Bouchneme šampáňo!

5. září 2016 v 21:36 | Anna |  Listy z deníku mého života

To jsem celá já. Když mám říkat (psát) blahopřání někomu nebo něčemu, mlčím. Nedokážu ze sebe vymáčknout ani slůvko, přesto toho mám na srdci tolik. Doslova cítím jak se uvnitř mě klepe a snaží se prodrat ven na sluneční svit, aby vám všem ukázalo emoce, které v něm skrývám.
Nemůžu uvěřit, že už je to jeden rok, co sem píšu a sděluju vám své emoce, zážitky, dojmy. Mám pocit, že je to aspoň deset let, tolik se toho stalo! Všechny ty úspěchy, nečekané vzestupy a nelítostné a prudké pády, které se tu staly.

Musím se opakovat, ale nemohu tomu uvěřit. Skutečně. Annakrat slaví jeden dlouhý rok.


poslechněte si prosím tuto píseň během čtení, která mě i blog provází po celou dobu naší existence

Narozeniny oslavil Annakrat už vlastně včera, nebo možná už předevčírem. Třetího jsem totiž blog založila a čtvrtého vydala první článek pod názvem Druhý začátek. Narozeninová nálada na mě dolehla ale až dneska a to hned, jak jsem rozevřela oči. Cítila jsem takovou nostalgii, takovou chuť se na všechny jen přihlouple usmívat a zdravit je cestou ze školy. Kdybych měla křídla nebo byla duchem, vznášela bych se nad zemí a za mnou by vlála barevná duha.
Skálopevně rozhodnutá koupit blogu dárek, jsem po škole zamířila do blízkého obchodního centra, abych omrkla velký růžový balónek, který znázorňoval číslici jedna. Když už nic jiného udělat vlastně nemůžu, tak alespoň ten balónek a dort koupit můžu, no ne?


Původně jsem chtěla péct. Hned jak jsem ze školy přihopsala domů, jsem otevřela maminčinu kuchařku a nalistovala stránku s receptem na jednoduchý čokoládový perník. Po rychlém zjištění, že nemáme prášek do perníku, jsem celá skleslá volala mamce, jestli by se dort nestavila koupit. U nás v rodině všichni ví, že píšu - dokonce můj blog i čtou, což ve mně vyvolává jakousi hrdost a pýchu. Nevím, jestli je to kvůli tomu, že mi v tomhle okruhu tak fandí, nebo jestli mám vážně talent. Možná od každého trochu? Netuším. Každopádně zpět k mamce a mému telefonátu; mamka mi samozřejmě slíbila, že se v OC staví a že mi koupí i ten (drahý zpropadený) balónek. (Div jsem po domě samou radostí nezačala tancovat.)
K večeru, když se mamka objevila doma i s nakoupeným zbožím, jsme všichni počkali na tátu, který přijel v zápětí. V článku Fotograf jsem se zmiňovala o jeho vášni pro focení a tak jsem k němu okamžitě naklusala a žádala ho o fotky, které jsem k takovému krásnému výročí nutně potřebovala. S tátou nikdy není problém a tak mi s úsměvem nafotil fotografie, které můžete vidět v celém článku.


Netuším, co bych teď měla říct. Pouhé děkuju nestačí, opravdu ne. Je tu tolik pravidelných čtenářů, tolik lidí, kteří sem zavítají jednou za čas a další stovka lidí, která o mně ještě ani neslyšela. Přesto je tu několik mých milovaných osob, které si zaslouží být jmenováni.
Prvním, kterým chci z celého svého prohnilého srdce poděkovat, jsou moji rodiče a celkově má rodina. Nebýt vás a vaší neskonalé podpory v tomhle koníčku, který tak miluji a který mě každé ráno nutí se usmát, nejspíš by Annakrat nikdy nebyl tam, kde je dnes. Můj táta, který mi byl inspirací v již zmiňovaném článku Fotograf, který považuji doposud za nejlepší, který jsem sesmolila. Moje mamka, která se doslova každý den může rozkrájet proto, abychom měli se sestrou vše, na co si vzpomeneme. Moje malá velká sestra, která mi pomohla s tolika fotkami k recenzím, že už to na jedné ruce spočítat nedokážu. Děkuju vám.
Druhý člověk, který si zaslouží neskonalou vděčnost je Leace, dívka, která si mě doslova našla a já našla ji. Přestože naše velké přátelství začalo na jiném místě, můj blog navštěvuje pravidelně a pokaždé mě obdaří dlouhou zprávou v komentářích. Leace, nebýt tebe, nikdy bych nepokračovala v psaní povídky Inside Me. Byla jsi pro mě velkou inspirací pro psaní článku Nenechme to shořet a věřím, že budeš ještě velkou ispirací v mnoha věcech do budoucna. Dnešní narozeninové přání, které jsi mi poslala, mě ve škole dokázala rozbrečet. Děkuju ti za všechno.
A potom samozřejmě děkuji Gabrielle, Tayarinne, Smile, Smilee, Shetly, Lucce a mnoha, mnoha dalším. Za vše, co mi svými komentáři způsobujete.


Uf. Nejspíš bych i já měla říct Annakrat nějaké to přání do budoucna. Jako každý pisálek a bloger, i já pevně doufám v další úspěšný rok tady. I já věřím, že příběh téhle stránky teprve začal a to pravé akční napětí nás všechny teprve čeká. Přeju blogu, aby nezhloupl, nezešedivěl a hlavně aby se z něho nestalo povrchní místo zaplněné klišé články, které nebude nikdo číst.

Zkrátka a jednoduše; všechno nejlepší!
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Leace Drayen | E-mail | 5. září 2016 v 22:30 | Reagovat

Jedna z věcí, která mě vždycky dojme a zároveň ji považuji v dnešním světě za takřka ojedinělý jev, je vděčnost rodině. Je to tak krásné slyšet! Sice tvoje rodiče neznám, ale už teď vím, že jsou to skvělí lidé, kteří jsou na tebe určitě pyšní. A že mají proč, o tom se snad ani zmiňovat nemusím.

A tvůj taťka je vážně šikovný! Krásné fotky.

Jeden z mála lidí, kterým bych se chtěla jednou nějakým způsobem podobat, tvrdí, že nic takového jako přítomnost neexistuje. Že každým mrknutím oka, každou prošlou vteřinou, se všechno obrací v historii, a proto každý z nás v každé sekundě žije v budoucnosti, než si ji vezme minulost, protože vždycky něco následuje. (Ehm, dává to smysl? Tolik jsem to chtěla zjednodušit, že si vlastně nejsem ani jistá, jestli jsem to celé spíš nezamotala). Hrozně se mi tahle myšlenka líbí, protože v podstatě říká, že i když něco krásného skončí, pořád to pokračuje, protože čas nemá svůj začátek ani svůj konec. Líbí se mi myslet na Annakrat stejně. Sice to celé začalo před rokem 4. září, ale s každým okamžikem, který se ztratí v dějinách, zároveň přichází i chvíle, která jakoby nemá konce.

A já doufám, že to tak bude.

A i kdyby třeba svého konce někdy tenhle blog došel, stejně s každým dalším pohybem ručiček na mém budíku s kočkami z Albi bude dál existovat. V myšlenkách. V srdci.

Všechno nejlepší ještě jednou!

2 in-theclouds | Web | 5. září 2016 v 22:47 | Reagovat

Prajem minimálne ešte ďalších 20 rokov! :D

3 Anna | Web | 5. září 2016 v 22:59 | Reagovat

[1]: Víš, jak jsem ti vždy říkala (psala), jak u čtení tvých komentářů brečím a tak? To nemá zdaleka nic společného s tím, co prožívám teď. Teď jsem celá od slz, mokrá a upatlaná. Nevím, zda mě dojalo tvé mluvení o přítomnosti, která vlastně neexistuje (mimochodem, také jsem o tom vždycky dlouze uvažovala!), nebo celkově o tom, jak ses úchvatně vyjádřila o Annakrat. Každopádně. Brečím. Hodně. Tak, jak snad nikdy dřív.

A děkuju. To, že se ti můj blog zapsal do srdce je pro mě čest a vědět, že můžu lidem, jako jsi ty, udělat radost jen samotným vydaným článkem, mi příjemně hřeje u srdce.

Ach.

[2]: Mockrát děkuju :D!

4 prach | 5. září 2016 v 23:24 | Reagovat

Gratuluju a doufám že se máš dobře, zasloužíš si to

5 Anna | Web | 5. září 2016 v 23:42 | Reagovat

[4]: Ať jsi, kdo jsi, mockrát děkuju, Prachu :)!

6 Nancy | Web | 6. září 2016 v 0:29 | Reagovat

som tu prvykrat, ale zaujalo ma, s akym nadsenim o svojom blogu pises. je super, ze ta pisanie takto naplna a ze z neho mas radost. preto ti gratulujem a dufam, ze ti tato radost z tvorivosti vydrzi este aspon jeden taky rok :)

7 Anna | Web | 6. září 2016 v 7:21 | Reagovat

[6]: Ano, blog je takové moje malé dítě :D. Snažím se o něj pečovat co nejlépe a zároveň se mu vždycky vyplakat na rameno, když je nejhůř. Mockrát děkuju!

8 Lada | Web | 6. září 2016 v 11:24 | Reagovat

Taktéž mě oslovilo to zaujetí, každopádně, přeji další haldy let.....spokojených!!!!

9 Anna | Web | 6. září 2016 v 12:18 | Reagovat

[8]: Mockrát děkuju ♥!!

10 Shetlandy | Web | 6. září 2016 v 17:53 | Reagovat

Je fajn, když svůj blog lidé berou až tak vážně, že oslavují jeho narozeniny. Pokud si pamatuji, můj blog nikdy nic takového neslavil. xD
Každopádně přeji Ti, ať s ním ještě dlouho vydržíš a i nadále nám servíruješ své skvěle psané články!:)
Též mně mile překvapilo, že jsem tam zmíněná i já... vážím si toho!

11 Anna | Web | 6. září 2016 v 18:20 | Reagovat

[10]: Myslím, že ode mě bylo vyjádření vděku místu, které jsem stvořila a které neskutečně miluji. To je škoda, že to neslavíš! Příští rok se musíš polepšit :').
Není vůbec ale vůbec za co, to já děkuji za krásné přání k narozeninám!

12 Kris | E-mail | Web | 6. září 2016 v 19:06 | Reagovat

Gratuluji k úspěšnímu prvnímu roku a zároveň přeji, ať jsou ty nadcházející léta ještě úspěšnější :)

13 Anna | Web | 6. září 2016 v 19:22 | Reagovat

[12]: Děkuji za narozeninové přání!

14 Smile | Web | 10. září 2016 v 11:46 | Reagovat

Páni... tohle byl krásný článek. Přeju všechno nejlepší (maličko opožděně) :)
A i já děkuju tobě, za tvoje komentáře a hlavně články. :)

15 Anna | Web | 10. září 2016 v 23:06 | Reagovat

[14]: Ach, děkuju. Tak málo slov a tak mnoho emocí jsi mi způsobila tímhle kratičkým vzkazem :').

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama