. To říkají všichni a nakonec se tím stejně stanou." Možná jsem naivní, ale fakt někým takovým, co jsi popisovala.
A děsí mě, že se to blíží strašně rychle. Za dva měsíce mi je 17 a já se vůbec necítím na to, že bych brzy měla být dospělá. Nechci řešit dospělé věci.
Moc hezký článek! :)

13 Kory | Web | 5. září 2016 v 22:03 | Reagovat

Taky jsem setoho bála a furt bojím, protože ikdyž už jsem ofiko "dospělá", furt fakt nejsem dospělá, ani náhodou. Ale vždycky je tu šance utéct do lesů... na televizi bych se bejt váma nekoukala. to je o ničem,.,.

14 Smile | Web | 10. září 2016 v 11:50 | Reagovat

Já mám za chvíli 18 a zvláštním způsobem se na to těším. Ale jinak politika, ekonomika? Pomalu to studuji, vím, co se děje, a řekla bych, že to tak nějak ví všichni. Vím, koho bych volila a tak. Neděsí mne, že si budu platit sociální a podobné sračky, až dostuduji. Je to povinnost. Stejně jako teď chodit do školy a dřív dělat domácí úkoly...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama