Duch mých minulých Vánoc

27. listopadu 2016 v 17:25 | Anna |  Listy z deníku mého života
Je to sice až dnešek, kterým začíná advent, ale já jsem už na Vánoce naladěná začátkem listopadu. Miluji tento svátek, miluji ty chvilky s lidmi, které miluji. Minulý rok jsem vánoční články nepsala, avšak letos bych to chtěla napravit. Nechť se vám tedy líbí tento článek, který je jakýmsi pokusem do vánoční "edice".



Mám jednu takovou vánoční vzpomínku z doby, kdy mi mohlo být maximálně osm let. Ve vedlejší vesnici nově otevřeli videopůjčovnu, ve které bylo tolik nevýdaných a malou holkou nepoznaných Disney pohádek, které jsem nutně musela vidět, znát.
Jednou, těsně před vánočním časem mě tam mamka vzala, abych si vybrala nějaké vánoční pohádky předtím, než bude mít půjčovna na svátky zavřeno.


Vzpomínám si, jak jsem jí držela za ruku. Měla jsem růžové pletené rukavičky, které měly svítít ve tmě - nesvítily. Maminka měla kožené černé, které mi tenkrát přišly neuvěřitelně smutné. Dvakrát moji dlaň stiskla. Zaklonila jsem hlavu a podívala se na ní, abych zjistila, proč to udělala. Ona se ale jenom usmála a mrkla na starce, který seděl za pultem prodejny. Za ním se na regálech množila hromada, co hromada, rovnou celá kupa pohádek! Dívala jsem se na všechny ty DVD přebaly jako na božský poklad, div mi oči nevypadly.
Pán si mě po několika pravidelných návštěvách zapamatoval. Jeho milý vrásčitý úsměv dědečka mi bůhví proč připomínal Phila Collinse, kterého jsem znala z přebalů alb v autě mojí mamky.
"Tak copak to bude dneska, mladá dámo?" Oslovoval mě vždy stařík.
Zmateně a zároveň soustředěně jsem se dívala na police za ním. Tarzan, Barbie a kouzelné Vánoce, Bambi, Sněhurka a sedm trpaslíků, Kráska a zvíře, Malá mořská víla. Viděla jsem je všechny, ale v den, který si vybavuji, jsem zažádala o Sobíka Nika.
Po tolika letech jsem na tuto vzpomínku téměř zapomněla. Až včerejšek, když jsem se dívala na jeden z mých nejoblíbenějších vánočních filmů Vánoční koleda (ta z roku 2009 s Jimem Carreym), jsem náhodou narazila na Sobíka a vzpomínka na starou videopůjčovnu jakoby ožila, získala nazpět své barvy.

Někdy slýchám, že se nám říká Generace Zet. Generace, která má všechno, která nestrádá. Která se narodila v době internetu. Já si ale stále pamatuji, že mé dětství takové nebylo. Nevěděla jsem, co je tablet nebo počítač, vystačila jsem si já, plyšový medvídek Pú a panenka Annabell a byla jsem šťastná. Flešky byly v naší domácnosti neznámý pojem, vypalovalo se na dívídíčka.
Svět se ale vyvíjí. Je to naprosto běžné, nemůžeme se zaseknout v jednom bodě, život jde dál a s ním i naše myšlení, uvažování. Děcka, která se narodila v tomhle roce si možná budou už hrát s něčím jiným, než já před patnácti lety, ale až oni budou v mém věku, bude zase něco jiného.
A připomenout si starou dobu, mojí dobu, je něco tak neuvěřitelně příjemného, že mi to mnozí ani neuvěří.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Eliss | Web | 27. listopadu 2016 v 18:21 | Reagovat

Opravdu krásná vzpomínka :) Je škoda, že takové půjčovny už dnes nefungují :(

2 noctiflora | E-mail | Web | 27. listopadu 2016 v 19:10 | Reagovat

Moc hezký článek, takové vzpomínky mám občas taky. Časem na ně zapomeneš, ale pak najednou stačí malý podnět a tím si je zase vybavíš. :-)

3 Shetlandy | Web | 27. listopadu 2016 v 19:48 | Reagovat

Pěkně napsaný článek. Ještě když jsem bydlela ve městě, kousek od domu jsem taky měli jednu takovou půjčovnu. :)

4 Gabriella | Web | 27. listopadu 2016 v 21:34 | Reagovat

Pamatuji si na takové půjčovny, ale dnes už moc nejsou :/ .Jinak článek je moc pěkně napsaný.

5 Anna | Web | 29. listopadu 2016 v 17:06 | Reagovat

[1]:

[2]:

[3]:

[4]:

Jsem ráda, že se vám článek líbil!

6 Banán | 3. prosince 2016 v 15:27 | Reagovat

Na to začít s vánoční náladou není nikdy brzy .. Však my víme svoje :D

7 Anna | Web | 4. prosince 2016 v 10:04 | Reagovat

[6]: Nemám jinou možnost, než s tebou souhlasit :D.

8 Broken girl | Web | 6. prosince 2016 v 17:50 | Reagovat

Taky miluji Vánoční koledu ♥ ale Sobíka jsem neviděla, takže to tyto Vánoce napravím ;)

9 Anna | Web | 11. prosince 2016 v 17:02 | Reagovat

[8]: Abych pravdu řekla, já už si ten příběh úplně nepamatuji, takže nezaručuji, že to bude mít hlavu a patu :D

10 Ter | E-mail | Web | 17. prosince 2016 v 19:43 | Reagovat

Moc krásný článek! Občas mě opravdu mrzí, že už nemůžeme jen tak zajít do půjčovny a vybírat si tam dlouho film, pak se po cestě stavit v obchodě pro popkorn a colu a mít z toho vždy takovou radost, protože to prostě nebyla událost pro každý den. :)

Nakonci tohoto komentáře, bych tě chtěla pozvat na Vánoční giveaway, které probíhá na mém blogu. Protože Vánoce jsou o obdarovávání druhých! ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama