Euforie alkoholika

19. června 2017 v 22:38 | Anna |  Listy z deníku mého života
Jednou jsem kdesi četla, že koupi a užívání žvýkaček nevidí rádi zubaři. Nepamatuju si, kdy a kde přesně jsem to viděla a četla, ale vím, že jsem pak na nějakou dobu žvýkačky skutečně vyřadila z obsahu svého batohu/kabelky. Nějaký odborník totiž v článku tvrdil, že mnoho lidí, kteří jsou na žvýkání závislí, pak trápí bolesti čelistních kloubů - na které já vyloženě trpím při velkém psychickém stresu.
Dnes, když jsem čekala u nás ve vsi na autobus do centra, jsem si zaskočila do samoobsluhy u zastávky a koupila si mátový Orbitky. Mé oblíbené. Už když jsem svůj skromný nákup platila, jsem si vložila dva obdélníčky do úst - a za den vyžvýkala téměř celé balení. Byly to mé první žvýkačky po dlouhé době a já se cítila - cítím, protože v momentě, kdy tohle píšu, žvýkám - tak euforisticky šťastně. Jako když alkoholikovi na odvykačce nabídnete vodku nebo gin. Je to zkrátka slast a potěšení, které nemůžete odmítnost, přestože víte, že to bude mít své pozdější následky.

Ale o užívání žvýkaček, bolestech čelistních kloubů, nebo alkoholicích tento článek nebude. Bude to o mně. Bude to o nových lidech, se kterými jsem se seznámila, o škole, kam v září mířím (nefalšované a neironické jupí!) a o práci, kterou jsem si na léto našla. A samozřejmě o knihách.


1kD9.png
Úplně ze všeho se chci ale nejdříve omluvit za tu nehoráznou aktivitu. Je mi z toho až trapně (to by bylo sakra divné, kdyby mi trapně nebylo), ale prostě... věc se má tak, že jsem na tři týdny onemocněla. Docela těžce. Já celkově to teplé, horké počasí nesnáším dobře (a to mám léto docela i ráda). Jako alergiko-astmatik, který je navíc v pubertě, takže se potí jak starej chlap (tím nechci urazit své starší mužské čtenáře, chraň mě bůh) a k tomu všemu je rád, že nějak dýchá, vím, o čem mluvím. Nicméně jsem někdy na konci května lehla a nikdo nevěděl, co mi je. Chvíli se spekulovalo o tom, že mám spálovou angínu - na to mi odmítli dát antibiotika s tím, ať beru tyhle a tyhle a tyhle prášky, že se mi do tří dnů uleví. Hahahahahaha. Za týden tam jedu s tátou znovu - poprvé za nějakou dobu opravdu pršelo a já nehuhlala, ale skutečně dýchala - s tím, že clarinasa (totiž ty léky, co mi daly na poprvé) nezabrala. Když jsem vešla do ordinace, doktor mě potěšil slovy, že vypadám zatraceně bídně. Krapet mě to nakrklo, protože ten den jsem se držela, seč mi síly stačily, abych nevypadala jak drogově závislý jedinec na heroinu. Lékař si mě poslechl, řekl, ať na něho vypláznu jazyk. Stále ale nevěděl, co že to Aničce vlastně je.
Abych se dostala ale k pointě, dal mi antibiotika, všechno dobře dopadlo a já jsem stále mezi živými (alespoň v reálu, na blogu se o tom dá polemizovat).
Každopádně to je ten hlavní důvod, proč jsem byla aktivní tak akorát na instagramu (mimochodem mi chybí dva lidi a budu mít 200 sledujících). Omlouvám se. Mrzí mě to, ale slibuji, že od teď budu aktivnější. Víc, než jsem byla za poslední půl rok.

Poslední dva příspěvky na mém knižním instagramu

A teď k tomu, co mi kouzlí úsměv na tváři - ke škole. Tedy ne k té, do které aktuálně chodím (proboha, jsem jediný deváťák, který se už nemůže dočkat, až ty lidi nikdy víckrát neuvidí?), ale k té, do které v září nastupuju. Budu se snažit brát všechno popořádku, ale pravda je, že si teď píšu s jednou ze svých budoucích spolužaček a jsem (nejen z toho) štěstím bez sebe!
Už v minulém článku z rubriky Listy z deníku mého života jsem psala o střední škole, kam v září nakonec zamířím. Pokud si chcete článek z minula přečíst, konkrétně tu část o mé budoucí škole, klikněte zde a vyhledejte si druhý odstavec pod první fotkou v článku. Dnes bych chtěla hovořit o tom, jak se dnes od pěti hodin odpoledne na škole konaly první třídní schůzky (kde byli přítomni i někteří žáci). Včera jsem si o tom žjišťovala s mamkou podrobnosti a po trochu delší době si rozklikla stránky školy. A co nevidím; rozřazení do tříd!
Bylo mi vcelku jedno, do které třídy půjdu (co se zastupujícího písmene týče), ale nakonec jsem moc šťastná, že mě přiřadili do céčka. Do druhý třídy jsem byla béčák a od třetí pak áčák, až do teď, do devítky. Cé je pro mě začátkem něčeho nového - jiného a výjimečného. Za třídního jsem strašně nechtěla ženskou. Nevím, co mě k tomu vedlo, neb jsem měla po všechny ty roky na základní škole třídní učitelku. Nicméně se mi toto mé malé zbožné přání přece jen splnilo a mi dostali mladého učitele, který nás bude učit biologii a chemii. Na biologii se těším, na chemii už trošku méně. Profesor je ale neuvěřitelně milý a sympatický a má skvělý smysl pro humor. Myslím, že ho budu mít ráda.
Vtipné je i to, že ve třídě máme kluka, který má stejné příjmení jako já. Bude sranda po dobu čtyř let neustále poslouchat: "A vy jste příbuzný?"
Ne, vážně. Moc se na tu novou partu lidí těším. Těším se na možnost začít znovu, s čistým štítem a mezi novými.

1kD9.png
Taky jsem si našla brigádu na léto. Aby toho nebylo málo, tak rovnou dvě. Když jsem to oznamovala Kubovi (můj předrahý bratranec, o kterém jste si již mohli přečíst v předchozích článcích), poznamenal, že mi už definitivně přeskočilo, protože on prý stráví léto u Zaklínače 3 a s horou máslového popcornu. Jeho druhou reakcí bylo, že je zdrcen, že spolu nestrávíme větší část prázdnin, jako tomu bylo minulý rok - můžete se dohledat v archivu článků na blogu. Pravdou je, že bych se svým drahým příbuzným, který mi byl vždy tak trochu nejlepším kamarádem a bratrem, chtěla být o prázdninách mnohem déle, ale potřebuju peníze. A tentokrát nejen na knihy, ale prostě je potřebuju, abych už nějak mohla fungovat. A navíc se mi líbí ta možnost být konečně v něčem poprvé sama-za-sebe. Bez rodičů. Je to určitý druh rebelství, nezdá se vám?
Každopádně budu vypomáhat sousedce, která má vlastní firmu v práci. Budu dělat to, co už ona nestíhá. Julča je neuvěřitelně milá osoba a znám jí od svých devíti let. Je to taková moje teta. Někdy budu archivovat dokumenty, jindy je budu likvidovat. Tu natřu plot, tu jí pomůžu s účty. Pro patnáctileté děvče, kterému moc lidí neodpoví na emaily kvůli věku, je to víc než dost.

Co se knížek a jejich světa týče, je to čím dál tím lepší. Příští týden razím s několika kamarádkami na piknik českého young adult nakladatelství Yoli (určitě si nezapomeňtě přečíst, jak jsem s Yoli slavila narozeniny!). S holkami už plánujeme, kolik jídla s sebou upečeme a kolik knih se nám vejde do kabelek. Já v tu dobu už budu s největší pravděpodobností číst jejich horkou novinku Možná jednou od Coleen Hooverové, která vyjde 21. 6. a vy na ní začátkem července dostanete recenzi u mě na blogu. Na Yoli piknik jsou zvaní úplně všichni, povinností je jen, abyste byli milovníkem a přítelem knih a dobrého jídla (protože toho tam bude hojně). Podrobnosti si můžete přečíst na facebooku.

Aktuálně jsem dolouskala první dvě knížky ze série Pád, neboli Fallen. Knížky vydalo jak nakladatelství Knižní klub, tak Yoli. Jedná se o fantazijní milostný příběh o dívce, které se od dětství dějí divné věci. Jednou to zajde až do takové míry, že ji obviní ze smrti jejího přítele a ona skončí v polepšovně pro mladé delikventy. Kde ovšem narazí na Daniela. A nějakým neznámým nadpřirozeným způsobem, jí to k němu až děsivě moc přitahuje...

První díl = Pád
Druhý díl = Muka

Série není nic moc, ale jestli něco nesnáším ještě víc, jak odložené knížky, tak jsou to nedočtené série. Když už člověk něco začne, měl by to taky dokončit. Proto si chci přečíst i poslední dva díly série. Knížkám teď vychází i stejnojmenný film.
Také jsem splnila první část své Knižní Výzvy! Předevčírem jsem právě knihou Muka přečetla svou třicátou knížku tohoto roku. Minulý rok jsem třicítku zvládla až o měsíc později, takže jsem nadšená a doufám, že přes prázdniny zdolám padesátku - i když bych se hodně divila. No, uvidíme.

Uf. Je 22:20 a já už nad článkem sedím téměř dvě hodiny. Bolí mě záda a žvýkačku jsem před chvilkou vyhodila do svého odpadkového koše s kytičkami. Mám žízeň a jsem unavená. S povzdechem si také uvědomím, že dnes jsem přečetla pouze patnáct stránek z knížky Hukot času, kterou teď aktuálně čtu do recenze. Knížka je to dobrá, ale jelikož pojednává o těžké době komunistického Ruska, není to zrovna snadné (a příjemné) čtení. Spisovatel Barnes mě ale mile překvapuje. Hlavní postava mladého hudebního skladatele Dimitrije se během děje neuvěřitelně vyvíjí a přitom zůstává stejná. Stejně jako každý z nás; žijeme své životy a měníme sebe i své názory. Měníme skupinu lidí, se kterými komunikujeme a udržujeme vztah, ale přesto si na všechny ty lidi budeme do konce života pamatovat. Alespoň na ty, kteří v našich životech sehráli určitou roli. Měníme se. Ale stále zůstáváme sami sebou.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 stuprum | Web | 20. června 2017 v 2:54 | Reagovat

Euforie! Radši začni pít. xD

2 GVKB | E-mail | Web | 20. června 2017 v 8:03 | Reagovat

Aktuální články
Politici svými chybami způsobují zde blbou náladu    Před 12 minutami
Proč je ten druhý neznaboh a jinověrec?    Včera v 9:26
Jak optimálně nakupovat digitální přístroje co jsou na baterie?    Včera v 7:57
Potřebujeme někoho kdo nás ve světě proslaví    Včera v 6:44
Ano, jsi jenom dočasný inteligentní hologram    Včera v 5:37
Neopírej se o psychické berličky ubožáku    Neděle v 16:28
Bída v EU je následkem amatérismu u elity    Neděle v 13:59
Ano, mocní vymývají mozek bezmocným    Neděle v 11:53
Víš, proč neznáš pravdu o životě?    Neděle v 9:23
Ano, víme jak mít trvale jistoty a výhody    Neděle v 9:04
Ano, dostanete průměrný plat 120 000 Kč    Neděle v 7:38
Z díla se pozná tvůrce, sliby jsou chyby    Neděle v 5:33
K úspěchu se dá přistupovat různě    Sobota v 17:05
Ano, jsi ekonomicky negramotný    Sobota v 15:23
Ano, zavedeme globálně povinnost pracovat zadarmo    Sobota v 11:17
Je třeba zakázat lidem veškeré podnikání    Sobota v 9:31
Pravdu o sobě najdete jenom ve statistice    Sobota v 9:22
Jak nás Stvořitel vyhnal z přírodního ráje    Sobota v 8:33
Ano, móda je zde pro vaše dobro    Pátek v 23:51
Umělá inteligence spustí globální dominový efekt    Pátek v 15:45

3 Anna | Web | 20. června 2017 v 8:41 | Reagovat

[1]: :D Vezmu si tvou radu k srdci :D.

4 MagicMax | Web | Neděle v 17:53 | Reagovat

Práce alkohol... to není vždy zrovna dobrá kombinace. :D :) :)

5 Leace Drayen | E-mail | Neděle v 19:52 | Reagovat

Že se netěšíš na chemii? Zlomilas mi srdíčko </3.

Jako hrdá studentka-céčák ti můžu říct, že jsi schytala vůbec tu nejlepší třídu! Já to měla taky tak, že jsem většinou chodila do béčka. A vždycky, když jsme se někam přestěhovali (abychom se pak mohli za půl roku zase stěhovat zpět), jsem byla žákyní áčka. A protože tihle lidé mi rozhodně nepřirostli k srdíčku a já jsem bezmezně ráda, že se s lidmi ze základky nestýkám, musím říct, že doufám, že v céčku najdeš úžasné kamarády. Já je našla. Tak snad budeš mít taky takové štěstí!

K brigádě gratuluji! Já mám pro brigádu vyhrazený celý srpen, ale docela se těším. Třetí rok po sobě... To už je hezké.

Já nemám celou sérii Fallen ráda. Doopravdy, já většinou žeru všechno, co se týče andělů, ale tohle mě nenadchlo. Takže rozhodně obdivuju, že dočítáš celou sérii - já se dostala jen k prvnímu dílu a myslím, že mi to stačilo.

Hukot času zní skvěle, přesně jako ten typ knížky, kterou bych si koupila... Takže mám nový tip?

Měj se krásně a NAPIŠ MI,
L.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama