Láska v prachu hvězd

25. března 2017 v 22:38 | Anna |  Recenze pro mudly
Nedávno jsem mluvila o akci, na kterou jsem byla pozvána nakladatestvím Yoli. Nebudu se už znovu vyjadřovat k tomu, jak dojatá, šťastná, plná adrenalinu a hrdá jsem byla, protože to vše jsem už podrobně popsala v předchozím článku. Přesto všechno se k údalosti musím(e) vrátit, protože jsem tam dostala dárek v podobě knihy, která má vyjít začátkem příštího měsíce. Kniha je to zajímavá, určitě někoho vezme - nebo už vzala - za srdce i za duši, a proto bych jí dnes chtěla zhodnotit i já, poodhalit vám své názory a dojmy z této lehce neobvyklé love story, která svým názvem láká nejen zamilované dívky.



Většina puberťáků je stejná; neví, co od života chtějí, neví, jakým směrem se jejich budoucnost má ubírat a příliš nad tím ani přemýšlet nechtějí. Stačí, když se po páteční párty, kterou uspořádal někdo se jménem Liam nebo Jack, vzbudí v cizí posteli s hezkou holkou, kterou vůbec neznají.
Henry Page je ale jiný. Tvrdě maká pro to, co chce, snaží se nejít ve šlépějích své starší sestry Sadie, která jeho střední školu před několika lety jako studentka málem vyhodila do povětří a na párty ani holky nemá čas - ani pomyšlení. Tedy do doby, než se na hodině dramatického kroužku objeví záhadná dívka Grace - dívka, která na první pohled působí spíš jako hromádka čehosi nešťastného, vzhledem k tomu, že chodí o berli a v klučičím a zvláštně zapáchajícím oblečení. Henryho ale zaujme. Kdo je ta dívka? A co hrozného jí muselo potkat, když se z ní stalo tohle?

Mám tě rád jako místa, která sotva kdo tuší,

Skrytá v tajnosti, mezi stínem a duší.

- Pablo Neruda

Když jsem knihu dostala, byla jsem zároveň šťastná a nabručená. Jedna má část se radovala, protože: Ááá, nová knížečka do sbírky s roztomilou slaďoučkou obálčičkou, jéj!, a má druhá část na to reagovala nějak takhle: Pardón, ale mohl by mi někdo ksakru vysvětlit, proč jsem o téhle knize ještě neslyšela? Tohle se mi nestává, panstvo, přísáhám.
Poté, co jsem ale o několik hodin později využila své sherlockovské schopnosti a zapátrala na internetu, jsem se dovtípila, že jsem o knížce už slyšela (nebo ji alespoň zahlédla na fotkách na instáči). V originále totiž vyšla pod názvem Our chemical hearts a s velmi, velmi odlišnou obálkou (klikněte na odkaz ZDE pro zobrazení původního přebalu knihy). Je tedy možné, že jste o knize už slyšeli.

Zpátky ale ke knize.

Mně se naše česká obálka líbí - opravdu moc. Líbí se mi ta rybička mezi dvěma postavami a jsem ráda, že se Yoli konečně poučilo a nezanechalo (tentokrát! - jinak proti původním obálkám nic nenamítám, právě naopak) originální přebálku knížky z jednoho prostého důvodu: bílá na knize je peklo.
Zažila jsem si to už s knihou Dreamologie a nyní to zažívám s knihou Velká cesta k sobě samému (brzy se můžete dočkat recenze), ale je zkrátka a jednoduše nepsaným pravidlem, že tyto knihy jsou hezké jedině ve výkladní skříni v knihkupectví. V momentě kdy je, podotýkám jednou, dáte do kabelky nebo batohu, už nikdy hezké nebudou, protože bílá je najednou hnědou nebo šedivou, neli rovnou černou. Takže děkuji lidem, kteří navrhovali tuto obálku a nezanechali tu původní, máte mé vřelé díky.
V dubnu by měla mít kniha jinou obálku, než můžete vidět na fotografiích - já totiž dostala neprodejný výtisk, který má provizorní přebal. Ta oficiální bude vypadat na chlup stejně, jen místo červené oblohy bude modrá. ZDE přikládám odkaz na finální verzi obálky.

Krystal Sutherlandová je autorkou, která má na svém kontě pouze tuto knihu. Nejsem si jistá, jestli pracuje na nějaké nové, nicméně, ačkoli se mi Láska v prachu hvězd celkem líbila, bych si od ní nespíš už nic přečíst nechtěla. Její styl psaní není tak osobitý, jak jsem doufala (na druhou stranu trochu i čekala, že takový nebude), a ani její slovní obraty nejsou žádná sláva. Autorka pochází z Austrálie, kde nyní i žije, přestože nějakou dobu žila i v jiných koutech světa (Nizozemsko, HonKong...).


Henry mi jako hlavní hrdina seděl, ničím mi nevadil, ale ani jsem ho neměla vyloženě ráda. Takový ten kluk, který vám půjčí výpisky, když jste zameškali látku, ale prostě nemáte potřebu se s ním už dál bavit o novém filmu s Emmou Watson, který brzy půjde do kin.
Za to jeho sestra Sadie... no tu jsem milovala! A stejně tak jeho povedené rodiče! Jejich hlášky mě mnohdy tak rozesmály, že jsem dokázala jen nesmyslně hekat a svíjet se v posteli ve střídavém dušení se a smání se. Díky všem Bohům a Vesmíru za to, že se mi tyto záchvaty smíchu stávaly pouze u mně doma a ne na veřejnosti.
To Grace jsem ráda neměla vůbec. nebo ne vůbec, snášela jsem to s ní statečně, ale zkrátka... štvala mě. A to hodně. Víc, než jsem schopna normálně snést. Ráda bych vám o ní řekla více, ale to bych vám vlastně vyzradila polovinu příběhu a velmi důležitý bod, kolem kterého se točila závažná část knihy. Mohu jen říct, že po dočtení knihy jsem k ní zlost, nenávist nebo jinou negativní emoci už necítila. Naopak, byla jsem svým způsobem dojatá, jak kniha skončila - jsem si totiž jistá, že kdyby neskončila tímto způsobem, nebyla by tak dobrá. A je mi jasné, že je o tom přesvědčená i samotná autorka.

Ke konci dodám tedy jen to, že kniha byla taková, jakou jsem jí očekávala - nebyl to dle mého vyloženě kousek, po kterém budete chtít přeorganizovat svůj život, ale nebyla to ani katastrofa. Doufám, že některé z vás kniha zaujala třeba byť jen kvůli obálce, protože ta se mi líbí opravdu moc!

Za recenzní výtisk děkuji nakladateství YOLI.

7/10*

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Shetlandy | Web | 26. března 2017 v 9:58 | Reagovat

Nevím. Od YOLI mě příliš mnoho knih nenadchlo; snad kromě Pekelných stroj, Labyrintu, Královny Tearlingu a Magisterium, na které si dělám zálusk, mě od nich nic moc neláká. Jo, ještě pokukuji po Zůstaň se mnou a Greenovy knihy si kupuji jen proto, že jsou fajn oddechovky, ale jinak ho moc nemusím. Netuším, asi to fakt bude tím, že mám ráda jiné knihy, než ty zamilované.
Ohledně obálek se jim to ale musí nechat, ty mají fakt pěkný. Přijde mi to jako zajímavý námět, pro jednou se to netočí kolem holky, která je na celé škole na TOP a vždycky pěkně upravená. Každopádně pěkná recenze. :)

2 Anna | Web | 26. března 2017 v 10:27 | Reagovat

[1]: Já vím, že ty máš ráda trochu jiný styl knih, vždycky na to při psaní recenzí myslím :D. Já mám jejich knížky ráda, právě protože se jedná o lehčí a oddechovou četbu. Nemusím se bát, že mi příběh doslova nedá spát, přesto se nad ním zasměju.
Obálky mají famózní! Jsem ráda, že se ti recenze líbila :).

3 Ev. | Web | 26. března 2017 v 19:18 | Reagovat

Ta obálka je nádherná a u mě hodně často rozhoduje, protože po knížce, která hezky vypadá, velmi pravděpodobně sáhnu. Pak už rozhoduje anotace a i když by to nemělo být, tak já prostě z velké části soudím knihu podle obalu. Pokud na ni někde narazím, určitě si ji pořídím, ale že bych ji vyloženě potřebovala, to asi ne... :D Tedy soudím podle tvojí recenze, navíc mám doma hodně knih, které ještě musím přečíst a předpokládám, že mi to zabere hodně času.. :D

4 Anna | Web | 28. března 2017 v 13:24 | Reagovat

[3]: Hele, já to mám úplně stejně. Většinou si všimnu knížek, které mě zaujmou už na první pohled, protože ačkoli vím, že jsou i knihy, které hezkou obálku nedostaly, ale jsou zajímavé, po nich v knihkupectví nesáhnu. Doma mám ale i řadu knih, u kterých mě obálka příliš nezaujala, ale většinou se jedná o knížky, které jsem měla doporučené, nebo jsem o něpožádala jakožto o recenzní výtisk.

Tak třeba, až si knihy, které máš doma, přečteš :)!

5 Lucka | E-mail | Web | 29. března 2017 v 0:13 | Reagovat

No to nezní vůbec špatně, celá recenze zní hodně lákavě a hodnocení 7/10 je úplná paráda. :) Nehledě na to, že obal mě na knize zaujme hodně a tenhle je vážně krásný (pokud bych hodnotila ten orignální, tak podle nej bych si knihu určitě nevybrala). Já tak nerada na jednu stranu čtu recenze na knížky, protože bych si ráda většinu potom přečetla a vzhledem k tomu, že ještě nemám dočtenou zásobu knih, co mám doma, si to nemůžu dovolit... A potom když už bych mohla číst něco nového, tak si zase nemohu vzpomenout, co za knížku jsem chtěla číst. Hlava děravá prostě, tak tohle si ale musím někam napsat! :-)

6 Anna | Web | 29. března 2017 v 12:03 | Reagovat

[5]: Konečně někdo, kdo to má stejně! Já jsem sice recenzent, ale recenze ostatních moc nečtu právě z důvodu, že doma mám KUPU knížek, na které jsem ještě neměla čas, nebo se k nim nedostala. Plus je také hromada dalších knih, které si chci ještě koupit. Takže tě naprosto chápu :).
Mně se originální obálka líbí hodně, na druhou stranu ta naše česká je taková... barevná, zkrátka :D. Hodící se k příběhu.

Jsem ráda, že se ti recenze líbila a že si knihu chceš přečíst!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama