Dva proti Říši

3. února 2017 v 21:55 | Anna |  Recenze pro mudly
Stále cítím jak zuřivě a neklidně mi tluče srdce. Jak se mé prsty samou nervozitou a vzrušením a napětím třesou. Mé oči před pár minutami vyplavily celý oceán slaných slz. Smáčely mi tváře, kalhoty, ale hlavně mou duši a mysl, která po přečtení této knihy už nikdy nebude stejná. Nikdy, přísahám, že nikdy předtím jsem se necítila tak zlomená, zesměšněná a ztracená. Zároveň však při psaní těchto řádků cítím neuvěřitelnou hrdost za to, že tito lidé byli ze stejné země, stejného kraje, mluvili stejným jazykem. Bili se za stejnou zemi, stejný národ. A já jim mohu vzdát hold jedině tím, že o nich napíšu jeden malý krátký a ve společnosti brzy ztracený článek.



Píše se rok 1941, když je dvěma mladým vojákům a zároveň nejlepším kamarádům, Janu Kubišovi a Josefu Gabčíkovi přidělen nebezpečný úkol nesoucí název Anthropoid. Dvojice žijící v exilu v Anglii se nemůže dočkat až se vrátí do rodných Čech - nikdo z nich však nepočítá s tím, že život v protektorátu vypadá tak bídně.
Když jsou v prosinci '41 vysazeni společně se svými kamarády ze skupin Silver A a Silver B nad Plzní, vědí, že je čeká spousta těžké práce. S pomocí svých kontaktů naleznou útočiště u jistého Jana Zelenky, který má shodou okolností několik svých lidí na Pražském hradě - pracovišti zastupujícího říšského protektora Obergruppenführera Heydricha. Kubiš s Gabčíkem s jejich pomocí získají několik důležitých informací o harmonogramu protektora a za několik měsíců na něho spáchají atentát. Je jim jasné, že od tohoto okamžiku se Němci nezastaví, dokud je nenajdou - nyní jsou jen oni dva proti celé Řiši.

"Vypadá konec takhle?"

- Josef Gabčík

Od okamžiku, kdy jsem se v páté třídě na prvním stupni základky dozvěděla o tom, že existovala jakási válka s názvem "druhá světová", jsem se o událostech té doby začala do podrobna zajímat. Po přečtení mnoha a mnoha a mnoha deníků z koncentračních táborů a jiných knih pojednávajících o této době, jsem ale nakonec vždy skončila u otázky: Proč. Proč a jak byl někdo schopen spáchat tyto hrůzy - na lidech? Na stejném živočišném druhu, na tom samém druhu, který měl stejná práva na život, jako ti, kteří byli z Německa?

Je mnoho lidí, kteří mi řekli, že je tato doba moc nebere, nezajímá. Já vím; sto lidí, sto chutí. Měla bych teda tento názor akceptovat a přenést se přes něj, ale já nemohu. Tohle je doba, kdy se tento národ, který nyní nazýváme národem zlodějů a alkoholiků zachoval hrdinně. A je to také část historie, která mě dovedla k názoru, že jsem neuvěřitelně hrdá na to, že jsem jeho součástí - ano, jsem hrdá na to, že mohu být Čechem.
A proto by se tyto příběhy a spisy z té doby měly číst a měly by nás zajímat.

A nyní k samotnému hodnocení knihy.

Obálka je stejná jako u recenze Před pádem - tedy stejný styl. Velké tučné písmo hlásá název knihy a přes tento text je ještě napsána vyhláška, která byla v roce 1942 vyvěšena po celé České republice - odměna za dopadení atentátníků. Obálka se mi líbí, má takový melancholický nádech, ale rozhodně to není nejkrásnější obálka, kterou jsem kdy viděla. Hodnotím ji ale nadprůměrně.

Jiří Šulc za tuto knihu získal v roce 2006 prestižní Literární cenu Knižního Klubu. Už v minulosti jsem zde recenzovala jednu knihu s tímto oceněním a to konkrétně Vertigo. Styl psaní tohoto autora mě velmi zaujal, ačkoli mi ze začátku vadila přehnaná délka kapitol - ano, kapitoly v této knize mívaly minimálně třicet stránek. Časem ale zjistíte, že by bylo nemožné nacpat takovou spoustu událostí do krátkých kapitol, takže to postupem děje přestanete vnímat.
Dva proti Říši je autorova prvotina. Šulc mě velmi zaujal a na jeho stránkách jsem si stačila povšimnout, že je - co se literární činnosti týče - zaměřen na historické události, které se děli na našem území během 2. světové války. Mám tedy určitě v plánu si od něho přečíst i další díla.


Hlavní dvojici jsem si zamilovala. Vykreslení jejich charakterů bylo tak famózní a jak nám Šulc odhaluje i v Poznámce autora dle skutečných záznamů a výpovědí skutečné, že jsem sama sebe častokrát načapala při zatajování dechu. Musím se přiznat, že Kubiš mi byl něčím sympatičtější, ale za boha si nevzpomenu, proč tomu tak bylo. Gabčíka jsem ale měla ráda pro jeho nápady a upřímnost - oba měli navíc přesně ten typ humoru, který nejde nemilovat. Teď ukradnu větu svému tátovi, ale musím říct, že tento národ si je nezasloužil - tak odhodlané mladé kluky, kteří chtěli zachránit tuto zemi od nacistů. Kluky, kteří věděli, že jdou na smrt, přesto připraveny bojovat do posledního dechu.
Svým způsobem mi k srdci přirostli úplně všichni - dokonce i Karel Čurda. Mimo G. a K. jsem měla ráda hlavně Valčíka, který mi přišel roztomilý a vtipný, zároveň však odvážný a nebojácný.

Zápletka knihy byla velmi rozrostlá. Některé části popisovali dění v gestapu a na Hradě - zkrátka život nacistických Němců, kteří šli proti odboji. Poté tu byli části s Kubišem a Gabčíkem. A nakonec části, které buď nelze zařadit, anebo části o jiných odbojářích.

Na závěr bych chtěla tedy zopakovat to, že jsem hrdá na to, že jsem Čech. Vědět, že díky nim odvolala Británie svůj podpis pod Mnichovskou dohodu. Vědět, že oni mají část zásluhy na tom, že dnes nejsme součástí Německa.

Děkuji vám, hoši.

10/10*

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Gabriella | Web | 3. února 2017 v 21:58 | Reagovat

Fotky jsou jako vždy dokonalé.
Knihu jsem nečetla, ale byla jsem se třídou na filmu v kině a byl to nádherný,ale smutný film. Ke konci jsem brečela. Herecké obsazení bylo perfektní a celý film také. Díky tobě jsem se dozvěděla, že je kniha -děkuju! ♥

2 Anna | Web | 3. února 2017 v 22:01 | Reagovat

[1]: Haha, jako vždy děkuji, stálá fanynko mých fotek! ♥
Já zase nevěděla doteď o filmu, takže se na něho - až trochu zklidním tlukot svého srdce a své myšlenky - určitě podívám :). Děkuju za doporučení!

3 Bobouš | E-mail | Web | 3. února 2017 v 23:33 | Reagovat

Pozor na holt a hold (první odstavec). ;)

Tvoje recenze se mi líbí, já je nikdy nějak nedokážu dát dohromady. :D

Osobně celkově dějiny neřeším. Co se stalo, stalo se, možná se z nich můžeme poučit, být rádi za naše hrdiny, ale to je asi tak všechno. Neumím se do toho vžít a asi proto mě to ani dvakrát nebere.

Ale na druhou stranu chápu tvoje pocity. Některé knížky jsou napsané tak, že doslova "berou dech" a to za to pak stojí. :)

4 Shetlandy | Web | 3. února 2017 v 23:40 | Reagovat

Opět ti musím na začátek pochválit fotky; jako vždy jsou skvělé!
Samotná recenze mě celkem navnadila; jsem si vědoma hrdinů, kteří v té době za naši vlast bojovali, ale nijak zvláště mě knihy o historii nebaví, u této se možná pozastavím, když ji uvidím v knihovně.
Opět skvělá recenze. Vždycky mě takovéto články, u kohokoliv, neskutečně baví už jen proto, že sama nedokážu dát dohromady své pocity z něčeho.

5 Anna | Web | 3. února 2017 v 23:41 | Reagovat

[3]: Děkuji, už jsem to opravila :)!
To máš jistě pravdu. Já jsem hodně empatická a citlivá, řekla bych, takže mě dokáže odměkčit spoustu věcí a historie je zkrátka toho součástí.
Děkuji za upřímný komentář!

6 Anna | Web | 3. února 2017 v 23:44 | Reagovat

[4]: Jé, moc děkuju :). Zrovna před chvílí jsem si u tebe četla poslední článek a rozplývala se nad fotkami, takže... :D
Jsem nadšená, že tě tato knížka zaujala!!! Jestli na ní narazíš, určitě mi dej vědět, jak se ti líbí/líbila - potěší mě to :').
To si nemyslím - jde jen o praxi, nic víc v tom není. Když si přečteš mé první recenze, byla to tragédie. Myslím, že už jsem trochu pozbyla zkušeností a ty recenze mají hlavu a patu :D.

7 Eliss | Web | 4. února 2017 v 10:17 | Reagovat

Děkuji za tip, poptám se v knihovně! :-)

8 Belluška | Web | 4. února 2017 v 10:34 | Reagovat

Úžasná recenze. Taky mám ráda příběhy z druhé světové, nejvíc ty pravdivé. Mám ráda, ale celkově pravdivé příběhy z jakékoli doby. Navnadila jsi mi. Teď mám na seznamu plno knížek, které si chci přečíst. Tak si ji tam taky napíšu :)

9 Belluška | Web | 4. února 2017 v 10:38 | Reagovat

Máš moc pěkný blog, nechceš se spřátelit ?

10 Anna | Web | 4. února 2017 v 10:39 | Reagovat

[7]: Jsem ráda, že jsem tě navnadila!

[8]: Tak nejdříve ti musím poděkovat za krásný komentář, vždy mě potěší :).
Já sama mám moc ráda knihy, které byly sepsány na základě skutečnosti, takže ti naprosto rozumím. Myslím, že teď jí v Neoluxoru prodávají za 250,- ale nejsem si na sto procent jistá :).

11 Anna | Web | 4. února 2017 v 10:40 | Reagovat

[9]: Já nezpřáteluji, chodím na blog, pokud mě zaujme :). Podívám se na ten tvůj!

12 Čerf | E-mail | Web | 4. února 2017 v 13:08 | Reagovat

Myslím, že dějiny a dějinné události je nejlepší snažit se pochopit přes konkrétní lidi a jejich osobní prožitek a pohnutky. Najednou to není jen řádek učebnice s letopočtem. Pěkný článek.

13 N. | 4. února 2017 v 16:10 | Reagovat

V obdivuhodném příběhu mi schází diskrétně opominutý rotný Čurda z výsadku, a lékař z německého generálního štábu, který rychle se uzdravujícího Heydricha na Bulovce konečně úspěšně  otrávil sulfonamidy. A tak se další česká národní báje o "odboji proti nacismu" více než třičtvrtě století násilím cpaná do hlav českého proletariátu při prvních pokusech o zkoumání historických fakt rozpadá v zajímavou hru cizích zpravodajských služeb, a celkem zbytečný a nakonec i nepříjemný osud pár užitečných idiotů, jako vždy...

14 snilekpise | Web | 5. února 2017 v 12:42 | Reagovat

Wooow :) miluji druhou světovou válku :) tedy.. ne jako jeden kamarád, který je do toho fakt zažranej - hl. kvůli tomu, že je vlastenec, ale miluju to tajemno a to, jak mohl někdo něco takovýho udělat.
Za další miluju horory a psycha, navštívila jsem už dva hodně významný koncentráky a miluju Gabčíka a Kubiše <3 ta odvaha a tak :) nemůžu tomu uvěřit, ale chtěla bych si tu knihu přečíst (normálně ze mě uděláš vášnivýho čtenáře :B) :3 určitě ji ukážu i kamarádovi - pokud ji nemá ještě přečtenou :B
moc se mi ta recenze líbila a co hlavně se mi líbí je tvůj styl knížek :) mám fakt radost :3 :)

15 Anna | Web | 6. února 2017 v 19:29 | Reagovat

[14]: A o to jde! Jsem nadšená, když mi sem píší lidé, že jsem je navnadila s poté jejich komentáře s tím, jak se jim kniha líbila, či nelíbila :)<3

Kubiš a Gabčík byli/jsou národní hrdinové a milovat je je jakýsi druh povinnosti. Samozřejmě jsou i lidé, kteří tvrdí, že atentát byl hroznej propadák a chyba, ale já si myslím, že ačkoli po tomto aktu zemřeli tisíce lidí, nebýt toho je tento stát už dnes německou kolonií.

Jsem ráda, že tě recenze zaujala :)<3!!

16 Eli | E-mail | Web | 8. února 2017 v 23:39 | Reagovat

Skvělá recenze, dokonalé fotky, nalákala jsi mě, jsi úžasná. :D

Po knize se rozhodně podívám. O Gabčíkovi a Kubišovi samozřejmě informace vím, ale moc ráda si přečtu něco, co jde více do hloubky. Podle všeho se jedná o kvalitní knihu, takže moc děkuji. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama