Dreamologie

27. února 2017 v 22:02 | Anna |  Recenze pro mudly
Víte, taková recenze to není jen tak. Někdo si určitě myslí, že přečíst knihu je všechno; dál už stačí jen sepsat nějaký klady a zápory a je to ani ne za hodinku. To jste ale na omylu! Taková recenze... ta se peče dlouho. Přečíst knihu je sice úplný základ, jakási malta, ale k maltě je zapotřebí i cihel a dalších potřebných věcí.
Dreamologii jsem tedy přelouskala ani ne za den. Byla to čtivá knížka. Jenže, ačkoli plná dojmů, jsem napsat recenzi nemohla. Chyběly mi fotky, které bych do článku mohla použít. A bohužel - nebo snad bohudík? - jsem je nafotila až včera. A včera nefungoval blog.cz, protože probírala jakási aktualizace celé domény.
Proto tedy píšu až teď. O to víc ale doufám, že ve článku uvidíte tu snahu o to, napsat co nejlepší recenzi.



Alice je normální dívka, která žije úplně normálním životem. A přestože se její maminka před deseti lety vypravila kamsi do Afriky, aby prozkoumala tamní život goril a už se nevrátila zpátky, to je se jí s jejím tatínkem relativně dobře.
Alice má ale tajemství, o kterém ví jen ona a její nejlepší kamarádka Sophie - tajemství, které ani není reálné. Dívce se totiž každou noc zdá o jejím snovém klukovi Maxovi, s kterým podniká všelijaké zvláštnosti a výpravy. Krom toho, že je Max zkrátka... klukem ze snů, je ale také vymyšlený. Neexistuje.
Alespoň to si Alice (a Sophie) myslí do okamžiku, než se dívka musí z milovaného New Yorku přestěhovat do Bostonu a začít zde chodit i na novou školu - kde ho potká! Maxe! Z masa a kostí!
Ale věci většinou nevychází tak, jak si je vysníme...

"Máme jeden druhýho bez ohledu na sny."

- Max

S touhle knížkou bylo hrozně moc problémů. Vážně. S Radkem, příjemný mladík z Euromedie s kterým domlouvám knížky na recenze, jsme se dohodli na zaslání Dreamologie už někdy v první polovině prosince. Radek mi jí pak zaslal někdy začátkem Nového roku a ke konci ledna jsem měla obdržet od České pošty potvrzeni o převzetí. Jenže ejhle! Nevím, jestli to je problém jen ve vesničce kousek za Prahou, kde žiji, nebo v celé republice, ale u nás jsou pošťačky a pošťáci neuvěřitelně nespolehliví. Takže žádné potvrzeni nedorazilo, ba naopak, zaslali knížečku zase hezky zpátky do nakladatelství. Nakonec jsme to pomocí mailů nějak vyřešili s Radkem - a mým kamarádem Adamem, který shodou okolností chodí k nám na školu o svá roky níže a je synem jednoho vlivného člověka z YOLI. Důležité tedy je, že knížka nakonec zaujímá místo v mé knihovničce.

Obálka knihy je přesně typickým stylem YA. Ne přímo dětská, ale taková, aby působil a na pohled mile a vlídně - tento úkon splnila na jedničku. Musím říct, že mě tyto jemné obálky vždycky osloví. Inu, kus té dívky ve mně opravdu je, nelhali.
Proto hodnotím obálku mírně nadprůměrně.

Abych se přiznala, Lucy Keatingová je pro mě stále oříškem. Myslím však, že to pro všechny. Dreamologie, v originále tedy Dreamology je její prvotinou. Nyní v Americe vychází její druhé dílo pod názvem Literally.


Postavy nebyly takové, aby si u nich člověk dřepl na zadek a řekl si: "Páni, tak tohle už nikdo nepřekoná." Ne, to opravdu ne. Tyto postavy byly druhém spíše slabší, co se týče zpracování, ovšem byly tak neuvěřitelně milé a... roztomile potrhlé, že si je čtenář ihned zamiloval.
Alici jsem měla ráda. Byla takovým tím vyhovujícím středem mezi výborným a hrozným; což jsem upřímně i čekala. Jelikož se příběh odehrával z jejího pohledu, často se jí hlavou honily šílené myšlenky, tak vtipné, že jsem se zkrátka neudržela a musela se smát jak šílená třeba v MHD. Ano, lidi si ode mně odsedali.
Max byl takový ten typický kluk, kterého všichni chceme, nebo alespoň vidíme, že ho všichni chtějí. Populární, chytrý, tajnůstkář, hezký... vše, co dívky od chlapce očekávají. Já ho měla ráda, ale nebyl mou oblíbenou postavou... byl druhou.
Nejraději jsem zkrátka měla Olivera. Ano, Olivera, chlapce, který ze sebe celou knihu dělá šaška a touží po pozornosti Alice, která je však bláznivě zamilovaná do Maxe. Připomínal mi trošku mě samotnou, až na to, že já jsem spíše ta, co se drží opodál a celý ten milostný skandál pozoruje z povzdálí.

Zápletka knížky nebyla nikterak složitá. Šlo tam doslova o jediné: o sny. Zjistit, proč jsou navzájem propojené a jak tomuto propojení zabránit. Zároveň se však neodcizit. Bylo to ke konci ale nádherně popsáno a člověk najednou pochopil, co tím chtěl vlastně básník říci - taktéž je uvnitř příběhu hmatatelná metafora, co se týče našeho denního snění.

Já upřímně mám tyto lehké oddechové knížky ráda. Je to takový odpočinek mezi veškerou tou složitou literaturou, nebo literaturou, která vám v noci nedá spát. A nejspíš proto po ní určitě ještě letos minimálně jednou sáhnu.

Za recenzní výtisk mockrát děkuji nakladatelství YOLI.

8/10*

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 cincina | Web | 27. února 2017 v 22:32 | Reagovat

Na Dreamologii se teprve chystám, takže jsem hodně zvědavá, jaké to bude:)
Musím ti pochválit recenzičku, protože tohle se tak dobře četlo:D Nejsem na tvém blogu poprvé, ale dneska mám pocit, že je to tady takové... jiné. Lepší:) Takže jen tak dál:)

2 Anna | Web | 27. února 2017 v 23:04 | Reagovat

[1]: Jé, tak to tedy mile děkuju, moc mě tvůj komentář potěšil :). Doufám, že můj blog ještě několikrát navštívíš a jsem opravdu moc ráda, že se ti tu líbí!

3 Eliss | Web | 28. února 2017 v 8:29 | Reagovat

Recenze je fajn, je vidět že tě knížka zaujala, ale pro mě asi nebude ;-)

4 Anna | Web | 28. února 2017 v 8:39 | Reagovat

[3]: Jsem ráda, že se ti recenze líbila a doufám, že v budoucnu tu třeba najdeš nějakou knížku, kterou by sis chtěla přečíst :).

5 Shetlandy | Web | 28. února 2017 v 18:28 | Reagovat

Pěkná recenze, nevím ale, jestli bych po knize sáhla. :D Každopádně jsem si všimla, že jsi přečetla Město z kostí a strašně mě zajímá tvůj názor. <3

6 Leace Drayen | E-mail | 28. února 2017 v 18:33 | Reagovat

O téhle knížce jsem už hodně slyšela. Kamarádka, se kterou si vyměňujeme názory ohledně povinné četby, ji dostala k Vánocům od své vzdálené tetičky a, přestože normálně YA literaturu nečte a neuznává, ji přelouskala během pár večerů. Nebyla z ní tedy nadšená, stejně jako ty považovala postavy za nemistrné, nepropracované, plus mluvila o předvídatelnosti děje, ale nakonec zkonstatovala, že YA není tak hrozným žánrem, jak si myslela (možná, že se mi podaří jí v budoucnosti podstrčit ještě nějaké jiné dílko :D). Takže poměrně slušné hodnocení.

Sice si knížku asi nepřečtu, protože si nemyslím, že by mi sedla, ale recenze byla povedená. Heh, jako kdybychom od tebe dostávali něco jiného.

Hrozně se mi líbí první fotka. Ten medvídek je úžasný, máš krásné povlečení a navíc, co je ze všeho nejdůležitější, jsi tam hrozně roztomilá! Je zvláštní, jak moc člověk ve spánku (byť v tom předstíraném) vypadá mírumilovně.

Doufám, že se máš dobře, že jsi v pořádku a pořádně jíš (heh, narážím na předchozí článek), že sis prázdniny skvěle užila a plná vnitřního klidu a odpočinutá vešla do školního stereotypu tou pravou nohou :D. Já si teď konečně užívám svých vytoužených prázdnin, třebaže vyloženě trpím představou, že zítra už je středa, což znamená, že se láme týden a půlku volna mám za sebou.

7 Leace Drayen | E-mail | 28. února 2017 v 18:51 | Reagovat

[5]: Musím říct, že mě také moc zajímá tvůj názor na TMI!

8 Anna | Web | 2. března 2017 v 21:58 | Reagovat

[5]: Ano, ano, recenze bude co nevidět, ještě musím udělat fotky a bude to - nicméně se nemůžu dočkat, až si jí přečteš a napíšeš mi na ní názor! Do tý doby budu hrát tajemnou :D

9 Anna | Web | 4. března 2017 v 21:06 | Reagovat

[6]: Haha, ty jsi prostě neuvěřitelná - tvé komentáře mají v sobě takové kouzlo, že většinu času, kdy si je čtu, se culím jak trdlo :'). Nicméně, to není pravda! Ne všechny mé zveřejněné texty jsou dobré. Přesto jsem ráda, že ti to tak připadá :).

Děkuju! S fotkami si vždycky vyhraju nejvíce. Baví mě vymýšlet nápady a baví mě, když mě někdo fotí. Nemyslím to nějak namyšleně nebo arogantně, spíš se mi líbí ten pocit, že jsem středem něčí pozornosti. Je to takový střed zájmů, protože jinak jsem povětšinou zalezlá v koutě s knížkou, hlavně aby mě nikdo nerušil.

Ano, jím pořádně, přesto se mi nedaří nabrat kila, jak mi bylo v nemocnici doporučeno. Zítra jdu ale s přáteli z lyžáku na oběd do pizzérie, tak počítám s tím, že se pořádně nacpu :D.
Užívej si zbytek prázdnin a po přijímačkách se vážně musíme domluvit a vidět se ♥!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama