Jak jsem pro vaše činy ztratila slova

22. prosince 2016 v 20:46 | Anna |  Listy z deníku mého života
Chtěla jsem původně psát úplně o něčem jiném a úplně někam jinam, ale Vánoce jsou za dveřmi - ostatně, už zbývají pouhé dva dny. Těšíte se? Máte tento svátek rádi? Já osobně Vánoce miluji - pamatuji si snad jen jedny jediné Vánoce, kdy jsem se vůbec netěšila. Jako každoročně jsem se modlila za bílé Vánoce a jako obvykle to ani tentokrát nevyšlo. Proto, ačkoli se opravdu moc těším, nemám vánoční náladu - respektive, ještě si neuvědomuji, že jsou Vánoce.
Dnes ale o Vánocích psát nebudu.
Tak, jak na štítkách časopisů vídáme očíslení 2016, tak budeme vídat 2017. A i příští rok bude na poslední stránce v každé knížce napsán rok vydání. Tyhle věci se nijak nemění, naopak se budou opakovat i dalších x let. To, co se už nikdy nezopakuje, co nebude žádný rok stejné... to jsou vzpomínky.



Tohle byl nejlepší rok mého života. Samé krásné vzpomínky, milí lidi, super známky ve škole. Fakt nejvíc supr rok.
Tyto fráze a mnohem více, zdobí na konci roku snad každičký článek o vstupu do dalšího roku. Často si říkám, jestli to nejsou jenom obyčejné kecy autora, který si nedokáže připustit, že tento rok stál za pendrek. Anebo nechce zklamat čtenáře, to je také jedna z možností.
Abych ale jen nekřivdila autorům, co tohle píší, musím se sama přiznat, že jsem to původně chtěla napsat. Ani ne proto, že si nedokážu připustit, že byl rok 2016 třeba špatný, nebo že vás nechci zklamat, ale spíš tak nějak ze zvyku. Netuším. Nicméně, když jsem si v hlavě probrala vše, co se tento rok stalo, došlo mi, že to nebyl vůbec dobrý rok. Jistě, potkalo mě mnoho krásného, dostala jsem hromadu možností posunout svůj blog zase o kus dál a co víc, poznala jsem tak krásné mladé lidi, kteří si jdou za svými sny a nebojí se jakýchkoliv překážek. Díky těmhle anomáliím tenhle rok zas tak špatný nebyl. Navíc jsem z jejich ambicí sama čerpala - pomohli mi získat to, co jsem kdysi ztratila, udělat první a základní krok k tomu, abych dokázala běhat.

Na začátku roku, 16. ledna si mamka natočila budíka už na pátou hodinu ranní, abychom nepřijeli pozdě na metro, které máme jen patnáct kilometrů od domu. Tam jsme našli jednu roztomilou kavárnu - Ječmínek - kde mi mamča koupila dva velké sladké crossainty. Za několik málo vteřin přede mnou už stála má nejlepší kamarádka se svými skvělými rodiči. Rozloučila jsem se s mamkou a společně s Eliščinou rodinou jsem vyrazila na vlakové nádraží vzhůru do Drážďan.
Přestože se svými vlastními rodiči jezdíme na dovolenou do zahraničí téměř každý rok - někdy na zimní na lyžování, jindy na letní k moři - vzpomínky na Drážďany pro mě znamenají tak moc, jako žádná jiná dovolená. A to jsme tam byli jeden jediný den! Jeden jediný den, který ještě řadu let nic jiného nepřekoná.


Pak ale přišlo období, kdy jsem byla akorát ze všeho v depresi, protože jsem okolo sebe už neměla Elišku s kterou jsme se přestali bavit kvůli úplné prkotině (zpětně mi dochází, že to celé byla má chyba). V červnu jsem jí dokonce psala i dopisy, které jsem neměla v úmyslu jí nikdy dát - ano, až tak v háji jsem z toho byla. Ty dopisy stále mám a hrdá na ně opravdu nejsem.

Na začátku letních prázdnin jsem se zase dala jakžtakž do kupy a začala jsem chodit běhat, do knihovny, nebo jsem psala příběhy, abych všemožně zaplnila mou mysl. Také jsem se postupně začala zbavovat mé prokrastinace na Wattpadu, na který jsem hrozně kašlala - což dělám jen tak mimochodem i teď, jenže teď bych psala ráda, ale není čas - a rozhodla se k novému příběhu, který jsem pojmenovala Inside Me: Coincidence. Teď bych příběh sice ráda přejmenovala na český název, ale přijde mi to už hloupé, takže mu zůstává tento.


Proč o tom ale mluvím. Díky této kapitole v mé tvůrčí činnosti jsem se seznámila s Leace, kterou jsem tu už několikrát zmínila. Krom toho, že je to... uf. Ani nevím jak mám vyjádřit, čím ona je. Je to pisatelská bohyně! Je trochu ironické, že jsem její příběh Agapé naprosto žrala a hltala každý nový kousek, který přidala, a ona mezitím četla příběh můj. Jsme si navzájem takovými fanynkami. A za tu krátkou dobu, co ji znám se pro mě stala vrbou, které mohu svěřit všechny své nepříjemnosti i radosti, informátorkou o dobrých knížkách, ale zároveň - mojí opravdu dobrou kamarádkou.
Tímhle článkem vlastně chci několika určitým lidem říct DĚKUJU. Určitým, ale vlastně i vám, které jmenovitě neznám, kteří sem prostě jen někdy zavítáte a přečtete si nějakou řádku, které dám průchod ven z mé mysli. Děkuju vám!

A teď teda jmenovitě:

Eliško, královno podsvětí a má denní dávko štěstí. Právě upíjím z mého krásného nového hrnečku skořicový čaj a přiblble se tetelím na obrazovku přede mnou. Co bych ti tak měla říct? To, že se zase bavíme pro mě znamená tak strašně, strašně moc. Teď - zase vrácena do světa s barvami - nemohu přestat obdivovat sebe samotnou, protože nechápu, jak jsem to bez tebe mohla zvládat. Nebudu lhát, za těch šest měsíců ses neuvěřitelně změnila - k lepšímu. Dřív jsi byla smutná. Teď na tebe pohlédnu a záříš - doslova záříš! Elišam má neuvěřitelné štěstí, že tě má - stejně tak, jako ho mám já.

Leace. Nebýt tebe, nemohla bych psát zprávu nad tebou. Dodala jsi mi odvahu k tomu, abych náš vztah zase urovnala. Už jen za to ti děkuju z celého svého prohnilého srdíčka. Ale především jsi mi dala možnost stát se tvou kamarádkou. Nikdy jsem nepoznala někoho takového, jako jsi ty; někoho, kdo mi bude odepisovat stejně obsáhlými zprávami, někoho, kdo je stejně posedlým milovníkem knih. Někoho, kdo rozumí všem článkům, nehledě na to, jak moc lyrické jsou. A já vím, že tě někdy hrozně zanedbávám, ale přísáhám, že jsi jeden z nejdůležitějších lidí, které mám. Tvůj hlas už znám - a jak je nádherný! - ale nemohu se dočkat, až tě jednou osobně obejmu. A že to bude pevné objetí.

Aničko. Znám tě tolik let a přesto mě nikdy nemrzely naše rozhovory, naše bláznivá setkání s neuvěřitelně dobrou kávou a toastami. Miluju to, jak ke mně jsi upřímná a zároveň mám pocit, že jsme ztracené sestry! Není možné, abychom toho měli tolik společného! Byla jsi to ty, kdo pochopil mojí situaci, když jsem se znovu začala bavit s Eliškou. Byla jsi jediná, která chápala, že je to ještě lepší, než bylo předtím! Jsi tak dobrou kamarádkou, že si ani nejsem jistá, jestli si tohle přátelství zasloužím. Mám tě ráda.


Tayo, bohyně malířského plátna. V červenci jsem ti napsala s žádostí, abys mi zhotovila postavičky, jež by mě představovaly. Chtěla jsem to úplně zadarmo a neměla jsem nic, co bych ti mohla nabídnout zpětně. Tys i přesto řekla ano a od té doby jsem tě o podobné věci požádala už tak... tisíckrát? Nikdy jsi mě neodmítla, přestože jsi mohla - neměla bych ti to za zlé. Z celého srdce doufám, že se dostaneš na Hollarku, že ten pokojík, na kterém pracuješ, bude takový, jaký si ho přeješ. Neuvěřitelně ti děkuju - za všechno.

Shetly! jak dlouho se známe? Už to nějaký ten pátek bude. Pamatuji si tě ještě z Howrse, to už tedy musí být docela dlouho. A ačkoli jsme spolu nikdy nebyli v jiném kontaktu, než přes komentáře na našich blozích, mám k tobě opravdu silné přátelské pouto. Jsi mladá, talentová slečna a už jen z tvého vyspělého uvažování soudím, že o tobě svět ještě uslyší. Protože taková ty jsi - když už něco děláš, děláš to pořádně a s vervou.

Adís, jsi ta nejroztomilejší osůbka, s kterou jsem se přes internet setkala. Tvůj blog je jedna velká fantazie a ty sama máš tolik představivosti, že bys ji mohla rozdělit mezi celé lidstvo a přesto bys jí měla ještě požehnaně. Jsem ti vděčná za všechny výtvory, které jsi pro mě kdy zhotovila a za všechny, které - snad - ještě zhotovíš. Zůstaň taková, jaká jsi!

A pak tedy vám z Euromedie Group, protože jste geniální a skvělí a miluju vás. Dali jste mi ojedinělou příležitost splnit si jeden z mnoha snů malé holky. Pečlivě čtu všechny knížky, které mi zasíláte a snažím se v každé knize najít něco, co by mě zaujalo. Radku, vám moc děkuju za vaši profesionalitu a zároveň za přátelské chování v našich mailech. Jste neuvěřitelně spolehlivý a žádná kniha se nikdy nezpozdila. Děkuju vám.

Nechť je rok 2017 alespoň tak dobrý, jako byl tento rok.

Veselé Vánoce a šťastný nový rok!

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 myroar | 22. prosince 2016 v 21:09 | Reagovat

Krásný článek :3

2 Anett | E-mail | Web | 22. prosince 2016 v 22:44 | Reagovat

Pěkný článek a skvělé vyznání kamarádkám. :)

3 Anna | Web | 22. prosince 2016 v 23:59 | Reagovat

[1]: Jsem ráda, že se líbil :).

[2]: Děkuju moc, účel svůj splnil, holky jsou dojaté a já šťastná :).

4 Shetlandy | Web | 23. prosince 2016 v 9:33 | Reagovat

Krásný článek. Neskutečně se mi líbí, jak to pokaždé dokážeš procítit. :)

Těší mě, že i Tebe můžu nazývat svou kamarádkou, ačkoliv ano, máš pravdu, jinak než přes blogy jsme v kontaktu nebyly. :) Každopádně mě řádky o mě opravdu moc potěšily. Jenom... skutečně vše dělám pořádně? Nevím proč mám stále pocit, že je to přesně naopak. :D Snad mě vidíš v lepším světle, než já sebe. :)

5 Anna | Web | 23. prosince 2016 v 10:10 | Reagovat

[4]: Opravdu? Já se vždycky bojím, že lidi třeba unavuju, nebo že jim připadám jako kecka :D. Takže jsem moc ráda, že tobě tak nepřipadám :).

Rozhodně! Přijdeš mi tak pracovitá, vzorná a já nevím... vyzařuje z každého článku, který od tebe čtu taková příjemná aura. Vždycky, když jsem z něčeho rozhozená, tak mě dokážeš uklidnit :).

6 AnnaK138 | 23. prosince 2016 v 11:10 | Reagovat

Opravdu moc krásný článek! :) Myslím, že rok 2016 byl pěkný... Je mi trochu líto,že už nikdy nenapíšu šestnáctku na konci, ale zase tu bude nový rok... :) Také Ti přeju šťastné a veselé Vánoce a Nový Rok, ve kterém ti všichni budou neustále dokazovat, jak jsi fajn. ;)

7 Anna | Web | 23. prosince 2016 v 12:20 | Reagovat

[6]: Já jsem z tvých komentářů vždycky tak naměko :'). Moc ti děkuju a doufám, že dostaneš všechno, po čem toužíš - nejenom z těch hmotných věcí :)!

8 adís | E-mail | Web | 23. prosince 2016 v 17:28 | Reagovat

Oh, tak to bylo nádherné ♥ *právě se směje jak tele a né, vůbec si nebere ze stolu kapesníčky, vůbec nepiští*
Anni. To ty jsi úžasnou osobností, jež si zaslouží víc! Krásné okamžiky nemusíš hledat, ale ony si tě najdou samy, za pár let, za několik měsíců či dnů ♥ *ach, onemocněla srdíčkováním od tebe!*
Hlavně se drž, buď vždy usměvavé děvče, ponořená v knížkách, ve filmech, ve svetrech, ve všem a se všemi, které miluješ. Pamatuj, že ačkoli jsme jen "kamarádkami před internet", můžeš se mi s cokoli svěřit. Kdykoliv. Ať už je to cokoliv. Udržuj si pevnou půdu pod nohama - ne, možná to ne. Víš co? - ano, leť! Leť do světa fantazie a nekoukej dolů. Vlastní světy jsou úžasným kormidlem plout dál. Nepotop se v moři temném, jinak přijde bouře. Ale pak od toho jsou tady tví přátelé.
Nechť se ti v roce 2017 daří, nechť přečteš mnoho nových a krásných knih, ať najdeš další nové lidi, ať je obdaruješ úsměvem! ♥ Přeji Ti štěstí, Anni!!

9 Anna | Web | 23. prosince 2016 v 17:37 | Reagovat

[8]: Tak brečíme obě :'). Jsem ti neuvěřitelně vděčná za všechno, co jsi v tomhle komentáři zmínila i za mnohem více. Vždyť jsi pro mě za tento rok udělala tolik, kolik já ti nebudu schopna nikdy splatit! Právě ležím v posteli a kolem poletuje ségra. Několikrát zakašlu trosku vtipným přízvukem a ona se zasměje a prohodí: "Za těch dvanáct let, co tady jsem, mě nepřestáváš překvapovat."

A víš co? Stejně tak to mám já s tebou. Znám tě... no, dva roky to budou určitě. Ale za tu dobu každičká řádka, kterou jsem od tebe přecetla, každičké slovo, které jsi mi napsala - vždycky jsem tebou byla ohromena.

Jsi úžasná holčina a já jsem moc šťastná, he jsem tě mohla poznat :').

Nechť je pro tebe další rok jen a jen krásným  <3.

Šťastné a Veselé Vánoce!!!

10 adís | E-mail | Web | 23. prosince 2016 v 17:43 | Reagovat

[9]: ... Dobrá, nyní se potápím ve svých slzách. To vše není něco, co se nechává splácet - je to čistě od srdce, a tomu se nesplatíš - jen svou přítomností.
Ano, dva roky. Vlastně od animeries. Ach, jak teď lituji, že musíme bydlet tak daleko... všichni.
Nyuu! Já zapomněla! Jsem to ale magor - také Ti přeji Veselé Vánoce (jak jsem mohla zapomenout... k čertu.)

Děkuji ti, Ann. Za všechno. Já jsem více než ráda, že jsem měla tu čest tehdy s tebou vést poprvé konverzaci na blogu.

11 Grace | 24. prosince 2016 v 16:02 | Reagovat

Tento článek se ti opravdu povedl 😊..Mela jsem to podobně... Ale mě můj rok 2016.. nejprve přišel špatný.... ale když jsem se zamyslela... uvědomila jsem si že byl vlastně ten nejlepší... zbavila jsem se negativních lidi v mem životě a udělala misto těm se kterými se mam opravdu ráda a oni mají rádi mě...ty lidi pro mě opravdu moc znamenali... ale bylo potřeba si uvědomit ze já jsem pro ně nebyla nic... nebylo to lehké.. ale zvládla jsem to... a teď jsem šťastná...😊.. krásné Vánoce :))

12 Anna | Web | 24. prosince 2016 v 16:45 | Reagovat

[11]: Naprosto ti rozumím, potkala mě stejná situace, ačkoli já v ní byla, řekněme, tou špatnou stranou. A vím to, přestože jsem neuvěřitelně šťastná, že už s nimi nejsem v kontaktu :).

Nechť je tvůj rok 2017 ještě lepší a doufám, že dnes pod stromečkem najdeš všechno, po čem tvé srdce touží!<3

13 Džejní | Web | 27. prosince 2016 v 11:35 | Reagovat

krasny clanok <3
taketo zhodnotenie roka sa vzdy zide. clovek si uvedomi, ze mozno to nebol ten najlepsi rok v jeho zivote, pretoze kazdy rok ma aj svoje tieniste stranky. ale su tam aj tie uzasne dni prezite s uzasnymi ludmi. myslim, ze je super, ze mas okolo seba tolko ludi, ktori ta podrzia, vypocuju a mate podobne zaujmy a nazory. takych sa treba drzat, pretoze potom ziadny rok nebude uplne na nic.

14 Anna | Web | 28. prosince 2016 v 10:50 | Reagovat

[13]: Děkuju za úžasný komentář!
Ano, naprosto s tebou souhlasím. Je důležité si okolo sebe udržet pozitivní energii, milé lidi a nezaobírat se tím, co přijde a jak zlé to bude :). Zejména - snažit se takové budoucnosti co nejlépe vyhnout :). Ať je pro tebe rok 2017 jen a jen krásným!

15 Leace Drayen | E-mail | 28. prosince 2016 v 14:51 | Reagovat

Když se zamyslím nad tím, jaký byl můj rok 2016 od začátku ke konce, napadá mě jediné - byl jako moře červánků. Obloha, co je zabarvená do šarlatova od zapadajícího slunce, ale pořád tam jsou chundelaté mráčky, co tomu dodávají méně krvelačný ráz.

Dokončila jsem taneční, aniž bych sobě nebo komukoliv jinému ublížila, a náramně si to užila, poprvé jsem cestovala přes půlku republiky úplně sama a musela tak spoléhat sama na sebe, udělala jsem první velký krok od svého rozhodnutí jít na gympl a vybrala si semináře, filozofovala jsem o životě nad kofolou s kamarádkami a smála se tomu, že Naty od šesti let má noční můry o tom, že ji chce rozšlapat brachiosaurus (do teďka mi to přijde neskutečně zábavné :D), začala jsem přidávat na Wattpad, z čehož se vyklubovalo opravdu skvělé malé dobrodružství. Tohle všechno jsou moje obláčky, nadýchané a pěkně načervenalé. Jasně, že těch černých mraků bych taky našla požehnaně -pohádala jsem se s pár lidmi, odcizili jsme se s nejlepším kamarádem, s člověkem, kterému jsem říkala všechno a on říkal všechno mně a já si myslela, že to pomyslné "my" bude trvat věčně. Bolelo to. Stálo mě to několik probdělých nocí, kdy jsem přemýšlela, co jsem udělala špatně, spoustu slz a spoustu dlouhých zpráv, na které jsem dostávala jednoslovné odpovědi. Ale stejně by ta obloha bez těch pár černých mráčků nebyla tak hezká.

A poznala jsem i spoustu nových lidí, úžasných, podporujících, milých lidí, kterým ty tak nějak vládneš. Jsem za tebe neskutečně vděčná, abys věděla. Za každé slůvko podpory, za každou sáhodlouhou odpověď na moji sáhodlouhou zprávu, zkrátka za všechno. Mám tě ráda.

Doufám, že tvůj rok 2017 bude taky plný červánků, ale bez těch černých mráčků - anebo aspoň s jejich minimem. Doufám, že se dostaneš na svoji vysněnou školu. Doufám, že přestaneš poslouchat ty hlasy, co ti říkají, že na něco nemáš. Doufám, že to bude rok, kdy se vrabčátko vznese.

16 Smilee | Web | 30. prosince 2016 v 18:38 | Reagovat

Aah, při čtení tohohle článku mám velkou chuť jeden novoroční taky napsat. Vždy mě bavilo si celý rok zrekapitulovat a dát si to v hlavě dohromady. Ale stejně si jsem jistá, že ho nenapíšu a když už, tak nikdy nespatří světlo světa (s blogem jsem přestala z určitého důvodu a je mi jasné, že kdybych napsala jeden článek, zase bych se do toho zamotala).
Tenhle rok nebyl dobrý. To můžu říct s naprostou jistotou. Sice to nebyl jeden z těch nejhorších a stejně jako píšeš ty, najdou se skvělé chvilky, ale převažují je spíš ty špatné. První polovinu roku jsem měla dost problémů ve škole, jelikož se celá naše třída zamotala do jedné velké hádky a mně chvilku trvalo, než jsem zjistila, že celou dobu stojím na špatné straně a nechávám se ovlivňovat. A z toho potom byla spousta dalších problémů. A o známkách se už ani nezmiňuji.
Je strašně hezké, co jsi napsala o svých kamarádkách! Ráda sleduji, jak každý po svém dává svým přátelům najevo, jak je má rád. A já s jednou ze svých nejlepších kamarádek si to dáváme najevo trochu překrouceným způsobem (pokud by nás někdo slyšel, spíš by si myslel, že se nesnášíme).
Budu doufat, že rok 2017 bude lepší (a zatím podle mých předběžných plánů vypadá slibně). A snad se i ten tvůj vydaří! Přeji hodně úspěchů s blogem i s wattpadem. Strašně krásně píšeš a já si ráda čas od času tvé články přečtu! :))

17 miriabel | Web | 1. ledna 2017 v 18:51 | Reagovat

Uprimne, ja clanky, ktere zacinaji slovy: "Tohle byl muj nejlepsi rok.." vetsinou nectu. Byvaji casto hrozne prazdne... aspon pro mne... Takovy, rekla bych, presny opak tech Tvych...:)

Preji Ti taky (opozdene) krasny novy rok!

18 miriabel | Web | 1. ledna 2017 v 18:53 | Reagovat

Ted to zase vyznelo...:) Myslela jsem i s tim pokracovanim... ze jsou clanek pouhe fraze... samozrejme, ze lonsky rok mohl byt neci nejstastnejsi a nemusi to byt hned nuda :o)

19 Anna | Web | 1. ledna 2017 v 19:01 | Reagovat

[15]: Můj rok 2016 byl jakýmsi ročníkem, který mě naučil, že člověk musí tvrdě bojovat za to, čemu věří a co chce. Většinou to byl ale rok plný muk a probdělých nocí. Jsem neskutečně potěšena, že mě bereš jako jakéhosi vládce lidí, s kterými ses v roce 2016 seznámila. Moc mě to těší a nemohu se dočkat toho, až se v letošním roce konečně uvidíme :). Mám tě moc moc ráda a doufám, že tento rok pro tebe bude úžasný rokem, kdy dosáhneš všeho po čem toužíš, uděláš vše proto, abys ničeho na konci roku nelitovala. Děkuju za krásný rok <3.

[16]: Tolik chvály na mé psaní si ani nezasloužím :'). Moc ti děkuju za krásný komentář. Já sama jsem moc ráda, že se na mé stránky vracíš, ačkoli už nepíšeš sama. Doufám, že tvůj rok 2017 bude krásným rokem!

[17]: Haha, tak to tedy moc děkuju! ❤ I Já ti přeju vše dobré do tohoto roku také a snad se ti splní vše, co si umaneš :)!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama