A třeba vůbec nežijeme

11. září 2016 v 16:32 | Anna |  Téma týdne
Inspirace a choroby.
To je většinou to, co mě dostihne na podzim. Zatímco ostatní jsou zkrátka unavení, nešťastní, nebo v podzimních mini depkách, já ležím doma s hromadou kapesníčků okolo sebe a ve všem vidím nekončící inspiraci.


Když tedy ještě dnes polehávám v posteli s mastnými vlasy, občasně spím a čtu béčkovou knihu, abych už zítra mohla zase vstávat do školy, hlavou mi výří různé myšlenky. Na všechno. Některé jsou milé, dojemné. Jiná témata bych měla rychle zahnat do těsných koutů své mysli, jak mi připadají děsivé. Nad takovými by nikdo přemýšlet neměl.

Já ale přemýšlím.

Hlavu mám plnou zajímavých námětů. Všechny je ale přejdu a vytěsním z hlavy. Zastavím se až u jednoho, nad kterým si vždycky všichni lámali hlavu, jen já jej neshledávala natolik zajímavým, abych se s nimi pouštěla do diskuzí.


Smrt. Minulé životy. Alternativní život.
Přestože jsem na toto téma už jeden článek napsala, moc jsem se mu duchem nevěnovala. Až poslední dobou jsem si představovala sebe samu jako dámu v korzetu, nebo služebnou královny. A taky jsem přišla s teorií, jež mě samotnou děsí.

Co když nežijeme? Ty ani já. V tomhle světě vlastně žádné ty neexistuje.
Jsem tu sama. Myslící si, že žiju, chci žít. Ve skutečnosti se kdesi pod zemí rozkládám (jestli ještě vůbec), pomalu a tiše, než zániku úplně s hlinitou půdou.

Má duše ale přetrvává.
Nežije. Nepřemýšlí. Nic ji nebolí. Jen vzpomíná.
Žije v nich. Ve vzpomínkách. Každý okamžik svého, již minulého, života prožívám zas a znovu.
Vzdáleně mi to připomíná film s Tomem Cruisem, Na hraně zítřka. Já ale zítřek vídám - ve svých mrtvých vzpomínkách.


Hrůzy, které se ve světě staly a dějí, se možná ani nikdy nestaly. Můj mozek si je přebral po svém. Filmy, knihy, seriály. To vše je vzpomínka.
Všichni jste se stali obětí mého světa. Jste naprogramovaní tak, jak chci já. Váš život není váš, ale můj.

Navracím se do reality až v okamžik, kdy mi zapípá mobil s upozorněním z Instagramu. Usrknu si z hrnku svého čaje a rozkliknu oznámení. Neustále vrtím hlavou a v duchu se sobě samotné směju.

Někdy mívám sama ze sebe strach. Ne tak úplně ze sebe, jako z mých vlastních myšlenek.

(téma týdne: strach z vlastních myšlenek)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 нет | 11. září 2016 v 17:40 | Reagovat

přečti si jatka číslo 5

2 naoki-keiko | Web | 11. září 2016 v 17:50 | Reagovat

Trochu mě děsíš.
Působí to na mě jako matrix O_O
Já jsem zase někdy okouzlena tím, že prostě žiju, že tady jsem a že si to uvědomuju, že přebývám ve svém těle, že se mohu něčeho dotknout, že mám oči a ty další orgány, díky kterým ten život žiju plnohodnotně. A strašně se mi to líbí :D

3 Anna | Web | 11. září 2016 v 17:58 | Reagovat

[2]: Jéje, promiň :D. Matrix jsem v životě neviděla, takže to nemohu posoudit.
Ano. Je úžasné vědět, že jsme vlastně vyhráli - žijeme. Dostali jsme se na svět, narodili se, přežíváme. Je to krásné uvědomění :).

4 Leace Drayen | E-mail | 11. září 2016 v 22:14 | Reagovat

Když jsem byla menší, věřila jsem, že vlastně žiju v nějaké počítačové hře (aneb podepsalo se na mě nadměrné paření hry The Sims 2 :D), že každá špatná věc, co se mi stane, je vlastně cizí vůle. Jako já dokázala ovládat svoji stvořenou postavičku, tak jsem věřila, že někdo ovládá mě.

A třebaže jsem z tohohle částečně vyrostla (pořád mi to totiž přijde jako úžasná myšlenka na příběh, pokud bych ho dobře uchopila), tvůj článek mě donutil si na to vzpomenout.

5 Matěj | Web | 11. září 2016 v 23:08 | Reagovat

Sám se občas takhle opíjím slůvky. A někdy i opíjím ostatní (viz můj blog :-) ) Ovšem nakonec si nemyslím, že je na tom něco špatně. Hledáš jen významy na každém dnu, nad každým zamyšlením. Vždyť všechno má své důvody, nebo ne :-) ?

6 Anna | Web | 12. září 2016 v 7:24 | Reagovat

[4]: Myšlenka na příběh je zajímavá, o tom žádná. Ale máš pravdu, že by se velmi těžce psala, respektive všechno to vysvětlování a tak! Myslím, že já bych toho schopna nebyla; přece jen, sci-fi jsem v životě nepsala. Ale ty :)? Třeba až skončí Syntéza (ke které jsem se ještě nedostala, promiň!), mohla bys to zkusit :).

[5]: Souhlasím :). Je skvělé přemýšlet, byť jen nad banalitami, nebo nad "až sci-fi" věcmi. Nějakým zvláštním způsobem mi to zpestřuje den.

7 Mia Rewlay | Web | 12. září 2016 v 11:09 | Reagovat

Je to trošičku ponurejší téma, ale je pravda, že já jsem přemýšlela zase nad tím, jestli nejsme jenom hračky nějakého obra jako my si hrajeme s plastovými panenkami nebo s legem, tak on si hraje s námi. Jenom on nás má trošičku vylepšené..
Na minulé životy moc nevěřím, ale zase si od malička představuji, kdo ze mě bude v příštím životě, takže je to jako kdybych já byla v mojí "linii" první...
Jinak máš hezký design, ale ten minulý se mi zamlouval víc. Chtěla jsem se ještě zeptat, kdo ti namaloval tebe (v recenzích jak čteš nebo teď jak se houpeš na houpačce)?

8 Anna | Web | 12. září 2016 v 12:00 | Reagovat

[7]: To je také zajímavá teorie :).
Mockrát děkuju! Mě se ze všech mých designů zamlouval asi úplně ten první, nebo třetí, který jsem měla. Ale každému se líbí něco jiného a já jsem z toho aktuálního nadšená :).
Co se týče toho kreslení... dělala mi jej Tayarinne, v menu mám její ikonku, na kterou když klikneš, tak se ti objeví její blog. Je to neskutečně šikovná holčina, hodně trpělivá a milá :).

9 Kris | E-mail | Web | 14. září 2016 v 22:27 | Reagovat

Ale ano, všichni žijeme.
A z filmu Na hraně zítřka jsem byla v kině teda dost zklamaná..

10 Anna | Web | 16. září 2016 v 10:42 | Reagovat

[9]: Na hraně zítřka se mi také moc nelíbilo, avšak jako příklad k vyložení jedné z mých mnoha teorií, mi film přišel vhodný :).

11 E. | Web | 17. září 2016 v 14:56 | Reagovat

Článek byl hodně hezky napsaný a přiměl člověka k zamyšlení.
Občas nad podobnými věcmi přemýšlím, ale spíše ve stylu, že nás někdo řídí, ale kdo to je? Jsme skutečně ovládání někým jiným a nebo ne?

12 Gabriella | Web | 18. září 2016 v 21:06 | Reagovat

Tvoje myšlenky co vpisuješ na blog jsou opravdu krásně napsané :) a vždy k zamyšlení. Jednou z tebe bude spisovatelka :)

13 Anna | Web | 18. září 2016 v 22:13 | Reagovat

[12]: Jéje, děkuju mockrát! Snad, jednou. Kdo ví :).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama