Jednou časně zrána

1. listopadu 2016 v 18:16 | Anna |  Recenze pro mudly

Druhá válka je jedna z nejhorších historických událostí lidstva, o tom nemá cenu se dohadovat. Ať už se na to díváme z pohledu Židů, kteří trpěli zejména v koncentračních táborech, nebo z pohledu mladých (a nevinných) kluků, kteří museli bojovat za svůj národ a v mnoha případech zemřeli kdesi na bojišti. A přestože jsem to nezažila, samotná zmínka o této tragédii mi vhání slzy do očí. Zajímavé proto je, že pro spisovatele a různé dramatiky a režiséry, je tato událost zlatým dolem. Vznikají stále nové romány na toto téma, nové filmy i nová dramata.
Jednou takovou zplodinou je i knižní bestseller Jednou časně zrána od americké spisovatelky Virginie Bailyové.


Přestože je brzké říjnové ráno roku 1943 a svět je ve válce, pro Chiaru Ravello je to ráno jako každé jiné. Nebe je zahalené v šedivém ranním odstínu a Chiara pospíchá za svou babičkou do židovské čtvrti Říma.
A v tu chvíli se to stane.
Do čtvrti přichází bez dítěte, ale ze čtvrti už za ruku táhne sotva sedmiletého chlapce se štítkem u kabátku, který hlásá jediné. Daniele Levi. Dítě židovského původu.
Chiaře dítě přiroste až nevídaně k srdci. Tak moc, že kvůli němu je schopna opustit i svou vlastní sestru a odpustit dítěti jeho hrubost a krádeže, které časem vyústí v obrovské dluhy.
V dubnu 1973, o třicet let později, už postarší ženu kontaktuje mladičká Maria z Walesu, která je údajnou dcerou Daniela Leviho. Se svým biologickým otcem se však nikdy nesetkala a tak hledá odpovědi u Chiary, která prý bývala otcovou domovní.
A aniž by Chiara věděla proč to dělá, rozhodne se dívce odhalit bolestivou minulost o jejím otci a sama tak uzamknout tyto dveře, které ji nedají spát.

"Once you know something, you can't do anything for that you don't know it again."

(překlad: "Jakmile něco víte, nemůžete udělat nic, abyste to zase nevěděli.")

Když jsem dostala od Euromedie ediční plán na měsíc říjen, měla jsem zrovna narozeniny a procházela se se školou na jednom obzvlášť nudném projektu, který se týkal fyziky. Mobil, který jsem měla v zadní kapse džín mi zavrněl zrovna, když jsem "poslouchala" děsně zajímavý výklad o zateplení domu. Nebudu lhát, ale v moment, kdy se můj mobil rozdrnčel, jsem děkovala Bohu.

Každopádně Jednou časně zrána jsem měla vyhlídnutou už od první poloviny září, a proto to byla ze všech těch knížek jasná volba. Obálka se mi na první dobrou vůbec nelíbila. Opravdu. Všichni psali jak je krásná, ale já šla hlavně po příběhu (respektive anotaci). Což je u mě opravdu neobvyklé, protože většinou se zamiluji do obálky a knihu koupím bez toho, aniž bych si přečetla i tu kratičkou anotaci, které jsou na každé obálce.
Když jsem ale pro knížku byla za pár dní na poště, byla jsem nesmírně překvapená, protože obálka...! Naprosto něco jiného! Na fotkách mi nepřišla opravdu nic moc, ale všichni víme, jak krásné dělá Knižní klub provedení knihy. Opravdu říkám wow. Obálka mě naprosto odrovnala.

Co se týče postav, byla jsem docela zklamaná. Hlavní hrdinka Chiara Ravello byla taková... no, prakticky jsme se o ní v knize nic nedozvěděli. Vlastně byla po celou tu dobu buď v depresi, nebo vzpomínala na Daniela. Byla jsem z ní opravdu velmi zklamaná.
Cecilia, Chiařina sestra byla epileptička a v knize prodělala hned několik záchvatů. V ději se s ní ale setkáváme jen ve "vzpomínkových" kapitolách, nebo-li v kapitolách, které pojednávají o osudu sester a chlapce během války.
Daniele mi k srdci přirostl asi nejvíce, přestože v knize se s ním v přítomný okamžik také nesetkáme. V kapitolách obvykle nemluví, ale já jsem měla dojem, že mu rozumím ze všech postav nejvíce. A vždy jsem ho neskutečně litovala. Ať už z pouhého faktu, že ho musela opustit jeho milovaná matka (a zbytek rodiny), nebo z důvodu, že se musel neustále skrývat před německými vojáky. A konec knihy... ten vás zkrátka vzal za srdce.


Virginia Bailyová je pro mě neznámou autorkou. Je to zvláští, protože jsem měla dojem, že se mezi bestsellerovými autory poměrně orientuji. No, vždy se najde nějaká ta výjimka, že. Každopádně mě její styl psaní vůbec neohromil. Ba naopak! Opravdu mi dalo zabrat si na styl psaní nějak zvyknout. Často se mi stávalo, že jsem byla myšlenkami úplně jinde a musela číst celou stránku znovu. Bylo to opravdu prapodivně napsané.

Zápletka knihy byla zajímavá. Celkově ten nápad byl krásný a já se těšila na skvělou show, někdy to ale prostě nevyjde. Nesnáším dlouhé kapitoly. Opravdu, v knihách mi to neuvěřitelně vadí, protože si potom nepamatuji, co se stalo na začátku kapitoly. Tady byly kapitoly třeba čtyřicet stránek dlouhé! Navíc, většinou to bylo opravdu závadějící. První kapitola je třeba z října 1943, ale následující je už z dubna 1973. Tyto dvě kapitoly (tedy první dvě) mají ještě napsáno, z jakého je to roku, ale následující už nikoli. Je proto těžké se zorientovat. Během děje navíc přibývají i kapitoly popisující život Marie, Antonia (blízký přítel Chiary, kněz) a odehrávají se v různých časových úsecích.

Po celou dobu je kniha psána ale ze 3. osoby, tedy z pohledu vypravěče.

Konec knihy byl ale krásný, velmi dojemný. Takže přestože se mi kniha četla po celou dobu opravdu hodně krkolomně, ke konci jsem se od ní nemohla odtrhnout. Dokonce jsem u posledních kapitol uronila i tu slzu. Nápad to byl zajímavý, ale víckrát už po knize asi nesáhnu.

6/10*

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Mia Rewlay | E-mail | Web | 1. listopadu 2016 v 20:15 | Reagovat

Popravdě mě moc témata 2. svêtové války nebaví, ale chápu, že je to jedna z větších kapitol literatury.
Dêj zní hrozně zvláštně, asi bych se do knížky nedokázala začíst... :/
Přesně takhle jsem to měla s Tolkienem, hroznê dlouho mi trvalo než jsem se do něj začetla, ale pak jsem se od něj nemohla odtrhnout. :)

2 Anna | Web | 1. listopadu 2016 v 20:27 | Reagovat

[1]: Já zase druhou světovou v literatuře miluju. Možná to zní takhle hrozně blbě, když to řeknu, ale je to jedno z nejzajímavějších témat. Dle mě, samozřejmě :).
Tahle knížka nebyla moc dobrá, vůbec se nedala. Co se týče Tolkiena, měla jsem to stejně, trvalo mi se do něho dostat, pak to ale stálo za to :).

3 Shetlandy | Web | 1. listopadu 2016 v 20:33 | Reagovat

Nevím, jestli bych se do knihy dokázala začíst - tohle téma nepatří zrovna mezi mnou vyhledávaná a snad jediná kniha, kterou jsem z tohoto období četla byla Romeo, Julie a Tma a to v rámci povinné četby (k mému překvapení se mi kniha ale líbila) a potom Sirotčinec slečny Peregreenové, které je do této doby vlastně tak vsazený.
Ohledně dlouhých kapitol s Tebou musím souhlasit - nemám ráda, když jsem nucena zavřít knížku uprostřed kapitoly, což by byl u těchto dlouhých celkem problém. :D

4 Lauralex | Web | 1. listopadu 2016 v 21:27 | Reagovat

Tohle téma má moc ráda (to zní fakt blbě), ale tu knížku neznám. Nicméně mě docela zaujala, podívám se určitě po ní. :)

5 Anna | Web | 1. listopadu 2016 v 21:51 | Reagovat

[3]: Já mám tohle téma naopak ráda - zní to hrozně, když se to takhle na píše, ale shledávám ho neuvěřitelně zajímavým. TAHLE kniha byla ale tragédie a je vůbec zázrak, že má těch šest hvězd :D.
Souhlas! Nesnáším, když musím ve čtení ustat, aniž bych dočetla kapitolu a to je při takhle dlouhých prostě nemožné přečíst a jeden nádech :D.

[4]: Jsem ráda, že tě kniha zaujala :)!

6 Kik | E-mail | Web | 2. listopadu 2016 v 8:25 | Reagovat

Téma světové války taky shledávám jako zajímavý :) a hodně dojemný, ale jak už píšeš, pokud by se mi kniha zle četla...tak by mi to trvalo asi dost dlouho :/   Mohla bys doporučit nějaké knihy s podobným tématem? :)

7 Anna | Web | 2. listopadu 2016 v 16:16 | Reagovat

[6]: Co se týče mého doporučení na knížky ohledně 2. světové, mezi úžasné patří například Krycí jméno Verity, Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti, Dva proti Ríši (ta je obzvlášť skvělá!) a trilogii Zima světa od Kena Folleta. Trilogie popisuje život všech lidí během války a je to opravdu silný příběh, přestože knihy jsou neuvěřitelně tlusté :D.

8 Bestinblack | Web | 2. listopadu 2016 v 16:19 | Reagovat

Vážně tě obdivuji, že dokážeš dočíst i knihu, která ti nesedne, já se k něčemu takovému nikdy nedonutím a buď knihu odložím a už si jí nevezmu, nebo ji pěkně vrátím do knihovny nedočtenou.
Každopádně jsme nad touhle přemýšlela, ale podle tvého hodnocení vidím, že asi o moc toho nepříjdu, také nesnáším dlouhé kapitoly.
Skvěle napsaná recenze. :)

9 Bichlička | Web | 2. listopadu 2016 v 17:56 | Reagovat

Ach jo, me se ta kniha tak anotacne libila a pritom to vypada, ze to bude zase jedna z mnoha tuctovek.
V posledni dobe me na toto tema absolutne odrovnala spanelska knizka Kdyz zivot jeste byval nas, a te se asi dlouho nic nevyrovna :-)
Dekuji za recenzi

10 Anna | Web | 2. listopadu 2016 v 18:56 | Reagovat

[8]: Musím se přiznat, že trpělivost mám jen s knížkami, které dostanu z nakladatelství v rámci spolupráce. Zrovna v pondělí jsem sáhla do knihovny po německé knížce Saeculum a ihned jsem jí tam zase vrátila :D. JSEM nadšená, že se ti recenze líbila :)!

[9]: Moc mě mrzí, že jsem tě zklamala, ale zkrátka si myslím, že o moc nepřijdeš, když si ji nepřečteš :). Není vůbec zač, stav se někdy zas!

11 Ev. | Web | 3. listopadu 2016 v 17:02 | Reagovat

Knížka jako taková zní zajímavě, mám docela ráda příběhy z téhle doby, ale já už se pomalu ztrácela i v té recenzi, takže v knížce bych byla ztracená už úplně :D potřebuju mít všechno označené, nejradši bych byla, kdyby byl u každé části napsaný datum a to bych potřebovala u všech knížek :D to ovšem není tvoje ani autorky chyba, to je prostě můj problém, že se v některých věcech moc dobře neorientuji a chvíli mi to trvá :D jinak moc pěkná recenze :)

12 Anna | Web | 4. listopadu 2016 v 8:34 | Reagovat

[11]: V tomhle případě je to nejspíš moje chyba, protože když jsem si četla recenzí zpětně, sama jsem měla co dělat, abych z toho pochopila, co tím vlastně chtěl "básník říct". Ale máš pravdu, příběh byl opravdu neuvěřitelně zamotaný a orientovalo se v knize hodně špatně. Každopádně jsem ráda, že tě recenze bavila a líbila se :).

13 Gabriella | Web | 4. listopadu 2016 v 21:39 | Reagovat

Ty fotky jsou boží! *-*
Kniha nezní špatně, ale asi to není úplně můj vkus.

14 Anna | Web | 5. listopadu 2016 v 9:36 | Reagovat

[13]: Konečně reaguje někdo na moje fotografické úsilí :D! Ne, mockrát ti děkuju ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama