Nejlepší knihy za rok 2016

31. prosince 2016 v 21:40 | Anna |  Papírový trůn
Jednou jsem potkala holku, která měla neuvěřitelně moc otázek. Všechno jí zajímalo, všechno jí udivovalo. Věděla, že píšu blog. Jedna z jejích otázek na toto téma byla, co mi přijde na psaní článků nejtěžší. Řekla jsem, že vymýšlení názvů. To mi opravdu nejde. Buď jsou mé názvy takové... nijaké, ničím nezajímavé a obyčejné. Jindy jsou naopak až moc lyrické a vůbec z nich nejde poznat o čem vlastně celý článek bude. Myslím, že to ale není jen mé dilema, ale že tím prochází spousta blogerů, spisovatelů, básníků... možná i malířů. Chci se vám proto omluvit za takový kostrbatý název, ale nic lepšího mě prostě nenapadlo.
Jak už tedy název vypovídá, dnes se zaměřím na nejlepší knížky za tento rok. Knih bude celkem šest a myslím, že vás můj výběr překvapí, možná až zaskočí. Všechny jsou totiž z fantasy žánru, jen dvě mají prvky romantiky. Každopádně si myslím, že všechny jsou až neuvěřitelně dobré.



NEDEJ SE

(Rainbow Rowellová)


Nedej se mi do rukou přišla jako recenzní výtisk krátce před začátkem školy. Nakladatelství YOLI se mě zeptalo, co bych si tak chtěla na konci léta přečíst a jelikož jsem už nějakou chvilku měla zálusk na novou knihu od Rowellové, bylo Nedej se jasnou volbou. Bohužel jsem krátce po domluvě odjela k moři, takže jsem celou dovolenou byla nedočkavá až se vrátím domů a pořádně se začtu do téhle oddychovky. Knížku jsem přečela za tři dny a ihned jsem na blog musela napsat recenzi, kterou si samozřejmě můžete přečíst zde.
Abych vám ale alespoň trochu přiblížila své emoce z ní... panebože! Tohle je jedna z těch knížek, které splňují snad všechny "pravidla" pro zařazení do YA literatury! Napětí, fantasy, humor, dobrodružství a v neposlední řadě špetka romantiky. Rowellová a já máme trošku komplikovanější vztah, protože knížka, kterou jsem od ní četla jako první byla Fangirl - a odvařená jsem z ní dvakrát nebyla. Když jsem knížku ale zkritizovala v této recenzi, řekli jste mi, ať jí hned neodsuzuji a doporučili jste mi k přečtení její druhé dílo Eleanor & Park. Moc šancí jsem knize nedávala, což bylo jen a jen dobře, protože mě E&P naprosto odrovnala. Po přečtení a následném zhodnocením tady jsem naprosto přehodnotila Rowellovou i její knihy.
Knížka má neuvěřitelně optimistickou obálku. Roztomilou, barevnou, stejně jako příběh sám. Mám takové knihy (a obálky) ráda, protože pokud nemáte zrovna na nic náladu a chce se vám akorát brečet, tyhle knížky vám zaručeně zlepší náladu. V originále kniha vyšla pod názvem Carry On a má u čtenářů velmi vysoká hodnocení.

DVŮR TRNŮ A RŮŽÍ

(Sarah J. Maasová)


Na tuto knihu jsem chtěla původně psát recenzi, ale nakonec z toho nějak sešlo, a tak jsem se rozhodla, že ji zařadím alespoň sem. Jediným důvodem, proč jsem na toto veledílo nenapsala recenzi je vlastně ten, že bych neměla nic, co bych knize vytkla. Maasová je jednou z mých nejoblíbenějších autorek a snad nikdy nepřestanu obdivovat její popisy, přirovnání a metafory. Je to pro mě taková knižní bohyně.
Dvůr trnů a růží je její druhá série. Autorka je spíše známější díky své prvotině Skleněný trůn, který se v Americe nedávno dočkal pátého dílu (když nepočítám díl, který se odehrává před dějem celé série). U nás v České republice vyšel v listopadu 2016 čtvrtý díl a v únoru 2017 by měl vyjít právě ten díl, který se odehrává před dějem celého příběhu.
Tato kniha se inspirovala známým příběhem Krásky a zvířete. Celý příběh je o dívce Feyre, která žije společně se svým otcem a dvěma sestrami v malé chatrči poblíž lesa, kam často chodí lovit, aby rodina nepošla hladem. Jednoho dne v lese narazí na obrovského vlka. Domnívá se, že jde o nebezpečný rod a tak jej zabije a kůži poté prodá na trhu. Hned následující den se v jejich světnici objeví další obrovský vlk (mluvící, mimochodem) a vyžaduje za vraždu svého přítele Feyre. Nebohá dívka opouští své rodiště společně se svým únoscem...
Příběh je úchvatný. Nic takového jsem v životě nečetla, přesto mám dojem, že Maasová hodně vycházela při vytváření Feyrina charakteru ze Celaeny ze Skleněného trůnu. Navíc obálka celého díla je fantastická a stejně okouzlující jako u Skleněného trůnu, ne-li více. V květnu 2017 má vyjít druhý díl pod názvem Dvůr mlhy a hněvu a snad ani nemusím psát, jak moc se na něho těším.
Pokud zrovna nemáte chuť na čtení něčeho těžkého a složitého, nebo hledáte něco z fantasy a zároveň romantické četby, Dvůr trnů a růží je jasnou volbou číslo jedna.

ŠŤASTNĚ AŽ NAVĚKY

(Kiera Cassová)


V čase, kdy sem tuto knihu píšu, stále ještě váhám, jestli je to dobrý nápad. Přestože jsem milovníkem (a fanatickým fanouškem) knižní série Selekce, nejsem si jistá, zda bylo Šťastně až navěky až tak silnou knižní záležitostí. Přesto si myslím, že za tento rok tato kniha patří spíše k silnějším.
První, co na knize zaujme, je obálka. Je optimistická a stejně holčičí a pohádková jako zbylé díly. Ovšem, to není to jediné, co čtenáře uhrane. Toto speciální vydání od zbylých čtyř knih je odlišné v tom, že nabízí i vlastní ilustrace, které jsou fantastické. Já osobně jsem do vydání této knihy odpočítávala dny - a v momentě, kdy vyšla (29.08., tuším) jsem kvůli ní objela půlku Prahy, jen abych si ji vyzvedla ve svém oblíbeném knihkupectví. Kresby mě úplně odzbrojily, protože ačkoli jsem o nich věděla, překvapil mě jejich styl i forma.
Jediné, co mě na knize opravdu zklamalo bylo, že na stránkách CooBoo (jméno nakladatelství knížky) slibovali, že se můžeme těšit i na mapu. Nevím jak vy, ale já si pod slovem "mapa" představila něco ve smyslu Tolkienovy mapy Kraje, nebo tak něco. Nic takového na vás ale v knize nečeká a já dodnes pátrám po té slibované mapě fiktivní Illey.
Čeho si na Šťastně až navěky cením nejvíce je, že Cassová zodpověděla naše nejčastější otázky po třetím dílu První. Co se stalo s ostatními dívkami z Elity? Jak probíhal život našeho páru po svatbě? Jaká byla ve skutečnosti Celesta, nebo jaký názor měl Maxon na Americu, když se poprvé setkali? Všechno je v knize zodpovězeno. A všechny čekal jejich vlastní šťastný konec.
Pokud o Selekci slyšíte prvně, určitě si přečtěte moje dvě recenze na první (tady) a druhý díl (tady).

VERTIGO

(Patrik Girgle)


Samotnou mě překvapilo, že jsem sem tuhle knihu zařadila, ale už je to tak. Vertigo jsem opět dostala od jednoho z nakladatelství, s kterým spolupracuji a bylo to takové... řekněme, že jsem tuto knihu vůbec neplánovala. Byla mi doporučena samotným nakladatelstvím a jelikož jsem v té době neměla moc chuť na tlusté knížky, souhlasila jsem. O čem kniha je, si můžete opět ve zkratce přečíst v této recenzi.
Kniha vyšla letos v září jako prvotina českého autora Patrika Girgleho. Krom toho, že má nádherný přebal a příběh je tak nadčasový, že zkrátka neexistuje šance, že byste si knihu nezamilovali, vyhrála Vertigo i literární soutěž Knižního klubu za 21. ročník.
Já osobně tiše doufám, že se Girgle mezi tou hromadou autorů neztratí, ale vzhledem k tomu, že dokáže tak přirozeně mluvit o těžké době, že to přečte (a pochopí) i úplný mimoň, tak dokáže i pořádně vzít za srdce. Já sama jsem po přečtení Vertigo ještě několik dní do noci přemítala nad celým příběhem a nad tím, jak malo stačí k tomu, aby se vše změnilo, rozplynulo. Vždycky bychom měli ale pamatovat na jedno: Mohlo by být mnohem, mnohem hůř.

HARRY POTTER A PROKLETÉ DÍTĚ

(J. K. Rowlingová, John Tiffany, Jack Thorne)


Prokleté dítě jsem chtěla snad od okamžiku, kdy vyšlo. Ironií bylo, že datum českého vydání bylo stanoveno na 23. září a já slavila své narozky dvaadvacátého. Neměla jsem tedy šanci knihu dostat k narozkám a jelikož jsem většinou úplně švorc, až do Vánoc jsem si ho nekoupila a s pláčem odmítala všechny nabídky k půjčení.
Musím se vám přiznat, že české vydání se mi líbí mnohem více, než to původní. Povrch knihy je takový sametový, menší a zkrátka praktičtější. Přebálka je oproti ostatním knížkám HP trochu odlišná a neobvyklá, ale vzhledem k tomu, že to není z dílny Rowlingové se to dalo očekávat.
Z internetu jsem vypozorovala, že existují tři skupiny lidí. Jedni jsou ti, co je odradí už samotná myšlenka, že je kniha psána jako hra (v rolích), a tak si toto dílo ani nepřečtou. Druzí tvrdí, že Tiffany a Thorne vůbec nepochopili podstatu některých charakterů, tudíž je kniha opravdu špatná a postrádá kouzlo. No a pak jsme tu my, třetí vrstva, kteří nadšeně jásáme, protože tihle dva pánové dali konečně prostor nedoceněným postavám, které jsme všichni milovali (viz. Draco Malfoy).
K Dracovi se chci ještě samostatně vyjádřit. Moc mě potěšilo, že měl v Prokletém dítěti tolik prostoru, protože jsem ho měla vždycky ze všech hrdinů nejraději. Líbilo se mi proto, že v osmé knize se nám takhle otvírá a ukazuje lásku k někomu jinému. Takže pokud stále váháte s přečtením knížky, protože se bojíte, že to prostě nebude ono, já vám dávám v čtení zelenou. Už jen z důvodu, že postavy, které nebyly hlavní, nebo neměli příliš místa k sebevyjádření se, v Prokletém dítěti ten prostor dostávají.

HARRY POTTER A KÁMEN MUDRCŮ

(J. K. Rowlingová, Jim Kay)


A nakonec bych ráda zmínila svou asi nejkrásnější knížku. Sice nevyšla v tomto roce, nýbrž v roce minulém, ale myslím, že je nutno ji zmínit. Pokud jste totiž právě dočetli "reinkarnaci" Harryho, a to sice osmý díl Prokleté dítě a jste zklamaní, že už je zase "po" Harrym, můžete si ho připomenout v ilustrované podobě! Jim Kay je úchvatným ilustrátorem, který se rozhodl ilustrovat všechny díly Harryho Pottera. U nás v češtině zatím vyšel první díl (2015) a letos v říjnu i druhý díl.
Jak můžete vidět na fotografii, jedná se o opravdu nádherné ilustrace obohacené úchvatným a typickým stylem psaní mistryně Rowlingové. Uznávám, že knížky jsou trochu dražší, ale pokud má hned po Novém roce někdo z vašich známých narozeniny (a je fanouškem kouzelnického světa), tímto nepohrdne.
Mě na knížce moc potěšilo, že ilustrace nejsou okopírované podle filmu, ale že si Kay zachoval svoji představivost a postavy, místa, nebo například Moudrý klobouk, namaloval dle sebe.

~


Doufám, že se vám tento poněkud neobvyklý článek líbil, protože mě opravdu bavilo jej sepisovat! Všem, kteří jej čtete ještě dnes, přeju šťastný nový rok v okruhu vašich blízkých - a víte co se říká: "Jak na Nový rok, tak po celý rok."
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lauralex | Web | 1. ledna 2017 v 1:06 | Reagovat

A mně zase někdy přijde, že ty názvy je to jediné, co mi na tom článku jde. :D

Nedej se a Šťastně až navěky jsem dostala od Ježíška, tak se těším. :)

Harry je klasika. Ne že bych ho úplně žrala, ale první díl je prostě nejlepší, o tom žádná.

2 Anna | Web | 1. ledna 2017 v 11:15 | Reagovat

[1]: Doufám, že se ti Šťastně až navěky a Nedej se bude líbit stejně (nebo ještě víc), jako se líbili mně :).
Já Harryho zbožňuji, takže jsem všechny knížky přečetla jedním dechem.

3 Shetlandy | Web | 1. ledna 2017 v 13:25 | Reagovat

S Rowellovou jsem se ještě nesetkala, a vlastně abych pravdu řekla, ani mě nijak zvláště neláká. Na druhou stranu Massová je jiný šálek kafe - miluju ji a její knihy! Prozatím ještě před ACOTAR stojí na prvním místě Skleněný trůn, ale zřejmě jen proto, že má více dílů a s každým ten děj neskutečně graduje. Těším se na Krvavé ostří a ještě více na Říši bouří. Každopádně se těším také na Dvůr mlhy a hněvu; snad se dočkám více Rhyse. :D
Prokleté dítě se mi líbilo, vůbec mi nevadilo, že je napsané formou scénáře a to ilustrované vydání je skutečně krásné; párkrát jsem ho v knihkupectví obdivovala. :)

4 Anna | Web | 1. ledna 2017 v 13:42 | Reagovat

[3]: Já nedokážu pochopit, co všichni vidíte na Rhysovi :D. Jako je fajn, to ne, že ne, ale prostě Tamlin je Tamlin! Úplně ho miluju a jestli bude v dalším díle nějaká líbačka s Rhysem, Maasovou si najdu a něco jí udělám :D.
Já k Vánocům dostala teď druhý díl Skleněného trůnu a nemůžu se dočkat, až se do něho pořádně ponořím. Bohužel nevím, kdy to bude, protože teď je přednější učení, než knihy :/.

5 Shetlandy | Web | 1. ledna 2017 v 13:52 | Reagovat

[4]: Tamlin je fajn, ale Rhys se spíše blíží k mužům, kteří by mě zaujali. Je to takový správný zmetek. Obávám se, že se bez něčeho takového druhý díl neobejde; vezmeme-li v úvahu Feyerinu a Rhysandovu dohodu. :D
Je skvělý, ještě lepší než ten první - ale taková Mass asi je. Některé série jsem takové, že další díly něco navíc postrádají a její knihy naopak jsou s každým dalším dílem lepší a lepší. :) Tak snad se k ní dostaneš brzy. :)

6 Leace Drayen | E-mail | 2. ledna 2017 v 11:36 | Reagovat

Náhodou si myslím, že názvy článku vymýšlíš obstojně! A jsou případy, kdy prostě originální název člověk nevymyslí, ani kdyby se sakra snažil :)

Když jsem rozklikla tenhle tvůj seznam, trochu jsem se sama nad sebou musela zamyslet, protože jsem žádnou z těch knih - krom Prokletého dítěte a (neilustrovaného) Harryho Pottera - nečetla. Nedej se si však hodlám přečíst hned poté, co dočtu Fangirl. Zaprvé se mi líbí ta myšlenka "fanfikce" na neexistující knižní sérii (protože - a snad teď neplácám nějakou kravinu - Gemma T. Leslie neexistuje, že?), zadruhé je to příběh o lásce dvou kluků a já mám takové knihy ráda, třebaže jich je podle mého pořád strašně málo. A pak se musím podívat v knihovně na Vertigo, protože je to podle mě ten typ knihy, co by se mi mohl líbit.

Ohledně Cassové si nejsem zrovna dvakrát jistá, zda by se mi celá série Selekce líbila, každopádně se na ni taky podívám, protože pokud ji doporučuješ, nemůže to být špatné čtení. A stejně tak obhlédnu tvorbu Maasové.

Já mám (shodou okolností) doma taky jednu knížku, kterou ilustroval Jim Kay, a musím říct, že ji řadím mezi ty nejkrásnější kousky, co moje knihovnička ukrývá. Už jsem ti o ní říkala, jmenuje se Volání netvora, a mimo silného příběhu je nádherná i celým  grafickým zpracováním. Mít doma ilustrovaného Pottera by bylo úžasné, každopádně - heh, moje peněženka většinu času krvácí z nedostatku financí, takže jsem zvědavá, za jak dlouhou dobu bych si na to našetřila. Možná, že kdybych si přestala kupovat kafe s různými prapodivnými příchutěmi, mohla bych si ji do srpna, kdy mám svátek, pořídit. Ale moc realisticky to nevidím :D

Kdybych měla takhle na místě sestavit kraťoučký seznam nejlepších knížek, co jsem za letošní rok přečetla, dominoval by mu příběh Co mě naučil tučňák od Toma Michella. A rozhodně bych tam zařadila ještě V lese visí anděl, úžasný detektivní příběh ze severu. Pak rozhodně Prokleté dítě, protože to pro mě bylo příjemné překvapení ke konci roku. A Poslední aristokratka, protože ta knížka mě rozesmívala od první stránky až do konce.

7 Kik | E-mail | Web | 3. ledna 2017 v 14:24 | Reagovat

Myslím, že jsem našla další knihu, kterou si rozhodně při troše peněz zaběhnu koupit do knihkupectví- Nedej se od Rowellové. :) Četla jsem i tvoji recenzi a dost mě zaujala.
Stejně tak Vertigo, kterou znám taky díky tobě, moc se mi líbila, dokonce jsem ji půjčila i kamarádce, která z ní byla dost zmatená, ale prý ji zaujala. :)

8 Anna | Web | 3. ledna 2017 v 21:05 | Reagovat

[6]: Tak to jsem ráda, že si to myslíš. Já mám dojem, že jsem v tom prostě prkno; někdy je to příliš škrobené, jindy moc nevyzpytatelné.
Hehe, musím se přiznat, že hned poté, cos napsala, že Gemma Leslie neexistuje, začala jsem googlit a byla sama překvapená, neb jsem opravdu myslela, že je to typická fanfikce! :D Ale opravdu ji mile doporučuji. Sice místy připomíná až moc Harryho Pottera a jeho svět, ale moc se mi tam líbí vtipné provedení kleteb, nesvůr a že jsou hlavní hrdinové čas od času sprostí, protože myslím, že tahle... pubertální stránka, dejme tomu, je něco, co naopak HP postrádá. Snad se ti bude líbit :).
Upřímně, Cassovou zbožňuji, ale myslím, že tak náročného čtenáře (jen v dobrém myšleno!) jako jsi ty, by neuspokojila. Její příběh je psán odlehčenou formou a je to opravdu naivní příběh o tom, jak princ potká svou princeznu. Ale já tu naivitu v knihách mám ráda. Takže tak no :D.

Volání netvora je kniha, kterou mám od tebe hned po Kafkovi vyhlídlou už pěknou chvilku :D. Kafka k mé sbírce už patří a ačkoli se jedná o poněkud těžší dílo, je to fantastický příběh. Nejspíš proto si tak dlouho brousím zuby na Netvora. Až budou penízky, mrknu se po něm :).

Tučňáka obdivuji každé pondělí a někdy i čtvrtek, když se vracím z doučování na gymplu. Cestičkou, kterou se jde k metru je totiž při cestě hned PĚT knihkupectví (zahrnuji i jeden nádherný antikvariát)! Vždycky si řeknu, že tam jen nahlédnu a nakonec mi volá mamka a rozzuřeně zjišťuje, kde sakra jsem :D.
Tučňák je krásně zpracovaný, co se týče grafické stránky, takže snad bude takhle dobrý i psaný :).

[7]: Tohle je důvod, proč mě tolik baví psát recenze; to, že si člověk na základě mého doporučení tu knihu opravdu koupí a přečte :'). Nedej se je jedna z lepších, lehčích (odpočinkových) knih, které jsem přečetla. Mám ji opravdu ráda a myslím, že je to tvůj styl četby - alespoň co jsem vypozorovala :).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama