Světlo, prach a úsilí

21. listopadu 2016 v 22:59 | Anna |  Listy z deníku mého života
Objevuje se světlo, jantarový paprsek bloudící v prachu.
Rozvířený prach se rozhněvaně zvedne z lavic, polic, parapetů, židlí a topení v momentě, kdy vcházíme úzkým vchodem do učebny. Mžourám, rozhlížím se, mnu si oči. Svým počínáním mohu připomínat mladého ptáčka, který se právě dostal ze svého skořápkového vězení a poprvé se rozhlédl po hnízdě, které mu jeho ptačí rodiče postavili.


Andrea, dívka v zářivě tyrkysové bundě, kterou jsou zrovna potkala, si sedá do třetí lavice a letmým úsměvem, který mi věnuje, mě pobídne, ať si sednu vedle ní. Neváhám. Usedám.
Z brašny vyndám červený velký sešit, který jsem předchozí večer nadepsala Kurzy na gympl a počmáraný penál. Zátahnu za zip ve tvaru mrtvé ryby a popojedu jím na protilehlý pól penálu. Tři fixy ve smutných odstínech černé, modré a hnědé, jedna tužka s vylomenou tuhou, několik neořezaných pastelek, propiska, kterou mi pár dní zpátky půjčil Michael, ale já mu ji ještě nevrátila. V duchu svému spolužákovi poděkuju a prsty se chopím propisky.


Když pro vás tvořím a hlavou mi šrotují všechny možné  (i nemožné) fráze, vypadám nějak takto

Zatímco profesorka Marie-Dál-Už-Nevím vesele vykládá o tom, že letos škola slaví 460. výročí založení, já si lámu hlavu nad tím, co je rod trpný a činný. Koutek oka mi ale od testu nadšeně tiká po třídě. Zaměřuji se na všechny ty detaily, kterých si ostatní už nevšimnu. Rozházené fixy na kantorově stole, na drobné šmouhy na interaktivní tabuli, na nepříliš kvalitně zašitý svetřík v pestrobarevném odstínu, který dnes zdobí cizí češtinářku. Zaměřuji se ale i na své kolegy ve třídě. Blonďatý kluk vepředu je otravný a má stupidní dotazy. Malá bruneta, která přišla pozdě, má špatný orientační smysl, protože se ztratila na Václaváku. Hubeňour, co sedí v zadní lavici má hezčí nohy, než všechny holky ve třídě a ten hezký kluk s havraními vlasy a úzkými brýlemi se hezky usmívá. Všichni jsou zajímaví. Milí.


Byla jsem tedy na první hodině přípravných kurzů z češtiny na škole, kam bych chtěla jít po tomto roce. Měla jsem z té školy docela strach, protože když si vzpomenu, jak jsem před čtyřmi lety chtěla jít na místní gympl, vyvolává to ve mně depresivní vzpomínky. Ta škola byla hrozná. Zhýčkaná základkou a moderním vybavením na ní, mě udivovaly zelené tabule s křídami a staré a zašlé třídy. Tentokrát jsem se ale zamilovala. Stará udržovaná budova v centru Prahy, kterou zdobí obrovská krásná francouzská okna si získala mou pozornost, že jsem skoro litovala, když jsem z ní zase musela vycházet.
Vím, že to bude dlouhá (a nelehká) cesta, abych na tuto školu mohla za rok docházet den co den, ale také vím, že pokud se budu připravovat, vrátí se mi to. Karma přece neoplácí jen ty špatné věci, ne?

Jak jste na tom vy? Je mezi mými čtenáři někdo, kdo letos také prochází tímto nelehkým obdobím stresu a učení se?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Shetlandy | Web | 22. listopadu 2016 v 16:44 | Reagovat

Je hezké, že se Tvůj názor na gymnázium změnil - pamatuji si, jak jsem si střední vybírala minulý rok. Nejprve jsem byli ve škole v Olomouci, který bych měla blíž a dojíždění by nebylo snad ani tak hrozné. Ta škola se mi ale ani trochu nelíbila. Naopak ta druhá, v Prostějově, na které nyní jsem, mně svým zevnějškem oslovila. Také jde o starší, příjemně vyhlížející budovu.
Držím Ti palce, aby ses na školu dostala. :)

2 Exkalibr | 22. listopadu 2016 v 18:51 | Reagovat

Nedělej že se učíš ♥

3 Ev. | Web | 22. listopadu 2016 v 19:21 | Reagovat

Opět krásně napsaný článek a krásně popsané pocity. Držím palce, ať ti všechno vyjde tak, jak si přeješ a zbytečně se moc nestresuj :)

4 Anna | Web | 22. listopadu 2016 v 20:11 | Reagovat

[1]: Přemýšlím, v jakém článku jsem se kdysi zmiňovala, že chovám odpor ke gymnáziím, každopádně ano, máš pravdu. Můj názor se neuvěřitelně změnil, ale jsem za to jedině ráda :).
Moc mě potěšila zmínka, že studuješ v Prostějově! Mamka se tam narodila, ale já to město miluji spíše proto, že odtamtud pochází Jiří Wolker, můj oblíbený básník :). Je to krásné město s neuvěřitelnou atmosférou.
Moc děkuju ♥!

[2]: Drahý Exkalibře, já ti ještě vytřu zrak ♥

[3]: Jako vždy ti moc děkuju za takovou poctu, moc to pro mě znamená :). Se stresem to bude těžší, ale snad to zvládnu!

5 Kik | E-mail | Web | 24. listopadu 2016 v 13:52 | Reagovat

Měla jsem to podobné, sice už to brzy budou dva roky, ale stále si pamatuju, když jsem poprvé vešla do dílen, viděla ty staré šicí stroje, spousta drahého náčiní a obrovských lisů. Dostat se na to místo bylo  tu dobu pro mě všechno, a jak vidíš mé přání se vyplnilo. Stačilo jen chtít a usilovat o to. :) Přeji ti hodně štěstí a doufám, že se ze školy na kterou se chystáš budeš těšit stejně jako já. :) (Sice občas krapet nestíhám učení, ale stejně ji miluju :D)

6 Anna | Web | 24. listopadu 2016 v 21:09 | Reagovat

[5]: Mockrát děkuju :) Jsem ráda, že tě tvá škola stále baví!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama