Vertigo

20. září 2016 v 22:21 | Anna |  Recenze pro mudly

Zjistila jsem, že jsem asi ten největší lenoch na téhle planetě. Ve složce s rozepsanými články se mi sice hromadí slušná sbírka článků, jenž se nikdy nedočkaly svého publikování, ale i tak - jsem největší lenoch. Když se mi do ruky dostala Vertigo, říkala jsem si: "Je tak tenoučká! To bych mohla se zíváním třeba i přečíst!"
A taky že jo. A mnohem víc.


Napsat o čem tahle kniha je, je asi to nejsložitější, s čím se musím za svou blogovou kariéru potýkat. Kniha totiž nemá žádný pevný děj, kterým by se autor při jejím psaní řídil. Je zkrátka o životě takovém, jaký je; ne z pesimistického nebo optimistického pohledu. Prostě z toho skutečného neutrálního. Z takového, jakým mnozí z nás nedokážou vidět.

Dušan je obyčejný kluk, který se musí potýkat se životem dospívajících. Zjišťuje, že některé věci zkrátka někdy nevyjdou a jiné naopak ano. Snaží se vidět ve svých rodičích opět ty skvělé dva lidi, kteří mu vdechli život a přesto se jim straní. A potom tu jsou holky. Samozřejmě, že tu jsou.
Překážky v životě jsou pro každého jiné a jinak obtížné. Dospívání je ale pro každé stejné; těžké a zapeklité a stejně komplikované jako matematika.
A v tenhle moment přichází na řadu naši kamarádi s levnými cigaretami a povzbuzujícími frázemi, které nás zase s určitostí postaví na nohy.

"Nezhasni!"


Když jsem se na knížce domluvila s nakladatelstvím, byla jsem nadšená. Ten vzhled a příběh... víte, v životě každého z nás by měl nastat okamžik, kdy budete mít chuť sáhnout do knihovny po něčem, co třeba na první dobrou nepochopíte. A to většinou bývají ty nejlepší knihy.

Vertigo má krásný obal. Chápu, že ne každého zaujme svou přehnanou jednoduchostí, ale já mám minimalismus a jednoduchost ráda. Na první pohled je dominující barvou obálky zelená barva, ale mile mě překvapilo, že tomu tak není. Z druhé strany je totiž hlavní barvou černá. Je to kreativní a zároveň tak jednoduché!

Stydím se, že to musím přiznat, pravdou však je, že Patrik Girgle je prvním českým autorem v mé knihovničce. Není to tak, že bych tam třeba neměla Loukotkovou nebo Němcovou, ale nejsou to knihy, které si běžně přečtu a které jsem si sama od sebe koupila. Nepočítám je tedy.
Girgle má ojedinělý styl psaní. Obdivuhodné je, že nepoužívá v přímé řeči žádné uvozovky, jen řeč dává do kurzívy. Člověk si na to ale rychle zvykne, alespoň mně to nedělalo problém.
Vertigo jako název má pro knihu specifický význam. Pro ty, co neví, co Vertigo je (nemáte se za co stydět, já si to také před pár dny musela googlit), jedná se podle všeho o závrať a něco velmi pomíjivého.
Myslím, že po přečtení vám plně dojde, proč tahle úchvatností vyhrála literární cenu Knižního klubu.


Dušan byl typický sedmnáctiletý klučina, řekla bych. Cigarety, lehký alkohol, perverzní myšlenky. Nepotřebuju být klukem, abych věděla, co se jim honí hlavou. Byl ale také velmi chytrý, ačkoli to nedával najevo. A milující svou rodinu, přestože měl pocit, že jej zklamali. Měla jsem ho ráda.
Vedlejší postavy a kamarádi Dušana, Kašpar a Havran a Pardál byli vesměs stejní. Kašpar s Dušanem chodil na ryby a z mého pohledu mu byl ze všech chlapců nejbližší. Měla jsem na něj neutrální názor, více ale kladnější, než ten záporný.

Zápletka knihy nebyla téměř žádná. Zkrátka to byl tak nějak nesouvislý (víceméně) příběh o hledání sama sebe a dospívání. Co jsem na Vertigo ale opravdu milovala, byla hudba. Celou knihou nás totiž provází hudební vkus hrdinů, který se až nepřirozeně nápadně podobá tomu mému. Zmínky o Nirvaně, Nine Inch Nails nebo i těch Rolling Stones, mi dokázali vykouzlit úsměv na tváři. Už jen kvůli tomu jsem si knížku tak oblíbila!

Od knihy jsem ani v nejmenším tolik nečekala. Obdivuhodné je, že všechno, celý děj, vše co se tam stalo, to všechno vám dojde až při posledních slovech. Knihu jsem dočetla v neděli večer a stále ji vstřebávám. A stále se z ní raduji. Takže to, že se stala vítězným románem literární ceny Knižního klubu, je zasloužené! A její koupi rozhodně doporučuji! Tohle jsou knihy, které lidstvo potřebuje.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství KNIŽNÍ KLUB.

9/10*

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Mia Rewlay | Web | 21. září 2016 v 0:12 | Reagovat

Konečně! :D Nějaký český autor, který stojí za to. Už jsem se bála, že to jde s ČR dolů :).
Děj mi podle tebe připadá takový oddychový, takže pokud najdu čas mezi četbou na maturitu, tak se na ni vrhnu (pokud něco nepřijde o něco blíž.. :D).
Jinak, každý člověk je líný, myslím, že je to jedna z věcí, která spojuje celé lidstvo..

2 Fredy | Web | 21. září 2016 v 8:27 | Reagovat

také jsem lenošná, nic si z toho nedělej :-)

3 Anna | Web | 21. září 2016 v 8:59 | Reagovat

[1]: Myslím, že aktuální moderní česká scéna (alespoň co vidím a slyším z okolí) je neskutečné ojedinělá. Používáme úžasné množství metafor a to já alespoň ocením. Myslím, že Girgle se mezi českými autory obzvlášť neztratí :).

4 Shetlandy | Web | 26. září 2016 v 18:37 | Reagovat

Mohla by to být pěkná knížka... na svém to-read listu jih mám ale nemálo a nevím, kam skočit dřív. :D

5 Anna | Web | 27. září 2016 v 20:14 | Reagovat

[4]: To mi povídej :D Já teď tedy úplně nevím, kterou knihu mám číst dřív :D.

6 Kik | E-mail | Web | 28. září 2016 v 11:46 | Reagovat

Páni, já na obálky koukám hodně, a musím říct, že tahle je opravdu hezky provedená, jednoduchá, ale krásná. Navíc ta zelená je taková uklidňující. (Samozřejmě obal není všechno :) ) Zvažuju že až nebudu mít co číst, tak si pro ni skočím do knihkupectví. :D

7 Anna | Web | 28. září 2016 v 13:53 | Reagovat

[6]: Že ano! Také mi připadá, že na mě působí(ila) nějakým způsobem klidně. Rozhodně ji mile doporučuji :)!

8 Penny | Web | 28. října 2016 v 13:10 | Reagovat

O Vertigu jsem se jenom dozvěděla díky tomu, že vyhrál tu knižní cenu. Nic víc jsem však nevěděla a jak říkáš, doted' jsem ani nevěděla, co to slovo znamená :D
Já osobně tedy dávám přednost zahraničním autorům, ne že bych něco proti těm českým měla. To vůbec, akorát je těžké najít nějakou knihu, která by mě zaujala.
Zamilovala jsem si však "sérii" Poslední aristokratka, u které jsem se nejednou zasmála :D

Mohla bych jí dát šanci. Nic neslibuji, ale myslím, že vůbec nebude vadit, když se na ni v knihovně poptám :)

9 Tajemná Temnota | E-mail | Web | 3. listopadu 2016 v 23:03 | Reagovat

Nemyslím si, že by každý v 17 dělal zrovna tohleto.
Já bych podle obalu té knížky, řekla, že je to asi nějaký horor a pořád bych čekala, kdy a kde objeví nějakou mrtvolu xD.

10 Anna | Web | 6. listopadu 2016 v 18:47 | Reagovat

[9]: :DD Tak teď jsi mě opravdu pobavila :D Opravdu se nejedná o žádný horor, je to takový puberťácký příběh.
Nejspíš máš pravdu, nedělá to KAŽDÝ sedmnáctiletý, ale tihle hrdinové zrovna ano :).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama